Upoutávka: Přezdívá se jim čeští (či budějovičtí) Meshuggah. Aktuálně jim vyšlo třetí studiové album, ke kterému absolvovali turné CBR Records, aby na něm tento výlisek hudebně podpořili. Řeč je o COLP a desce Submissive jsme se podívali na zoubek.

Více než rok práce se na Submissive logicky musela projevit. Když jsem slyšel (zhruba někdy loňského podzimu, tj. rok 2002) ukázky z této desky s komentářem, že je to “á la” Korn, byl jsem zklamán. Pouze jedna skladba vyčuhovala z řady a velmi se blížila vzorům COLP, zovoucím se Meshuggah. Jak milé tedy bylo překvapení, když jsem obdržel tento disk s komentářem, že veškeré prvky "adidas metalu" jsou pryč.
Byť po mnoha a mnoha posleších je jasné, že švédský vzor je nadále (pouze) vzorem a COLP se stále zaměřují spíše na hard core mixovaný thrashem, posun je znát. Kdo slyšel předchozí desku Paralysis (2000), zaregistruje posun minimálně ve dvou směrech. Prvním je zvuk. Nahrávka vznikla (opět) ve studiu Hacienda (Žirovnice) a je natlakována na úroveň, která je měřitelná se špičkovými nahrávkami “západní scény”. Jinými slovy, pokud si vezmete dnešní hudební standard, tak jej COLP hravě předčí. Brutální a nekompromisní sound desky, plně korespondující s jejím obsahem, má ambice vás dokonale pohltit. Zcela tak na několik prvních poslechů dokážete ignorovat, pokud nejste velcí hudební fajnšmekři, kteří se ponoří do nahrávky od prvních tónů, evidentní inklinaci ke švédským úchylům zmiňovaným výše. V opačném případě asi dokážete hbitě interpretovat jádro (čili ono “core”), ze kterého vychází hudba COLP. Druhým prvkem, kterým se COLP, pravděpodobně, zapíší do vaší paměti, je schopnost napsat zajímavé skladby. Je jedno, že u většiny převažuje HC náboj. Nápad je jednou vynesen na světlo a výsledek je kvalitní. Bude vám tak vcelku jedno, zda-li jsou COLP “spočitatelní” nebo ne (ano) - na rozdíl od Meshuggah (ufff, raději ne, nejsem sebemrskač). Tam, kde hošci ze Sverige dokáží vymyslet (pokud ovšem lze napsat, že myslí či přemýšlí) některou ze svých mnoha schizoidních mutací ústředního nápadu, COLP hodí HC výhybku, která dokáže posunout skladbu do, pro “obyčejného” posluchače, příjemnější, poslouchatelnější roviny.
Ještě jednou bych tedy rád upozornil, že rychlý poslech, bez detailnějšího zkoumání (tzn. poslechu) vás může zanechat v pocitu, jak něco podobně úchylného mohlo vzniknout i na zdejší scéně. Opakovanými seancemi u rotujícího kompaktu však můžete seznat, že se jedná o inspiraci Meshuggah s vlivy HC a thrashe, která dává vzniknout svébytnému pojetí metalu, jenž lze nazvat třeba “technický thrash core”. A ať si tvrdí kdo chce co chce, Paste (guitar, vocals), B.C. (guitar, roar), Peter (drums) a Jare (bass) dokáží naživo zahrát stejný “mazec”, jako je na desce. Fuck the Parents budiž pro všechny pochybovače výstrahou, protože můžete si x-krát říkat, jak to či ono mohlo být “zprogresivněno”, ale základní melodický instinkt prostě někdy “rulezzzzzz”.

12 / 65:07