Autor: 79 Uživatelé: 65 Tvé hodnocení: hodnoť
Pleine Noirceur

FUCK THE FACTS - Pleine Noirceur

Fuck the Facts nahráli svojí pravděpodobně nejpestřejší, nejvíce atmosférickou a epickou desku, jejíž ingredience výtečně drží pohromadě.

Fuck the Facts Kam až moje znalost jejich diskografie sahá (cca 2003), Fuck the Facts byli vždy eklektici, kteří se nebáli žánrových přesahů a klidně si i na starších albech střihli skladbu, která s grindcorem nic moc společného neměla. Ale pořád se o nich dalo mluvit jako o primárně grindcorové, nebo alespoň grindcore/deathmetalové kapele. Nijak jsem to sice systematicky (na minuty) neanalyzoval, ale Pleine Noirceur na mě působí tak, že grindcore se tu stal už jen jednou z ingrediencí toho jejich extrémního koktejlu, a možná i přísadou spíše minoritní (?). Nemám s tím problém.

Tak třeba hned úvodní Doubt, Fear, Neglect. Temně ambientní intro vyústí do tremola à la blackmetalovější Ulcerate, následuje groovemetalová (?) pasáž a za ní valivý, melodičtější death metal vystřídaný ulceratoidní sypačkou. Dál se jede převážně ve středním tempu, v melodičtějším death/sludge/doomu, který mi postupy a melancholickou atmosférou, se světlejšími, „triumfálními“ okamžiky, vlastně ze všeho nejvíc připomíná Agrimonia (a v jádru jsou tam i At the Gates a Opeth). Vyhrávky, sóla, proměnlivá, dynamická, vynalézavá rytmika Mathieu Vilandrého a vokál Mel Mongeon, tentokrát v ještě více screamo poloze než v minulosti. Skoro 7 minut dlouhá skladba, ale grindcore nikde. Na něj dojde až se začátkem následující Ailleurs. Nicméně, blastbeaty na desce jsou a to poměrně krutopřísné (mimo mnohé jiné - nasumovský úvod a závěr Sans Racine), když na to přijde.

Zmiňoval jsem to sice už minule, ale novinka se mi zdá snad ještě více (převážně) pochmurně atmosférická, epická, víc „emo“ (většinou v dobrém) než kdy dříve. Kromě již výše uvedených žánrů a kapel je tu občas slyšet vliv (či podobnost) na rytmické změny bohatého dark hardcore/(neo)crustu à la His Hero Is Gone, případně i špetka emo/screamoviolence (Orchid). Sem tam Topon do sypaček sází disonance připomínající Discordance Axis, nebo mathcore sekačky TDEP. Je tu opět i post-hardcore/sludge metal (spíše) ze starší desek Neurosis nebo Cult of Luna, závěr A Dying Light s tklivými, táhlými tóny zní až funeraldoomově (možná dokonce Esoteric?). Co je ale nejdůležitější, Topon Das je skladatel, který dokáže všechny tyhle (a i další) vlivy spojovat, či tvořit jejich syntézy tak, že to (většinou) působí jako něco naprosto přirozeného a samozřejmého. A na Pleine Noirceur je v tomhle ohledu zase o kousek přesvědčivější.

Vytknout se dají spíše drobnosti – několik (hlavně crust/grind) pasáží je poněkud rutinnějších, chybí jim silnější nápad, vokál Mel mám sice obecně rád, ale škoda, že už jí nedoplňuje svým hlubším řevem Marc Bourgon (desku dle všeho složila a nahrála jen trojice Mel, Topon a Mathieu?). An Ending zachází v té emo-tklivosti až někam, kde už se trochu ošívám. A oldschool death/thrash tupačky bych v pár místech klidně nahradil d-beatem (mám ho prostě radši). Kopáky trochu čvachtají, ale jsou i slušně úderné, překvapivě jsem zjistil, že na předchozích deskách je to horší (dříve mi to zjevně tolik nevadilo). Celkově se mi zvuk desky líbí (nahrávalo se v Apartment 2, o zvuk se postaral Topon a Scott Burniston), mám hodně rád jejich kytarový zvuk (jakoby „slitina“ nazvučení typických pro grind, death a sludge).

Nenapadá mě, s kým by se Pleine Noirceur dalo poměřovat. Snad jen s debutem  Teethgrinder (druhá deska už mě moc nevzala), pravdou ale je, že tenhle druh hudby už téměř nesleduji (případné tipy do diskuze). O to více překvapený jsem, jak moc mě tuhle desku baví/ilo protáčet (klidně 2-3x denně). I tak dávám číselné hodnocení trošku nižší, než by si možná PN zasluhovalo, mj. i proto, že si tohoto druhu hudby cením méně než v minulosti. Ale deska je to v rámci žánru/ů (kterého vlastně?) skvělá, o tom žádná.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

v mezičase udělali klip k Dropping Likes Flies, docela fajn / poměrně zajímavý/neotřelý téma a pojetí (jako určitě nejsou první, ale teď si nevybavuju nic podobnýho)
www.youtube.com/watch?v=Jz57Ym1yk1g

jo, s určitýma výhradama jsem z toho taky (přiměřeně :) ) nadšenej, mj., že mě takováhle muzika ještě může tolik bavit, je to celkem osvěžení od toho, co teď většinou poslouchám a ta kapela mi přijde pořád (relativně) jedinečná ... a mj. melo-death až na výjimky (starý At the Gates, Agrimonia, nebo i starý Opeth, pokud se to dá počítat) nesnesu a oni s tím vlivem operujou tak "decentně", že se mi to líbí
pořád teda platí Disgorge Mexico > Die Miserable > buď novinka, nebo Stigmata High-Five (dlouho jsem ho neslyšel) > Desire Will Rot (ale to nemám pořádně naposlouchaný)

údajně se tam dají někde slyšet i Shellac a Helmet, ale ty já skoro neznám

Converge jsou metalcore z dob, kdy ještě metalcore nebylo sprostý slovo :), se tak říkalo i Integrity, Starkweather atd. ... asi by líp sedělo metalickej hardcore, nebo hardcore/metal, ale to je fuk .... to máš u každýho (sub)žánru, že zněl jinak před 20-25 a více lety...

souhlas a taky nadšení, jen nevím jestli je to tím že jsem předchozím deskám až tolik pozornosti nevěnoval.

converge metalcore zas jakože néééé, to bych je nechtěl dávat do stejného pytle jako walls of jericho :)

povšimněte si na fotce v recenzi nové Mathieuho "Ihsahn-hipster-ynteleguán image" :)
https://townsquare.media/site/366/files/2016/04/Ihsahn1.jpg?w=980&q=75
a mohl/měl jsem zmínit ty Carcass v Dropping like Flies (ten úvodní riff je možná inspirovanej úvodem Empathological Necroticism, nebo něčím takovým a ten C. vliv je tam i dál, ale s něčím smíšenej ... mj. mě baví, jak tam Mat na konci vycinkává tu kytarovou vyhrávku na činely :) )
a k tomu metalcoreu mě později napadlo, že jestli se dá říct (a říká se to), že jsou Converge metalcore (a tipnul bych si, že FtF jsou C. taky inspirovaný), tak se i tohle za metalcore asi považovat dá, byť je tu těch grindcore, death i black atd. vlivů pořád celkem dost...

aktuálně

diskuze