Zhasněte si v pokoji, zapalte svíce, nalijte si sklenici chutného vína, zavřete oči a nechejte se pohltit temným rituálem zvaným Batushka. Kolem této polské skupiny je obmotán závoj tajemství, neb nikdo neví, kdo se této mše smrti účastní. Jsou to zkušení muzikanti z tamních veličin (že by zde působil někdo z Mgly, nebo spíše z Blaze Of Perdition? Rysy tu jsou podobné, jen Blaze jsou víc neurvalí, nepředvídatelní a složitější, ale zlá okultní atmosféra je tu podobná), nebo mladí vyznavači rouhačství? Kapele se daří držet svoji identitu pod pokličkou, nebo spíše pod obřadními kápěmi, stejně jako texty, o kterých rovněž nikdo mnoho neví (zpěv je v polštině a ruštině). Batushka si ale také hraje se symbolikou, a tak na každé fotce i coveru alba můžete nalézt skryté významy – jedná se o provokaci a pohrdání pravoslavnou církví (viz třeba logo), k čemuž samozřejmě přispívá i původ kapely.

Batushka, to je víc než jen pouhá muzika, je to anti-mše. Náboženský rituál znesvěcující svaté zvyklosti, opak křesťanského kázání. S první písní Ектения I: Очищение až po poslední Ектения VIII vás budou strašit temné melodické malby zdobící stěny nesvatého chrámu, v němž na vás bude po celou dobu dýchat magická a až hmatatelná atmosféra. Charakteristickými rysy skladeb jsou hojně používané chorály, ty sílu materiálu dost umocňují, ale doprovází je zlověstný skřek zpěváka říkajícího si Варфоломей. Jeho projev není ničím výjimečný, avšak plní vše, co má. Poměr sborových a sólových hlasů je vyvážený, což se v tomto žánru málokdy slyší.

Riffy jsou intenzivní a agresivní, plíží se rychle jako útočící stíny, místy jsou vytvarovány velmi chytlavě. Technicky je muzika bravurně zvládnutá a v rámci black metalu jednotlivé nástroje jistě zaujmou kvalitní hrou. Bicí nabízí pestrou škálu činelů a přechodů, basová linka rovněž pod nánosem ostatních instrumentů nezaniká. Zvuk alba je masivní, hutný a má obrovskou sílu.

K čemu Batushku přirovnat? Dalo by se ke kapelám jako Hetroertzen z Chile či Malfeitor ze slunné Itálie, ale Poláci mají tak svojské pojetí, že vlastně ani s ničím jiným pořádně srovnat nejdou. Kapela uchopila okultní black metal a seskládala ho dohromady vcelku známými postupy, ale ve výsledku vzniklo něco, co, dle mě, nemá obdoby, protože nejen zapojením doom metalu má nahrávka neobyčejnou atmosféru. Tímto zadoomaným žánrem není deska tak zběsilá, ale často v blacku vyvstává otázka „je to správně zlé?“. Jde o to, co si pod ní představíte. Zlo v atmosféře je tu hodně silné, v instrumentech (harmoniích) nikoli. Doom metal Litourgiya dělá umírněnější, dává víc procítit plochám. Mě v muzice vždy nejde o co největší zběsilost, šílenství a bestialitu, rád mám i silnou atmosféru. A ta tu je. Záleží na vkusu a tím, jak posluchač konkrétní album vnímá.

Výtku bych měl asi jednu jedinou. Poslední dvě skladby i přes jistou kvalitu ztrácí dech a po mystické Ектения VI s působivým, čarodějnickým zaříkáváním, je to celkem škoda. Po intenzitě tří čtvrtin alba, která vám vyrazí dech a duši z těla, zní konec fošny trochu mdle, nuceně a natahovaně. Při každém poslechu tu ztrácím vědomí a má pozornost se vytrácí. Pořád se však jedná o nepatrnou šmouhu na jinak takřka dokonalém albu.

Debut Batushka je pro vyznavače okultního black metalu prostě povinnost, protože těžko v podobné muzice najít silnější momenty než ty, které právě tito Poláci předkládají. A na to, že jde o první zápis, mohl by ostatním kapelám sloužit jako šablona pro muziku s maximální hloubkou myšlenek na pozadí kvalitního vizuálu, jelikož celé to „divadlo“ hudbu samotnou dalece přesahuje. Proto myslím, že se o Litourgiya na scéně bude mluvit ještě dlouho.

Jen pro doplnění, kapela chystá živá shows: jedno z nich se odehraje na slovenském festivalu Gothoom, druhé na podzim na PDM III.

Nový polský black, kolem kterého, přesně jak se dalo předpokládat, začíná vznikat obrovský hype sotva pár měsíců po vydání debutu. Překvapivé? Vůbec ne. Anonymita členů s okultní image jsou na dnešní blackmetalové scéně sázkou na jistotu a není proto divu, že již dnes mají Batushka domluvená vystoupení na nemálo zajímavých festivalech.

Co se ale hudební stránky týče, v tomhle musím Mysticovi oponovat, o nic geniálního se totiž nejedná a poznámka o takřka dokonalém albu není úplně na místě. Díky, pro black metal netypicky, hodně čistému zvuku (který nahrávce vůbec nesedí, zašpinění kytar a vlastně všeho by určitě prospělo) až příliš dobře vyniká, jak moc je Litourgiya po skladatelské stránce průměrná deska, byť jsou všechny instrumenty nahrány dost precizně.

Než k okultnímu blacku se hodí Batushku řadit spíše k blackmetalovému mainstreamu. Kdesi jsem četl přirovnání k Graveworm, což se může zdát jako naprostá blbost, ale když desku posloucháte pozorněji, dojde vám, že to není až tak daleko od pravdy. Několik zajímavějších pasáží a příjemných sypaček kapele samozřejmě upřít nelze, mnohdy jsou však kytarové linky s melodiemi a rytmikou vlezlé natolik, že bych z nich při opravdu soustředěném poslechu při svíčkách pravděpodobně zešílel. O řevu také nelze mluvit ve velkých pozitivech, je zkrátka průměrný a na okultní black málo ohavný.

Co je však hlavním důvodem, proč si desku pustit a věnovat jí pozornost, to jsou čistě zpívané chorály. Široká škála liturgických zpěvů zvedá nahrávku šíleně nahoru a jedná se o nejzásadnější prvek, který kapelu činí výjimečnou. Přirovnávání ke mši opravdu nemám v oblibě, ale zde se docela hodí, jelikož vícehlasé chorály vskutku zní, jako by byly nahrané někde v kostele. Nevím o mnoha kapelách, které by něco podobného předvedly, a když už, tak určitě ne v takové míře a natolik povedeně.

Když se tedy nesoustředíte na zbytek a zpěvům věnujete většinu pozornosti, s velkou pravděpodobnosti vás zaujmou natolik, že kapele rádi odpustíte její nedostatky. O nejlepší či nejzajímavější album se tedy nejedná, ale i díky tomu, že loni skvělého blacku až tolik nevyšlo, Batushka poměrně vyčnívá. Pokud budou čisté zpěvy naživo dobře provedeny, mohli by na Prague Death Massu předvést dobrý koncert.