Články

přeposlat článek tisknout
poster

SNĚŤ release party s KRINGA, GOATCRAFT, DEATH RACER, SLAVERY

  • kdy: 26. června 2021
  • kde: Praha, Modrá Vopice

Sněť v Modré Vopici pokřtila své album Mokvání v okovech ve společnosti dalších čtyř kapel, které po dlouhé době ukojily žízeň lidí po živém metalu.

Jednou z nejočekávanějších událostí letošního roku na české metalové scéně bylo bezesporu vydání debutového alba deathmetalistů Sněť. Mokvání v okovech je venku, dle očekávání kolem něj vzniklo velké haló, a velmi pozitivní recenze se objevují všude možně. Dalo se tedy čekat, že dříve nebo později nás čeká nějaká party, kde proběhne i křest. A vzhledem k tomu, že se kapela ke své tvorbě, produkci i vizuálu snaží přistupovat zodpovědně, bylo by nemilé, kdyby tuhle akci odbyla, navíc když v ní působí i promotéři Kreas.

Dělat podobný event v dnešní době ale není prdel. Omezení se v průběhu roku dost měnila a vlastně ani dnes, kdy se dost rozvolňuje, to není žádný zázrak. Na klubových akcích je nutno sedět, což u death metalu prostě nechceš, a dotáhnout nějaké hosty ze zahraničí je taky problém. Proto Snětí release party měla poněkud jinou podobu, než bylo původně v plánu. Ze svého domovského klubu se přesunula na dvorek Modré Vopice a místo jednoho dánského hosta nakonec, kromě jiných, přijeli kámoši z Rakouska, což ve výsledku nebyl vůbec špatný tah. Ale berme to pěkně popořadě.

V pět hodin, kdy už bylo ve Vopici poměrně dost hlav, začali hrát pražští crusteři Slavery. Ti také chystají vydání svého debutového alba, z kterého jsou zatím venku dva songy. Zde není moc co řešit, kromě pár rozjezdů a záseků jel d-beat prakticky celou dobu, k tomu špinavé riffy. Poměrně ok, žádná velká věda, pár lidí to bavilo natolik, že z pódia házeli placáky rovnou do kaluže pod ním. Slavery sice nepatří ke kapelám, z jejichž koncertu bych si odnesl jakkoliv silnější zážitek, ale na rozjezd v poho. Škoda jen, že zpěvák patří mezi ty, kteří potřebují mít mikrofon zmáčknutý, co nejvíc to jde, tudíž jeho vokál zněl dost na hovno.

Druzí byli Death Racer, což je nová trojice kolem Bastiena z Kringy a Hagzissa, se kterým zde kromě kytaristy hraje také bubeník z Eisenhand, a jednalo se teprve o jejich druhý koncert. Když si pustíte jejich první demo Qualifying, můžete mít pocit, že zde jde primárně o srandu a nadšení ze starého, dobrého speed metalu. A když přišli na pódium a viděl jsem, jak vypadají, tento pocit se pouze zesílil. Stahováky úplně všude, a to včetně chokeru kolem krku, bubeník s kuklou přes hlavu a jinak komplet v latexu, na bicích poklice od Škodovky a nějaký nárazník atd. Ale kurva, i když to je evidentně obrovská komedie, borcům nelze upřít, že mají drive a koule jak cyp. Basti celou dobu ječel jak šílený, jeden thrashový riff střídal druhý, do toho dobře nakopnuté tempo. Ze songů, co hráli, si pamatuju akorát Speed Metal Death Worship a pak hlášku „Sorry, we had too much Kofola,“ ale kdyby ještě přidali na tempu, bavilo by mě to téměř jako koncert Deathhammer, což je v tomhle žánru laťka absolutně nejvyšší.

Slovenští Goatcraft, i když fungují dobrých devět let, svou první dlouhou desku Spheres Below vydali teprve loni. Hrálo se tedy hlavně z ní, třeba krutý sedmiminutový kus Kolossal Katastrophic Kollapse. A i když ne vše od začátku šlapalo jak má, např. nějaké rytmické nepřesnosti, snad i rozladěné nástroje atd., Goatcraft rozhodně nelze upřít jejich fanatismus a totální nasazení, s nímž ke své hudbě přistupují. A to mluvím primárně o tom, s jakou vervou Demolator hobluje kytaru a řve, a ne o zapálených svíčkách, popelu ve vlasech a dalších proprietách, které jsou poněkud zbytečné, když hrajete na pařícím slunci, a na atmosféře tolik jako v klubu nepřidají. I tak jsem měl ze sobotního koncertu celkově lepší dojem, než z toho v Underdogs před dvěma lety. Goatcraft totiž, i když pracují s hromadou kvílivých a pomalejších pasáží, zahráli nejnasypanější koncert večera. A v některých momentech jsem nebyl jediný, koho strhli natolik, aby zběsile mlátil hlavou a naběhl hrozit před pódium. Škoda jen toho světla, věřím tomu, že příště v klubu to bude ještě lepší.

