celkem souhlas, i když Kingdom pro mě bylo skoro neposlouchatelný hlavně kvůli PETflaškovýmu zvuku (ale ten právě začínal takový být už na Majesty... který mě ale ještě bavilo dost), "přesypanost" by ani nevadila (i když jasně Hernandez/Smilowski hráli mnohem zajímavěji než Shalaty, byť tohle asi dost ovlivňoval Vigna), spíš jakoby i Vignovi docházely nápady,... pro mě zlatej fond teda Failures, Close (nejvíc!), Unholy... (ale i Here... je hodně dobrý) nový song taková spíš rutina až skoro nuda...

Mně přijde, že to s nima jde od Majesty z kopce... Ta poslední deska jakoby ani nebyla od nich, hrozně přesypaná... Pořád teda dobrý, ale 90's jsou u nich zlatej fond.

kingdom mě moc nevzalo, to spíš majesty a hlavně providence epko je super

takovej normos Immo, furt dokola ty napady omilaj, jak kdyby setrili kazdou vyhravkou

Z téhle skladby jsem tedy dost rozpačitej. Zatím poctivé čtyři poslechy. První plus mínus polovina dejme tomu ok, takový klasický Immo s trochou víc black atmošky, než bych čekal. Jenže pak se to najednou zasekne a místo, aby se nadhodil nějakej rozsekávající Immoriff, přijde dost nepochopitelně opáčko a konec vyzní (a to doslova) úplně do ztracena. Dalo by se z toho vytřískat mnohem víc, taková fakticky poloviční skladba, či předěl na desce (něco jako "meziintro" ). Jednoduše působí dojmem nedodělanosti. Mám ale za to, že místní neopostmodern blackoši budou mít možná naopak radost. A mně dělá alespoň radost, že se furt nesype (nevím jak to bylo na poslední desce, kterou jako jedinou deku od Immo prakticky neznám). Rád bych ovšem mnohem víc.