Autor: 75 Uživatelé: 68 Tvé hodnocení: hodnoť
Nerve Butcherer

CONCRETE WINDS - Nerve Butcherer

Ukázkový hudební extrém. Bordel pro každého – ať už urazí, nebo nadchne, vždy splní svůj účel.

Concrete WindsHorko těžko psát o Concrete Winds bez nutkání vše shrnout jedním dementním AAAAAAAAAAaaa. O podobnou nezřízenost totiž pozůstatku finských Vorum přesně jde (což ostatně dokazuje doslovný přepis začátku desky) – šlapat na plyn extrému kytarové hudby bez větších ohledů na žánrové zakotvení. Vlivy jsou přesto znatelné: duo inklinuje zejména k war metalu, black metalu či grindu. Z kapel, které zvuk Concrete Winds formovaly, lze vypíchnout hlavně australské Sadistik Exekution a obskurní Necrovore, na které v recenzi debutu na Sicmaggot upozornil Metacyclosynchrotron. Zvuk pokračovatelů je ovšem o poznání špičatější a všehovšudy zkurvenější.

Navzdory jmenovaným kapelám a škatulím se Nerve Butcherer poslouchá takřka jako čistý punk. Ne, že by Concrete Winds zněli jako Ramones a Sex Pistols, jde spíše o přístup, o sraní na pravidla, ať už o žánrová či hudební. V rámci nespoutanosti druhá deska překračuje i debut. Primitive Force si sice rovněž výsostně hovělo v bordelu, dovolilo si ale občas vytasit záchytné body, které členové tehdy ještě zcela nevyhnali ze svalové paměti z dob Vorum.

Nerve Butcherer na snadněji zachytitelný death metal takřka zapomíná. Už žádná na první dobrou chytlavá tancovačka jako v Tyrant Pulse nebo přímočařejší zpomalovačka z Dissident Mutilator. Nyní jde ještě více o agresi, která vyvěrá z řezavých kytar a těžko polapitelných struktur. Posluchač se tak neutkává jen s chaotickým songwritingem, ale i hudbou jako takovou, která se snaží odrazovat úplně vším – od tlačení na vysoko položené tóny, přes jedovatý přednes až po překotné, zprvu nečekané změny ve skladbách.

Všudypřítomný útok na ušní bubny umocňuje i produkce, která vyzdvihuje výšky, strouhá bicí a basu oprošťuje o hutnost. Zároveň však není prvoplánově zprasená a neslouží jako maskovací prostředek pro hráčské nedostatky kapely, jak tomu bývá u mnoha raw black metalů a disonantnějších deathmetalových obskurností. Jednotlivé nástroje jde snadno rozeznat a při troše pozornosti lze chytat i kusy textu.

Z obecnějšího hlediská existují dva postoje, které lze při poslechu Nerve Butcherer zaujmout: buď hudbu shledat jako neposlouchatelný lomoz a odhodit sluchátka, nebo se odhodlat a začít se se vším bordelem pomlátit. Ať už se posluchač rozhodne pro jakýkoliv přístup, Concrete Winds zvítězí. Nepohoršené ucho se po několika rotacích dočká pozvolného odměňování – hudba začne vykazovat struktury a návaznosti, které umožní si nabízenou agresi zvráceně užívat.

Díky podvratné nátuře se dá Nerve Butcherer vytknout jen pár věcí. Zamrzí upuštění od nahrazování inter za sprosté zařvání názvu tracku, což na Primitive Force fungovalo skvěle a posilovalo zvednutý prostředník všemu hudebnímu. Zásadnější vrub představuje jen předposlední, skoro post-punková Dissolvent Baptism, která je sama o sobě docela zábavná, ale tempem i délkou zbytečně sráží celkové tempo.

Nerve Butcherer by nemělo uniknout žádnému uctívači hudebního extrému. I přesto, že vychází ze známých rovin, je docela těžké hledat paralelu, která by byla zvukově podobná a úměrně vyhrocená. Concrete Winds dokázali posunout hranu hudebního bordelu dále, trochu jinak, bez nutkání sahat k laciným berličkám. Druhá deska na nervy nezabrnká – rovnou do nich zakrojí řeznickým nožem. A v její absolutní bezprostřednosti tkví její síla.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Zažito v Polandu a dle očekávání naprosto geniální přehrocená pičovina. Tyrant Pulse hozený cca doprostřed setu, snad jen proto, že borci věděli, že se lidi na to začnou řezat a nepřestanou do konce. což se tady potvrdilo.

Pravda, že největší bordel tam dělali borci z Häxenzijrkell, Vole a lidi, co byli den před tím i v Německu na Můře s Prehistoric War Cult (na které se to teda taky až překvapivě řezalo). Pořadatel toho koncertu v Regensburgu dokonce padl do střepů na zemi, rozřízl si ruku a skončil s tím v nemocnici, haha.

