Toto letí. Neuběhlo ani 594 dní, co švédský dorostenecký spolek vyznavačů všeho pozitivního By Night se objevil v záři reflektorů s debutovou kolekcí řezavého kovu. Zhlédl se v současných pop-coreových ikonách, jejichž jméno se halí do oparu rozbřesku duševního zdraví a melodiky zdravého rozumu. Jak pro koho, mentalita lidí ze severních končin jest stále záhadou.
Dobře tedy. Burn the Flags se vyznačovalo touhou být agresivní, ve smyslu elektrickými šoky krmeného thrash metalu, a zároveň vypotit z dosažené

bolesti

kapky gothenburgské melodiky. V současné postindustriální době se z tématu nalomené psychiky mladých lidí stává posedlost, v hudební rovině reflektovaná nekompromisními postoji. V případě By Night a jejich debutu byla jejich snaha na půli cesty k úspěchu. Neurvalost – ano, ale utopená ve monotónních aranžích. Polyrytmy? „Za noci“ člověk snadno klopýtne a hleďme, 7/4 rytmus, zde tak hojně užívaný, je na světě! Nic víc, navíc dvoukopákové průšlapy se kupí ve statistice opotřebovaných postupů. Proslulá severská melodika? Škarohlíd u piva opovrhuje: „Nevěř iluzím usmívající se tváře! Život je svině.“ Je tedy čas objednat šnaps a zamyslet se.
New Shape of Desperation je smutnější, pomalejší, zadumanější. Lze jí věřit? A lze to dokázat? Verbalizovat pocity byl vždy úkol pro romantiky či lyriky. Hořká pachuť sliny unylého povrchního trendu se rychle rozpustí v peci otevřených duší a pevné vůli naslouchat. Ne! Zde máme dočinění s již dospělým sdružením, kter0 ví, co chce přednést a jak to formulovat. Prvotina smrděla vůlí rozbít zeď, nyní tam však parta našla DVEŘE, kterými projít znamená najít sám sebe. Což takhle sednout na oře z odmocnin a zavítat do matematického kroužku? Rovnice hovoří vlastním mezinárodním jazykem: syrovější In Flames plus nekonečná inspirace z Umey uzávorkovaná pocitovostí Callisto či Burst.
Nu dobrá, co ale takový Idiot??? Osmý v pořadí a vymykající se samou

podstatou. Je to možné, že hrají ti stejní, kteří ještě před několika minutami cestovali hudebním teleportem z 21. století až do zaprášené minulosti nesoucí jméno grindcore??? Zpestření či nejlepší titul na desce? A nebo možná touha bořit, bořit.....a zničit veškeré předsudky starší generace ortodoxních metalistů. Říkají: “Jsme jiní, poučili jsme se.“ Budoucnost měří jistotou jako let motýla za letní bouře.
Další z příspěvků mladé metalové krve do „melting potu“ běsnícího proudu současného hudebního dění.