Počátek Funeral Harvest se datuje k roku 2016, ve kterém se kapela převážně profilovala jako projekt Lorda Nathase z norského Trondheimu. Už jen lokalita vyvolala o tvorbu tělesa zájem – prahnutí po špinavém materiálu Mare, Kaosritual nebo Celestial Bloodshed zůstává totiž dodnes neukojeno. Každý zářez, který se pyšní jakoukoli nuancí „Nidrosian“ spřízněnosti se proto sleduje s pádnou pozorností.
Po roce existence se Funeral Harvest ozvali s limitovanou demopáskou Bunker Ritual Rehearsal, které domněnky o následování trondheimského mustru potvrdily. Čtyři skladby se honosí silnými, zlověstnými riffy a přímo úměrně maniakálními vokálními projevy. Načernalou auru projektu stvrdilo několik málo živých záznamů a fotek, na kterých si Lord Nathas v rudočerné kápi zavdává z krvavého kalichu. Navazující, o poznání promyšlenější singl Ostende Nobis, Domine Sathanas, Potentiam Tuam rovněž zachoval obskurní temnotu. Až následující stejnojmenné EP se ze špinavého standardu vymanilo: obsah převážně tvoří skladby slyšené na prvním demu, krátká nahrávka je ale aktualizuje pomocí produkční péče, která rdousí prapůvodní esenci.
Debut v trendu čistší produkce pokračuje, navíc pracuje s vyšším stupněm kompoziční sofistikace, rovněž se nebrání hned několika pokynutí kapelám, které buďto členy inspirovaly nebo se na aktivitě skupin přímo podíleli. Ozvěny známého však přicházejí až později – po chorálovém intru se posluchači dostává Fire Sermon, který jízlivým riffem připomene obskurní začátky. Kytarovou špinavost náhle naruší zbytečně sterilní zvuk bicích. Produkční přešlapy ovšem nekrotí satanskou divokost.
Kvality Redemptio daleko více sráží zmíněné opisy odjinud. Principum Et Finis sprostě vykrádá Fides Inversa, kde Nathas drhne basu, Womb of Snakes poté okatě staví na motivech Watain z éry Lawless Darkness. Desce rovněž nepřidává ani bakelitová mezihra Soli Ego Gloria, která sahá až k mainstreamověším melodickým black metalům.
Ze skladatelské perspektivy lze v Redemptio vidět značný posun, daný vývoj je však na úkor atmosféry z prvopočátků. Vrcholnou oběť hromada aktualizací nevykupuje. Pocit, že člověk poslouchá něco, co by poslouchat neměl, deskou probíjí jen občas a poměrně slabě. Debut se tak kýženou temnotou ožene jen párkrát. Zbytek neuráží, zároveň se však příliš nevymaňuje ze sfér soudobé blackmetalové zaměnitelnosti.
Pokud jde o Funeral Harvest, už předchozí eponymní EP mě šokovalo tím, jak nabubřelé promo kecy, parádní grafika a (jak se dnes rádo říká) „hajp“ provázely naprosto slabé a mělké hudební činění. Nejsouce seznámen s primitivními demáky, nechápavě jsem kroutil hlavou, kdo si tuhle muziku pouští.
Nic než derivát derivátů v luxusním a navoněném balení, a to už mluvím o aktuální dlouhohrající prvotině, Funeral Harvest nenabídnou. Tahle muzika je vhodná snad jen pro ty, kteří znají Watain od předu dozadu a nazpátek z paměti, Fides Inversa dokážou na air guitar odehrát i ve spaní a zoufale potřebují víc toho stejného. V kolonce originalita se u Funeral Harvest skví level -1000.
Spravedlnost nicméně velí říct, že technicky to špatná deska není. Tady nebudu souhlasit s panem Dantezem. Byť zvuk bicích není ideální, ouška z něj nebolí, a poslech si klidně můžete užít. Některé z riffů jsou dokonce i zábavné. Nadto je třeba pochválit skvělý obal. Celkem vzato ale deska, která rozhodně milovníka black metalu nenadchne a mnohého dokonce urazí.
Vložit komentář