Sarcolytic jsou „potemnělý Disgorge s bubeníkem z Disgorge“, Disentomb jsou „lehce potemnělý Disgorge z Austrálie bez bubeníka z Disgorge“. Nehrajou nic světobornýho, ale mě si získali nasazením a brutálním soundem.

Zvukově se totiž jedná o totální hrubozrnost, kde nabasovaný bzučivý kytary rvou žíly, který vám pak ještě rozříznou vyhrávky (nečekejte žádný prstolamy, spíš takovej usbdm standard z přelomu tisíciletí). Takhle nějak mělo znít Thee Arcane Progeny od Sarcolytic. Zvuk se mění s každou skladbou, jako by album nahrávali nadvakrát, natřikrát a pak skladby promíchali tak, že nejdou dvě zvukově stejný za sebou. Na druhou stranu to albu dodává aspoň nějakou pestrost.

Hudebně se jedná spíš o jů-es-bý-dý-em průměr, další z řady +/- Disgorge kopírek. Kytara jede nabroušenou Disgorge klasiku, sem tam s temnější melodií nebo fetusáckou vyhrávkou. Tipuju, že kytarista si honí spíš pravačkou. Bubeník mi místy připadá rozhozenej, ale aspoň nepodvádí. Zpěvák je takovej zahuhlanější gutturál, ale tlačí to ze sebe vší silou.

Nevěřil bych, že si mě ještě dneska dokáže kapela dostat brutalitou, ale tohle mě vážně dost baví, i když si to málokdy poslechnu celý najednou…