Autor: 62 Uživatelé: 65 Tvé hodnocení: hodnoť
Engine of Hell

EMMA RUTH RUNDLE - Engine of Hell

Dosud nejminimalističtější počin Emmy Ruth Rundle vykazuje písničkářské kvality, ale v kontrastu s předchozím materiálem působí nedotaženě.

Emma Ruth RundleV posledních letech, se v hudebním podhoubí začala formovat skupina singer/songwriterů, kteří si svou temnou fazonou a autorskými ostruhami podmanili metalové publikum. Po bok Chelsea Wolfe, Jaye Jayle nebo Anny Von Hausswolff lze začlenit i Emmu Ruth Rundle, která se donedávna držela spíše folku s instrumentálním přesahem do post-rocku. Tvrdší roviny naplno otestovala až na kolaborační desce s Thou, která budovala na sludge s grungeovým zabarvením.

Poněkud překotná žánrová změna dávala smysl. Emma Ruth Rundle na posledních deskách poutala pozornost citem pro dynamiku a instrumentální vrstevnatostí – Darkhorse z předešlé sólo desky se zarývá burcující rytmikou, rozvážnější a ještě starší Heaven naopak funguje díky promyšlených přechodů z klidnějších poloh do gradujícího finále. Sofistikovaná hudební rozmáchlost se rychle stala společně s vybroušenou písničkářskou polohou hlavním tahákem umělkyně.

Engine of Hell jde jinudy: vydává se intimnější cestou a snaží se navodit dojem, že je posluchači co nejblíže, doslova u ucha. Deska osekává instrumentální arzenál na minimum a zkouší sázet na emoce z vokálu. Nahrávka působí v daném ohledu takřka ASMR dojmem, a připomíná tak, kromě střídmějších záseků kolegyň z hudebního podzemí, i Billie Eilish, která si stejným přístupem podmanila svět.

Deska na první dobrou prokazuje, že gró hudby Emmy Ruth Rundle tkví v ostříleném písničkářském jádru. A přesto, že Engine of Hell obsahuje dostatek nápadů i hutnou atmosféru, není dokonalá. Novinka se nevyrovnává předchozí, rozmáchlejší tvorbě. Desky On Dark Horses nebo Marked for Death staví Engine of Hell do nešťastného kontrastu, kvůli kterému často zní nedotaženě – jako až moc brzo vytažené nápady ze šuplíku.

Absenci hudebního ansámblu se Rundle pokouší dohnat vokálním projevem, který sice působí smutně a křehce, zároveň však navazuje dojem, že až příliš tlačí na pilu. Některé skladby se topí v patosu, ale do extrému vyhnaná dramatičnost hudbu neprodává. Engine of Hell se přitom nejeví neupřímně, ostřílenější fanoušek jen ví, že Rundle umí emoce prodávat lépe: silným vokálem v kombinaci s kapelou.

Strohé záseky Emmy Ruth Rundle v posledních letech fungovaly spíše po boku velkolepějších skladeb. Příkladem může být Real Big Sky z Marked for Death, kde ostrá akustická kytara dovedla zasadit finální direkt. Engine of Hell je prostá podobných výkyvů. Plyne po rovné linii, a proto výrazně neohromí. Ověřené kvality Emmy Ruth Rundle deska nepostrádá, zanechává jen dojem, že by z ní šlo vytřískat více.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

To já minimalismus a intimitu v hudbě rád, například poslední deska Chelsea mě nadchla, ale kritiku v recenzi beru jako varování před přílišnou natěšeností, přeci jen ten první singl z Engine of Hell na mě nějak nezapůsobil.

ja se na tu desku docela tesil, ale prijde mi to presne, jak je popsano, nedotazeny. na me je toho minimalismu uz asi trosku moc, cimz mi deska splyva

Trefny a super napsany! Vlastne me to docela bavi, ale nikdy nevtahne.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Emma Ruth Rundle, Engine of Hell, Sargent House, singer-songwriter, folk, ambient, experimental

aktuálně

diskuze