Po nemilém pranýřování z řad čtenářů Marastu kvůli mé recenzi na splitko NAPALMED / MERZBOW, si nejsem zrovna jist tím, co napsat o tomto spolku, abych opět nezavadil o bolavé místo některého z pozorných čtenářů. Jak už jsem v diskuzi zmiňoval, nejsem žádným znalcem tohoto stylu, proto píši jen subjektivní pocity a to, co mě při poslechu napadá. Proto nečekejte nějaké odborné zhodnocení, dokážu poznat, co je old school metal, ale co je old school noise, to fakt netuším. A netušil jsem ani to, že se u nás skrývá takového uskupení.

Je pravdou, že co se týče hlukové scény, je to s informacemi poměrně na štíru..., ne snad proto, že by o tuto subkulturu nebyl zájem ze strany fanoušků tvrdě rockové muziky (pár šílenců se vždycky najde...), spíš mám pocit, že samotní protagonisté tohoto žánru a nechtějí mít s "naší" scénou nic společného, tedy snad kromě Radka Kopla a jeho NAPALMED (nyní už jen NPLMD), který svou produkci chrlí všude :-)

Pražáci AGHIATRIAS však nejsou žádnými nováčky, což dokazují svým (pokud se nepletu), třetím albem Regions of Limen, jež vychází na EPIDEMII. AGHIATRIAS představují skutečně velmi temné těleso a dovolím si spekulovat, že jde vůbec o nejtemnější zástupce stylu u nás. Rozvleklé temné plochy ve vás evokují nejrůznější pocity, veskrze nepozitivní nálady. Různé hukoty, ozvěny, údery a chvění jsou efektivně poskládány do sebe, tvůrci si vyhráli s nápaditou kompozicí, kdy gradováním různých ploch dospějí k ještě silnějšímu efektu. Samozřejmě mnoho postupů bylo před tím použito známějšími jmény, ale i AGHIATRIAS má stále co nabídnout. Samotný celek by se určitě hodil k podbarvení nějakého nezávislého haluzového filmu (industriální nádech), stejně jako k nějakému hororu (temné plochy navozující pocit strachu). Tak či tak, produkce samotná ve vás vyvolá pocity úzkosti, na to můžete vzít jed, při né zrovna optimistické náladě, to může mít nedozírné následky.

Jsem rád, že i u nás se daří takovéhle subkulturní větvi a za AGHIATRIAS a jim podobným spolkům volám jednoznačně: ANO!!!

Tak já jsem na tom, co se této hudby týče, snad ještě hůř než Schizmo. Ani nebudu počítat, jak dlouho jsem Regions of Limen měl doma a kolikrát se mě Martin Čech ptal, kdy že to bude on-line :) Doufám, že nyní má radost, ač tu dobu od vydání musel prolomit někdo jiný, ale nakonec ani já se nezdržím svých dojmů.

Co tedy k Aghiatrias říci? Asi to, že tvůrčí dvojice Vladimir Hirsch a Tom Saivon (jinak také SKROL) je občasně na pláních dark ambientu a industrialu doplňována zpěvačkou Martinou Sanollovou a sbory. Kompozice jsou delší a obsahují militantně neoklasicistní pasáže prokládané pulzujícími (vz)ruchy. Hodně mi to svou temnou apokalyptičností připomíná středověk a hororovou tématiku vůbec, kdy tu navozují třeba jen střídmým užíváním klavíru či zvonů nebo zvonkohry. Celé to na mě navíc působí hodně duchovně nebo jako jakési náboženské vymítání, kdy se člověk ve vlastní mysli dostává v poměření sil jeho vlastních myšlenek, kterým neví, zda věřit (je odizolován) a něčeho, co mu někdo druhý –snad Personal Demon- do mysli vštěpuje (je machinován). Výsledkem je kolize, kdy sám sobě přestává věřit a stává se osamělou figurkou v plamenech zindustrializovaného kostela, nad nímž se vznáší jeho jakási vlastní temná aura vlastního já. Další důležitá věc, která pak na mě na Regions krom duchovna funguje a líbí se mi, je to, že ač jsou kompozice rozvleklejší, nejedná se jen o hluk(b)ov(k)é abstraktní vize a bádání, ale jakousi personální pouť, která má svůj dramatický vývoj a hudebně je navíc – jaksi ve vlnách - dávkovaně rytmicky (to asi ta militantnost) propracována a podpořena.

Když teď po té době tak Aghiatrias poslouchám a pohybuji se opět na oné šachovnici, kde člověk hraje o svůj vlastní kejhák, nechápu, že to všechno okolo podprahového myšlení, kterým se Aghiatrias zabývají (a tedy vlastně úspěšně), mi hned nebylo jasné. Vskutku musím říci, skvělá deska! Těším se na další úzkostnou a pekelnou porci.