Pak ale přišel konečně moment, kvůli kterému přišla velká část lidí. Hrát začala Sněť, a celkem očekávaně měl start jejich koncertu stejnou podobu jako úvod nedávno vydaného Mokvání v okovech. Škoda jen, že Kůň kadaver, což je asi nejlepší song z alba, docela utrpěl na nevyvážený zvuk. Místo Ransoličovy kytary byl slyšet jenom Hnisatel a trochu to odnesl i vokál. Během Principu křížení se to už docela srovnalo, ale stále to venku holt nebylo ideální jako například na koncertu se Spectral Voice, který zatím považuji za nejlepší živák Sněti, co jsem viděl. I tak ale druhý song šlapal solidně. Jeho zpomalenou pasáž s frází „Ploď říkám“ jsem považoval za jeden z highlightů koncertu ještě před tím, než jsem vůbec věděl, jak se jmenuje, což zůstává i nadále. Následně jsem očekával, že to se zábavností půjde trochu dolů, protože druhá půlka desky mě nebere až tak jako její začátek, ale s tím, jak kapele zhutněl zvuk, stala se Sněť nejvíce heavy kapelou soboty a makalo to s přibývajícím časem čím dál více. Stejně tak v kotli přibývalo více a více hlav. Přesný počet lidí nevím, ale když jsem se s pořadateli v průběhu večera bavil, padla informace o tom, že přišlo už přes dvě stě platících, což je velmi slušné číslo, a věřím tomu, že kdyby lidé po covidu nebyli po živé hudbě tak hladoví, dost možná přijde jen polovina. Udělat tedy co nejdříve venkovní akci, kde se tolik lidí vešlo, a nečekat třeba na hraní na Sedmičce, byl rozhodně dobrý tah. A podobně dobrým tahem bylo rovněž rozhodnutí nezůstat jen u přehrání debutu, ale zařadit na závěr i materiál z dema. Obří kat totiž byl nejlepším kusem, co Sněť zahrála, za což mohl i tou dobou už výrazně lepší zvuk. Trochu to sice přivádí na myšlenku, že první song, co tahle banda nahrála, válcuje jejich velkou desku, ale hlavně se mi potvrdilo, že tahle hudba prostě potřebuje tlak, kterého tou dobou už kapela dosáhla, a jejich skladby pak na koncertě makají o dost více, než když je člověk poslouchá doma.

Poté, co skončil koncert a křest Sněti, docela dost lidí zmizlo. Dokonce by se dalo říct, že domácí banda byla pro většinu lidí důležitější než hlavní host ze zahraničí. Tím byli rakouští blackmetalisté Kringa. Jestli dobře počítám, tentokrát jsem je již viděl posedmé, takže jsem moc dobře věděl, co od nich čekat. A jelikož většina jejich koncertů v poslední době byla fakt výborná, opět jsem se na ně fest těšil. Vzhledem ke covidu to už ale jsou dva roky, kdy jsem se s nimi posledně shledal, a jelikož makali na novém materiálu, který prý vyjde opět u Terratur Possessions, bylo jasné, že se dočkáme nějakých nových songů. A taky že jo, ze starších věcí v sobotu zazněly jen dva kusy. Jedním byl těžce nakopnutý song Eroding Passage z jejich řadovky Feast upon the Gleam a druhej, naopak rozvážnější kus, byl Pearly Gates, Abhorrent Ascent z EPka Through the Flesh of Ethereal Wombs. Zbytek, pokud se nepletu, samé nové songy. Trochu škoda, že se hned od začátku sralo, co mohlo, a kapela kvůli tomu i po všech těch letech mohla působit poněkud amatérsky. Vypadávající kytara, padající mikrofon atd. Na druhou stranu, i když ne vše klapalo stopro, stejně jsem si jejich koncert opět hodně užil, jelikož to byl fakt zkurvenej rokenrol se vším pozitivním i negativním, co k němu patří. Rakušané do toho šli prostě naplno, a i když se to sem tam posralo, vynahradili to svou energií, která prostě k black metalu patří. Nové songy navíc docela dost pracovaly s kontrastními tempy, kdy se sypačky střídaly s dost pomalými, téměř tichými momenty, po kterých opětovný nářez nakládal o to více. Škoda jen, že nedošlo k výbornému otvíráku As Kaleidoscope Patterns Arise z jejich debutu a jejich koncert předčasně ukončil výpadek proudu způsobený beztak vylitým pivem do elektřiny, kterých během jejich setu proletělo vzduchem několik. No co, o to efektnější závěr to byl.

Konec, pár dalších piv, pokec s miliardou známých tváří, co na koncert také dorazily a rovněž si pochvalovaly, jak je super, že se zase něco konečně děje a člověk může zajít na nějakej ten metal. Určitě nejsem sám, kdo je rád za to, že Sněť nelení a i v současně nejisté době tuhle akci udělala, protože v rámci možností dopadla skvěle, a pouze mě natěšila na další koncerty. Akorát musím říct, že člověk je po té koncertní pauze dobrej chcípák, protože takhle mě za krkem už nebolelo docela dlouho.

Jiné názory


Přispěj do diskuze

si pis, ze trenoval, ale clovek se tou atmosferou nechal strhnout. a taky dojezd z Vopice domu je jinej nez prejit z obyvaku do obyvaku nebo do loznice :D

J, jako určitě lepší, že se v sobotu hrálo z toho přístřešku a ne přímo z boku klubu. Jinak co se náročností týče, neříkej, že jsi během covidu pořádně netrénoval? :)

ja byl na metalu v patek na temze miste a teda po takovy dobe to bylo taky narocny, ale z jinyho hlediska :D akorat se hralo ven ze vrat kvuli vnitrni kapacite, coz snad uz ode dneska je zrusene, takze zvuk tim dost trpel

aktuálně

diskuze