Na Black Flower jsem narazil, páč pravidelně sleduju nový nahrávky na Sdban Records, do jejichž katalogu náramně sednou. Eklektická směska západních jazzovejch postupů, afrobeat rytmů a východních harmonií je totiž houpavě groovy, psychedlicky namotávací, a působivě zvukomalebná. Když se člověk trochu začte do promo materiálu, začnou věci zapadat do sebe. Hlavní mozek je totiž flétnista/saxofonista Nathan Daems, kterej hraje mimo jiné s Dijf Sanders – a to už je jasný odkud vítr vane, a zejména u některejch zvukomalebnejch a východních motivů se doslova rozsvítí žárovka.

Ale Black Flower různorodý vlivy v kotlíku tavěj dohromady podle vlastního receptu. Základ je talent na to navodit atmosféru, která člověka raz dva pohltí. Ať už jde hypnotickej ponor do hlubin v Deep Dive Down, nebo slunný ráno v bujný džungli v Morning In The Jungle, ty obrazy jsou jak živý a člověk se do nich s chutí zadívá. Už nějakou dobu jsem neslyšel album, kde názvy písníček dávají tak dobrej návod, jak si album užít, stačí si název přečíst a pak už fantazie pracuje sama.

Další věc, co stojí za vypíchnutí, je určitá hypnotická kvalita, kterou si Black Flower držej, ať už se pohybujou v mystičtějších nebo uvolněnějších vodách. Značnej podíl na tom má rytmika, která si sice bere taneční nádech z afrobeatu, ale dominuje jí hypnotickej groove. Druhá věc je práce s melodií, která často spoléhá na východní harmonie lízlý psychedelií, a má určitou omamnou kvalitu. Z uhlíků se tu pomalu line navoněnej kouř, kterej se uhrančivě kroutí a otáčí.

A tak se z Magma nakonec stává až překvapivě silná věc, která roste s opakovaným poslechem. Co jsem si napoprvé zaškatulkoval jako příjemnej podmaz pro práci, si mě teď slušně omotává kolem prstu.