Linz závidím - bych nečekal, možná se tam řezali hlavně přespolní? Nebo Rakušáci nejsou až tak suchý, když jsou dostatečně najebaný :).
Vokály - jo z alba jsem si to myslel taky (nebo že to tam má ve víc stopách), jak se to skoro překrývá, naživo mi právě přišlo, že to dává co se týče dechu / razance jen tak tak (neasi), ale dobrý a nebyl jsem na nejlepší pozici pro posouzení. Bubeník nakládal jojo.
Ad Sedmička - jako ty hlavní faktory jsou jiný, to je jasný, sice tam už chodím málo, ale v posledních letech sleduju, že většinou je to tam mdlejší i na kapely, na který se jinde pařilo fest. Možná tím, jak je to tam takový stísněný (a když se nenacpu dopředu, tak mám pocit, jak když se koukám na velkou televizi přes spoustu hlav)? No jo, na tupa tupa black (LoM) to tam pravda jelo :) ...

Sedmičkou to nebude - na Hagzissu nebo Lamp of Murmuur tam byly loni pěkné tancovačky, až tam Jana od někoho dostala pěstí do hlavy. Spíše Praha začíná postupně chcípat :)
V Linzi v Kapu jinak teda taky maximální spokojenost, a to jak s kapelou, zvukem, tak i kupodivu kotlem!
Místama to lítalo tak, že fakt lidi padali na pódium a rozlívali mezi kapelu piva, leželi naskládaní na odposleších a v jednu chvíli aji někdo vletěl kytaristovi do pedálů a vyrval mu tam nějakej kabel (vyřešeno za pár vteřin). Dokonce aji ženských se tam dost řezalo.
Na Rakousko fakt nechápu, ale bylo to třeba o půl druhé ráno a všichni (až na mě = řidič) byli solidně najebaní.
Nejvíc mi ale padala brada z kombinace - strašně silový bubeník, neskutečné prznění kytary (občas snad nejde ani hovořit o hraní, ale fakt jen škubání a škrcení strun) a že fakt kytarista dává veškeré ty vokály sám. Z alba mi přišlo, že se musí přeřvávat dva lidi naráz, a ono ne.
Jsem zvědavý, jak to bude vypadat na větších pódiích (před Watain a na Chaos Descends).
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAARRRRRRRRRRRRRGGGGGGGGGHHHHHHHHHH!!!

živě AAAaaargh!, zvuk ještě řezavější než z desky, super zahraný, když budu hnidopíčovat tak sólovej kytarista mohl být trošku víc než ten rytmickej, vokál možná malinko slabší (ale jak jsem byl vepředu tak těžko soudit), ale srát na to, náser jak hovado, z těch tří "hlavních" únorovejch koncertů jako jediný splnili, možná i trošku předčili očekávání

ale doprdele to unylý publikum - až na mě a pana SS-18 + trochu i další 2-3 jedince to bylo už pomalu jako v Německu/Rakousku apod., si říkám, co se to s lidma děje, když ani v pátek a na takovýmhle námrdu skoro nikdo nemoshuje, jasný, já už taky fotrovatím (doslova), ale z týhle kapely ta agresivní energie přímo stříkala (a to jsem v sobě neměl ani jedno piví - nestíhal jsem, přišel jsem pár minut po začátku CW), Míšo chyběls mi tam! :)
nevím, jestli to nějak není trochu i tou Sedmičkou, v prosinci na Whoresnation to tam bylo podobný resp. ještě slabší

Jo, možná až skoro třetinu, nebo prostě zkrátit / prořezat na 20 minut, vyházet retard pasáže - hlavně ty (skoro) "Rompeprop" :) gore/porn grind tupačky (spíš než post-punk) v Dissolvent... což teda vzhledem k tvrzení v recenzi "Už žádná na první dobrou chytlavá tancovačka jako..." ehm... ale i tak asi spíš 7, než 6,5 ... vlastně podobně jako u loňských Eastwood příjemný zjištění, že mě ještě může tolik bavit námrd bez atmo přesahů. Jedu to každej den, občas 2x, i když ne vždycky doposlouchám...
Chvílema mi to připomíná i první Feastem - Fear in Concrete :), což je víc grindcore, ale thrash/death/black vlivu je u nich taky hodně. Paroxystic... 0:15 to je asi něco od Hate Eternal (?)

Já bych to zkrátil o třetinu, ke konci se to už zajídá...

Překvapivě dobrý, takový Pleasure to Kill pro roky 2021/2022. Ty vysloveně grindový, možná místy až powerviolence prvky do toho sedí. A na rozdíl od spousty (většiny?) war metalů umějí hrát. Ani bych neřekl, že je to "dobrý jen jako sranda", ta naštvanost na všechny a všechno v tom mi zní celkem autenticky.

aktuálně

diskuze