Co je to za trend, že kapely měknou? Poslechnete si desku celkem slušné progresivně-rockové kapely a za tři roky jsou z toho Coldplay s Floydovským spodkem… Proč?

Typickým příkladem téhle globální nákazy je nová tvář Anathemy, kterou mi v mnoha místech připomínají i norští Airbag. Jejich předchozí deska Identity mě poměrně zaujala už na první poslech. Šlo o příjemnou kombinaci stylů hudby, která dost možná sedne jak fanouškům Pink Floyd, tak třeba i polských Riverside nebo již zmíněné Anathemy. O to víc jsem byla zvědavá na jejich nový počin…

Musím přiznat, že už na předešlé desce mi byl dost nesympatický zpěv. Nelze říci, že by byl falešný nebo nečistý, ale tak nějak divně ukňouraný a svým způsobem vlastně zbytečný. A tak pro mě bylo jistým zklamáním, že se na nové desce (z hlediska zpěvu) vlastně nic nezměnilo. Stále mi to připomíná teenagera vyzpívávajícího se z bolestného rozchodu, který už ale zároveň po očku kouká po jiné sukni. Od lidí, kteří muzice jinak evidentně rozumí, bych čekala trochu víc, ale vše je jen otázkou vkusu.

Instrumentální stránce kapely v podstatě není co vytknout. Jde o velice slušné hráče, co by si z fleku mohli jako bokovku založit Pink Floyd revival. Osobně vyzdvihuji především hráče na klávesy a basovou kytaru – oba mají na desce perfektní zvuk. Celkově je muzika Airbag příjemná, lehce plynoucí, nesklouzávající k hráčské onanii a jdoucí od progresivního rocku až po oldschoolovou psychedelii. Ovšem na druhé straně nám nepřinese nic moc nového, jejími stěžejními body jsou věci již roky osvědčené. V tomto případě však alespoň dobře zahrané, což také není samozřejmostí.

Trochu mi to celé připomíná nadaného žáka ve škole, který ví, že se nemusí moc snažit, protože to vždycky tak nějak slušně zvládne díky svému přirozenému talentu, a spokojí se s průměrnými výsledky. Přitom pokud by malinko zabral, mohl by klidně být jedním z nejlepších nebo se tomu alespoň přiblížit.

Airbag jsou podle mě kapelou vhodnou jako kulisa například při čtení vaší oblíbené knihy nebo žehlení prádla, kdy se vám určitě několikrát stane, že s činností přestanete a zaposloucháte se pozorněji, ale to spíše v oněch „floydovských“ pasážích… Pak se zas ke čtení/žehlení můžete krásně vrátit a nechat si od těchto norských náladotvůrců nadále šimrat uši.
 
PS: Lehce mě pak rozladila webová prezentace kapely. Chápu, že se dnes kapely musí „prodávat“ hlavně prostřednictvím internetu, ale o to těžší je najít tu správnou míru, kam ještě zajít a co už je moc. Osobně si myslím, že kapela jako Airbag nemá zapotřebí mít hned na úvodní stránce webu vyjmenované všemožné časopisy/e-ziny s pouze kladným a vysokým hodnocením jejich poslední desky (i když – třeba se všem recenzentům bez výjimky tolik líbila… těžko říct), nemluvě o vysázených odkazech na prodejní místa jejich nové desky. Co se však týče samotné skupiny a nějakých bližších informací o ní, hledala jsem marně…