Mně nevadí poslouchat nějaký zajímavý náladotvorný blues. Ta muzika pro mě musí plnit nějakou funkci. Muzika, kde jsou tvrdé kytary a growling, a zároveň se snaží navozovat (například) atmosféru podobnou prog rocku 70. let, pro mě nefunguje. Ta kombinace výrazových prostředků a výsledného působení, o které se to snaží, je pro mě dysfunkční, nejde to dohromady. Když budu poslouchat Blue Effect, zase od toho nebudu chtít nic drásavýho a zneklidňujícího, ale bluesovou poetičnost. A tak dále.

Franta: Já to chápu, ale zároveň tomu nerozumím :) tyhle oklešťující škatule typu "musí to mít tohle a tamto" mně okrádají o radost z objevování něčeho novýho, nepoznanýho; jinak bych se pohyboval v kruhu... trangrese, zneklidnění - hezký, ale řadu žánrů (metal, nemetal) po tomhle "požadavku" můžu vyhodit. Pro mě je to škoda, ale neberu ti to, samozřejmě ;)

Johny Cash je (většinou) příjemně náladotvorná muzika. Prostě hezké písničky. Od extrémní muziky (nejen metalové), kam bych Meshuggah řadil, prostě chci nějakou transgresi a zneklidnění. To nemusí být žádný Satan, může to být čistě existenciální, introspektivní, psychologické atd. Ale nějaké to překročení komfortních zón tam chci. A tady to nedostávám.

Franta: Srovnáváš ne jablka s hruškama, ale rovnou s bramborama. Co Johny Cash, je dostatečně evil? :) Ale Immutable mě taky zatím vůbec nezaujalo, přijde mi to na Meshuggah hrozně plochý a bez šťávy...

Po poslechu více skladeb je to nakonec (zase) vlastně dost krotký a "hodný" album, žádný nervák ani temnota se nekoná. Občas se tam něco zneklidňujícího nebo transgresivního objeví, ale rychle to mizí. Chápu, že pro posluchače, kteří jsou "tak trochu na metal, ale ne moc", jsou Meshuggah přesně ta kapela, která je už dost extrémní a zvláštní, ale zároveň pořád srozumitelná. Ale mě to nějak moc nebaví. Možná 1-2 desky z jejich diskografie mě fakt bavily, jinak spíš průměr. To už si radši poslechnu nějaký rohatý black/deathový zlo, co zní, jako by to nahrávali na statku u Satana ve starým přístavku pro prasata.

progroovy alternativa ;)

instrumentálka nepřekáží, umí lehce namotnout, dopadlo to dobře :)

Venku jsou už dvě další věci. A je to na Meshuggah nezvykle jednoduché, žádný "namotávací efekt", tohle mě asi bavit nebude. Album má navíc 67 minut, to je zase porce. Jsou na ní ale tři instrumentálky, jedna má dokonce 10 minut, takže jsem přece jenom zvědav, jak to dopadne :)

mám to s nima dost podobně až teda na I, který má ideální stopáž :), ale právě až do I mě ta kapela docela bavila - ve vhodný náladě (což je poměrně málokdy, ale... :) ), je fakt, že zvláště Hlavě a ani deskám po ní jsem určitě nedal tolik, kolik by si zasloužily, ale prostě mě to začne nudit ... naživo + - to samý ... (podobně to mám třeba se skladbama Stevea Reicha :) ) nová skladba nic moc i přes snahu o atmo...

Vzpomínám, že tehdy po Obzen, říkal Haake v nějakém rozhovoru, že potřebovali materiál, který by byl snažší hrát live. Přeci jen tehdy šla jejich popularita hodně nahoru, začali hrát jako headliner na velkých akcích tak se tomu přizpůsobili. Jinak pro mě nejvstřícnější album Koloss, hlavně díky zvuku, ale i tak mám problém stejně jako u všech ostatních ho doposlouchat. Většinou dám tak tři věci a zdá se to super, ale pak to začne být příliš monotónní a ubíjející, a to především díky zpěvu, který je pořád stejný.

Jo, ta deska Chaosphere je ponurá dost. Ale taky už je dost letitá, což se z dnešního pohledu podepisuje třeba na zvuku, který je prostě dobový.

Jak psal Brut - v I, Catch 33 a Chaosphere je tmy, apokalypsy, naštvanosti a bezútěšnosti ažaž. Tohle prostě žádnej mainstreamovej fanoušek nepobere, natož aby to nějak naposlouchal... A teď? Meshugah prostě už najeli na svůj styl a mně vlastně stačí, když se na každé desce objeví nějaká fantastická skladba - stačí fakt i jedna, která strčí do kapsy všechny jejich epigony.

no tak nějak. on ty střední tempa dost píše Marten a naopak je umí solidně zamotat. Bleed je Thordendalovina. nesouhlas, máme hlavu, oko, bleed, clockworks, celá chaosphera :)

Tak mně nezněly špatně ani Koloss ani Violent Sleep, ale ani jedno nemám nějak úplně v topu. Co mi přišlo vysloveně slabý, byla deska ObZen, tam to na mě bylo tak středoproudý, až jsem to nedokázal doposlouchat. Celkově bych u téhle skupiny ocenil, kdyby trochu uhnuli z pozice "velký kapely", na kterou vychází recenze i v mainstreamových pop music médiích, a šli víc do podzemí. Prostě víc divokosti, špíny, tmy. Ale od party padesátníků se to samozřejmě nedá čekat.

U mě naopak spíš palec dolů. Snad bude zbytek desky lepší... Nic si od ní neslibuju (top bylo období 1995 - 2005), ale třeba překvapí jako posledně Violent Sleep...

Ten vizuál je dost slabota, to jo. Ale singl mi zní fakt dobře. Nejde mi ani tak o to, jestli něco je nebo není metal (tyhle hranice žánrů ... kde leží hranice mezi technickým death metalem a tvrdším mathcore?), spíš mi u Meshuggah vždycky přišlo, že nevyužívají všechen potenciál svých výrazových prostředků k tvorbě fakt ponurý a naštvaný atmosféry. Tady to konečně slyším, ale samozřejmě, je to jeden singl, musíme si počkat na desku.

tak chápu že kolos nemusel chytnout a byl slabší ale violent sleep je metal :))) Label zveřejnil klasicky k předobjednávkám i merch a jako v tomhle směru to jde s Meshuggah hodně dolu i ten art je takovej "videogame" :D

Hej přesně toto cítím z tý skladby taky.

Meshuggah jsem vždycky tak nějak uznával a nikdy úplně nežral, ale tahle skladba mi zní hodně dobře. Poměrně přímočará, nekompromisní, s apokalyptickou atmosférou, zároveň špičková technika i rytmika. Jestli bude celý album v tomhle duchu, tak se těším.