Hodně příjemnou desku nám přinesl pohrobek amerických Northstar rozpadnuvších se v roce 2005. Kingprince k nám přijíždí po prašné cestě amerického venkova a přináší mix bicích, španělky, houslí, basy,

foukací harmoniky a občas elektrické kytary, kláves či dokonce banja a mandolíny. V nejlepší tradici amerického folk-rocku se vine cesta, kterou se vydal tento kvintet, který zabíjí stereotyp i přes jednoduchost bohatou instrumentací, silnými melodiemi a nosnými motivy i dobrými texty.
Písničky mají vynikající atmosféru, která je zádumčivá, veselá, posmutnělá, melancholická i povznášející - na pocitech se rozhodně nešetřilo a Králprinc nabízí pestrou paletu nálad. Americká krajina se v mysli vynořuje sama od sebe a tenhle soundtrack by nemuselo být špatné třeba někdy i prožít.
Mozek kapely Nick Torres má jako zpěvák poměrně příjemný hlas. Nepouští se do

žádných exhibicí, protože za něj mluví jeho texty a hudba samotná. Právě texty jsou na velmi dobré úrovni a jsou na folk-rock překvapivě imaginativní.
Častokrát jsem si při poslechu desky vzpomněl na Dinosaur Jr a jejich vynikající píseň Goin Home, protože celá deska zní trošku podobně. Ovšem stejně jako nesmrtelní Dinosauři, i Cassino často natahují své písně - dvakrát až na šestiminutovou hranici. Jedná se o povážlivý boj s časem, který však Cassino vyhrává - Maddie Bloom je jedna z nejlepších věcí na desce a The River je důstojným závěrem. Otvírák Djom funguje také jako intro a foukací harmonika v úvodu zní prostě skvěle. Titulní píseň s pohodovou atmosférou a sólem na elektrickou kytaru navozuje jižanskou atmosféru a The Gin War nabízí klasický “filmový” pohled jako ze soundtracku v Návratu do Cold Mountain. The Ice Factory? MxPx hrají folk načichlý neuměleckými Lynyrd Skynyrd? Zní to zvláštně? Ani ne. Druhá polovina desky možná není na první poslech tolik zajímavá jako ta první, tím ovšem nemůžeme říci, že je horší. Je pouze trošku klidnější, méně košatá, více postavená na kytaře.
Co říci závěrem? U této desky nevidím jediné výrazné negativum - má drive, umí pohladit, zasmušit, prostě umí a to prakticky bez chyb. Repetetivnost nehrozí,

oposlouchání je dobře ošetřeno. Co chtít víc? Výborná deska, která si vůbec na nic nehraje. Názory, že jiný “folk” Dallase Greena byl podhodnocen na 6.5 tuhle desku ženou až ke krásným 9, nebuďme lakomí.

P.S: „Kingprince was recorded in an apartment in Nashville, TN.”