Jen zlehka pro lidi, co by případně nevěděli o Borknagar. Kapela byla založena v roce 1995 spíše jako projekt, ale během cca několika měsíců bylo jasné, že lidé působící ve „velkých“ blackmetalových kapelách to budou myslet vážněji než projekt a vznikla nová kapela. V roce 1996 vydali rovnou plnohodnotnou desku bez vydání dema. V průměru vydávají desku co dva roky až do dnešních dnů. Vydali jich sedm.

Jejich hudba je založená na částečné nespokojenosti (nemožnosti použít jiné postupy) členů v jejich domovských kapelách. Jsou tu prvky blacku, melodiky, severského folklóru (někdo by řekl viking), symfonie, akustických pasáží a nástrojů, čisté zpěvy střídající se s black řevem. Jejich texty se zabývají filozofií, přírodou, kosmem a samo trocha pagan věcí nesmí chybět. Tak vida kam až se dá dostat od black a death metalu. Borknagar chtěli toto album nahrát již několik let a teď uvidíme, jak se jim to povedlo.

Jak už je uvedeno v hlavičce, jedná se o akustické album. Je tady použito symfonických ploch, housle, flétny, klavír. Zkrátka vše, co od Borknagar už znáte, jen trochu jinak. A celkovou atmosféru doplňují postupy z folklóru. Nemá smysl rozebírat jednotlivé songy, jelikož celá deska hezky plyne jako jeden celek. Základem jsou vybrnkávačky na španělu podložené houslo-flétnovými plochami. Vintersorg zpívá a částečně recituje, což dodá albu mírně zasněný nádech. Vše je ve středním až pomalém tempu. Někdy máte ale pocit, že určitou pasáž jste už slyšeli, případně čekáte na známý nájezd něčeho tvrdšího (což nepřijde).

Tak Vám nevím. Určitě se jedná o zdařilé album (aspoň pokud budeme brát to, že kapela je s ním spokojená) a docela baví a pro nenáročný či uklidňující poslech je jako stvořené. Mně tam ale něco chybí a spíš mám radši „normální“ tvorbu Borknagar. Všechno je muzikantsky v pořádku a zvukově taky. Pro mě osobně s hodnocením spíše níže, ale neříkám, že to je špatná deska. To vůbec ne.