První singl Inferno a krátký rozhovor

Inferno - Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)Elitní label Debemur Morti ven pustil první singl The Wailing Horizon z desky Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity), která je definující čerstvou nahrávkou osobitých avant-blackových Inferno z Ostravy.

Inferno se hlouběji ponořili do hypnotických zvukových sfér alba Gnosis Kardias z roku 2017 a zformulovali nový jazyk vycházející z izolacionistické syntaxe blackmetalového žánru. Hrůza a kontemplace posluchače uvedou na uhrančivou pouť tajemnými zákoutími mysli, jež vede vstříc nekonečnu. Začali s tím však už na albu Omniabsence... z roku 2013.

Kapela částečně vycházela z nejobskurnějších, převratných nahrávek Blut Aus Nord, The Cure, či obecněji z post-punku 70. až 80. let a vynalézavosti nejfanatičtějších z blackmetalových děl. Užitím mnoha kytarových vrstev, neurčitých vokálních, zvukových textur a zuřivé, propracované rytmiky dali Inferno za vznik surrealisticky (s)novému světu.

Paradeigma konceptuálně čerpá z hlubin psychologie, kosmologie a filozofické hrůzy; zejména z knih jako Červená kniha Carla Gustava Junga, Kosmos jako sebeutváření od Michala Ajvaze a Znovuzrozený čas Leeho Smolina. Cílem bylo zhudebnit „abstraktní vize polotekutých proudů pohybujících se v rámci rozsáhlé ontologické struktury, kde jednotlivé vrstvy navzájem interagují za rytmu neustálé kosmické dynamiky.“

Skličující, zasmušilé, delirické a zároveň podivně povznášející; Paradeigma je opresivně pohlcující dílo Luciferiánského umění plné rozporů a bran vedoucích vně prostor.

Tracklist:
1. Decaying Virtualities Yearning for Asymptopia
2. The Wailing Horizon
3. Descent into Hell of the Future
4. Phosphenes
5. Ekstasis of the Continuum
6. Stars Within and Stars Without Projected into the Matrix of Time

Nahráno ve studiu KSVstudios (Praha) Sheafraidhem a Ska-Gulem.
Mix a mastering: Stephen Lockhart (Rebirth of Nefast) z Emissary Studios v Reykjavíku.
Autor přebalu desky: Elijah Tamu – Ikonostasis.

Sestava: Adramelech (vokály), Ska-Gul (kytary, basa, kompozice a zvukové manipulace), Morion (kytary), Sheafraidh (bicí, nahrávání). Dodatečnými deklamacemi a glosolálií přispěla Hekte Zaren.

Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity) vyjde na CD, vinylu, kazetě a digitální formou 7. května. Předběžné objednávky lze učinit na e-shopu vydavatelství (http://bit.ly/infernoEU) a Bandcampu (http://bit.ly/paradeigmaBC).

InfernoDíky za váš čas, který věnujete otázkám ohledně prvního singlu z Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity). Pokud jsou mé informace správné, tak The Wailing Horizon byla první skladba, kterou jste pro album konkrétně napsali. Mohli byste rozepsat, jak vznikala a vyvíjela se? Začalo to všechno s nějakou konkrétní melodií nebo specifickým (hudebním) konceptem, který jste slyšeli ve vlastních představách?

Ska-Gul (kytary): Vznik všech skladeb na nové desce je specifický odlišným způsobem komponování, zejména v porovnání s předchozími alby, kde bylo skládání motivů spojeno s živým zvukem bicích. Konkrétní tóny a nálada skladeb se pak dotvářela v závislosti na základních melodiích kompozice. Zde byl ze začátku použit automatický bubeník jako jednoduchý rytmický základ, který neurčuje charakter, ale je spíše takovým vodítkem při vytváření samotné aury songu. Již základní tony The Wailing Horizon měly vyjadřovat specifický styl atmosféry a odloučení od standardní formy vnímání metalu obecně. Oprostilo se tedy od klasických zkreslených kytar a rovnou se tvořily aranže, které byly/jsou určujícím prvkem k vyjádření daného pocitu: V tomto případě tedy odloučení.

Co se týče samotné kompozice songu, je to opět specifická věc, která se opírá o aktuální náladu a jde v ní hlavně o to dát průchod emocím a nechat představivost plout. Moc nad věcmi nepřemýšlet a jednat. Nezřídka se pak stane, že se musí jednotlivé motivy upravit, ne-li smazat a nahrát nové, aby zapadaly do konceptu. To se také stalo při skladbě The Wailing Horizon, která, byť první složenou, je zároveň poslední, na které se dělaly zásadní úpravy.

Pokud jde o technickou stránku zvuku, vše je tvořeno pomocí softwaru a v něm obsažených, základních plug-inů (reverb, delay, chorus atd.). Takto nahrávám strunné nástroje. Bicí a zpěvy jsou pak nahrány klasicky ve studiu.

Držme se na chvíli tématu: S jakými největšími nesnázemi jste se při skládání The Wailing Horizon setkali? Kterým pasážím jste věnovali nejvíce času, než jste dosáhli kýženého vyznění?

Inferno jako kolektiv: Jak už zmínil Ska-Gul, hudba původně zcela postrádala zkreslené kytary, takže když Stephen Lockhart navrhl, aby se nahrály dodatečně, docela jsme s přijetím jeho nápadu zápasili. Ona změna materiálu určitě prospěla, protože jinak by Paradeigma znělo velice ploše. Ovšem než jsme návrh přijali a skutečně spatřili jeho přínosnost, chvíli to trvalo; byli jsme až příliš pohlceni naší původní vizí. To byla asi největší potíž, na kterou jsme při tvorbě desky narazili. Nové nápady totiž přicházely samy a samotná tvorba zvukových ploch nebo konceptu nikdy nedosáhla bodu, kdyby dosažení kýžené vize bylo až příliš náročné, a nebo bychom se museli spokojit se slabším výsledkem. To ovšem neznamená, že by to byl jednoduchý proces.

První polovina Paradeigma lyricky zhudebňuje Vzor, který prostupuje stvoření. Podle názvu by se tedy možná dalo usuzovat, že The Wailing Horizon epicky otevírá všechny možnosti tvoření: Rozestření energií, které pozdější skladby usměrňují do specifických směrů. Souhlasili byste s takovou interpretací? Pokud ano, jaká tedy byla vaše hudební vize, se kterou jste takové vše-objímající energii chtěli dát adekvátní formu? Měli jste představu, jaké konkrétní formy zvuků dokáží onu myšlenku zhudebnit?

Spící hrdlo Antikrista (stínový člen Inferna): Přijde-li na hudbu a představy, které může vyvolat, tak jsou veškeré výklady vítány. Ovšem co se týče konceptu a textů, tak každá ze skladeb představuje zmíněný vzor pokaždé jiným způsobem a z jiných úhlů. Ska-Gul sice byl konceptem lehce ovlivněn, ale jinak měla hudba větší vliv na slova než naopak. Když The Wailing Horizon přetvořil a poslal finální verzi skladby, měl jsem štěstí, že jsem při poslechu obdržel silnou vizi onoho horizontu, kterou jsem se pokusil do posledního detailu popsat. Adramelech poté z popisu vyextrahoval text.

Zmíněný vzor by šlo připodobnit k procesu sebeutváření, tedy alespoň v podobě, jak jsme si ho při tvorbě konceptu představovali. A tato myšlenka byla dále podpořena ranými demo nahrávkami Paradeigma, kde jednotlivé kytarové tóny v aranžích působily, jako by mezi sebou „komunikovaly“.

aktuálně

diskuze