FUNERAL MIST - Deiform

recenze
Dantez
Hodnocení:
8.4

Opatrnější přístup Deiform nelimituje, neb chytí a nakládá. Agresivní pojetí blacku s odtažitě zlým soundem je stále ambiciózní a z pohledu songwritingu v diskografii i nejprofesionálnější.

Funeral MistVzpomínám si na mou prvotní koketerii s black metalem – na doby, kdy se mi při studii tehdy ještě docela obskurního žánru dostávalo pocitu, že poslouchám něco špatného. Jak jsem nechápal, proč se chci hnusným zvukem brodit, ale kvůli nějakému abstraktnímu, zvrácenému tahu jsem nedokázal a vlastně ani nechtěl odolávat.

S přibývajícími roky začínal podvratný feeling postrádat moc. Ne, že by mé nadšení z černého kovu začalo chcípat, jen ono obskurní obestření vyvanulo. Z poslouchání se stal trochu standard a tolerance vůči zneklidnění posílila. K dnešnímu dni dokáže navodit pocity „pokoušení zakázaného“ jen několik málo kapel.

Do seznamu zlých, ve vší zvrácenosti přitahujících alb patří i Ariochovo Salvation. Debut Funeral Mist jsem přitom nebyl s to dlouho vstřebat. V posluchačských začátcích na mě byla všechna ta zkreslená ortodoxie s neřízenými výpady příliš. Nepomohla ani ambiciózní délka, která tehdejšímu neotrkanému uchu ke přijetí všeho toho zla nenapomáhala.

Právě díky nepřístupnosti Salvation odměňuje dodnes. Deska i po nesčetných rotacích dokáže hrozit kopytem, znechucovat, a tak i nadchnout. Debut hýří kultovními momenty – od epického kolosu Circle of Eyes až po opojné útržky jako je úvodní zvolání „Shine through me Satan“ v Holy Poison. Co více – pořád nějak věřím, že mnoho zásadních aspektů ještě vykoukne z nerozšifrovaných vrstev. Nadšení z opakovaných návratů proto neklesá. Arioch zkrátka stvořil výsostnou hudební hrozbu, která třímá blackmetalovou esenci všemi deseti.

Je třeba si připustit, že se Salvation nikdy nezopakuje – nejen kvůli jisté magii, kterou si i lze připustit k tělu bez fatálních úhon asi jen jednou za život, ale také z důvodů filosofie Funeral Mist. Arioch si prostřednictvím projektu neklade za cíl opakovat minulé. Každá deska má znít jinak, podrobovat black metal odlišným produkčním i autorským přístupům. Desky tak pojilo jediné – ortodoxní oddanost Satanovi.

Nutno podotknout, že se Funeral Mist dosud dařilo cíl plnit. O 6 let starší Maranatha je v mnoha ohledech odlišná natolik, že si vysloužila poměrně vlažné přijetí od široké obce uctívačů Salvation. Zemitější, ale stále zhýralá Hekatomb se zavděčila o něco více – Arioch zde jde více po žánrových základech, ale nezapomíná na kýženou satanskou zběsilost. Nechybí ani originální hudební vsuvky, které dokazují, kdo stojí za nejpoutavějšími momenty poslední inkarnace Marduk.

Promokec k Deiform avizuje zachování kapelního směřování – nové album, nový přístup. Novinka se přitom od předchůdců zase tak výrazně neodštěpuje, naopak zní, že ze starého čerpá. K domněnkám přispívá i cover, který zdobí tři zapálené pochodně – jakoby vizuál chtěl symbolizovat, že je Deiform jistou emulací předešlé trojice. Kytarově se výrazně neliší od Hekatomb, má tendence ke zpomalování jako Maranatha a rozhodně není prosta vyhrocenosti Salvation.

Opatrnější přístup Deiform nelimituje. Deska je stále v mnoha ohledech ambiciózní a z pohledu songwritingu nejprofesionálnější, což prezentuje většina delších skladeb. Zaujme zejména pozvolné rozpracovávání motivů a práce s tradičními liturgickými samply, které nejsou pouhým doplňkem, ale nosnými pasážemi, občas celými slokami. Kratší tracky dávají na odiv modernější přístup ke kytarové práci a kýženou nezřízenost Funeral Mist. Finální Into Ashes poté kombinuje oba světy a vytváří katarzní blastbeatovou řež.

Deiform trochu podkopává jen zvuk. Produkce neuráží, ale snesla by větší ráznost. Bicí působí trochu utopeně a Arioch by klidně mohl být více u ucha. Přístup k vokálu je navíc ve srovnání s minulými deskami o něco umírněnější – chybí zde pasáž, u které by zatrnulo jako u začátku Shedding Skin z Hekatomb nebo během White Stone z Maranatha. Jako celek je ovšem Mortuusův výkon stále maniakální a rozpoznatelný.

S přijetím nedotknutelnosti Salvation se dá říci, že Deiform doručuje takřka vše, co příznivec vyžaduje. Ryzí black metal se snoubí z podvratným samplováním religiózních nápěvů a vrcholným satanistickým fanatismem, na který si dodnes dokázalo sáhnout jen pár kapel. Chybí tak jen něco nového, překvapivého. Je však možné, že Deiform prezentuje Funeral Mist ve své finální formě. A ta stále dokáže ničit, bavit a hlavně prýštit zlem.

vaněna
Hodnocení:
9

Funeral MistTak jako pro Danteze, i pro mě je debutové album Funeral Mist jménem Salvation modla. Nevím, jestli bych našel takto silnou desku, tak zlou a přitom přitažlivou. Anebo ještě lépe řečeno, desku, která mi pořád dělá dobře na káro, i po těch letech, i po tom kvantu poslechů. Rozhodně jsem neočekával, že by se k ní Deiform mohla i jen přiblížit. Ale kupodivu, Deiform je zatím pro mě kultu Salvation nejblíž z následné Rosténovy/Ariochovy/Mortuusovy tvorby.

Ne že bych jako zlaté tele uctíval každý Rosténův prd. Poslední věci Marduk jsou slabé a i pokračování projektu Domjord, jeho druhá deska Gravrost, mi připadá velmi slabá.

Tady ale máme co do činění s hlavní Rosténovou kapelou, na jejíž desky se napjatě čekává a také se toho od nich hodně očekává. V krátkosti předešlu, že podle mě se na Deiform podařilo skloubit velice agresivní pojetí nasypaného a rychlého black metalu ve stylu Marduk s trochu odtažitým elitním a zlým soundem Ondskapt. Melodické postupy mi připomínají ze všeho nejvíc Drastus a samozřejmě, abych se k tomu taky dostal, předchozí album Funeral Mist Hekatomb.

Na rozdíl od kolegy nevidím na Deiform nijak zásadní posun. Když zvážím, jakými předěly prošla tvorba Funeral Mist mezi alby Devilry/Salvation, Salvation/Marantha, Marantha/Hekatomb, tak musím podtrhnout daleko spíš kontinuitu posledních dvou opusů. Dostat se do Hekatomb mi trvalo docela dlouho, ale o to déle mi radost z něj vydržela. Po řádově menším počtu poslechů Deiform mám ale už teď jasno v tom, že i tentokrát máme co do činění se skvělým albem. Ano, myslím si, že v rámci čistého, zlého black metalu jde o nejlepším album roku.

Funeral MistPojďme se podívat na desku trochu blíž. Rostén si rád hraje se zapouštěním křesťanských hudebních forem do svého díla, a tak tu už tradičně najdeme liturgické zpěvy (Twilight of the Flesh), ale také hezkou písničku od malých křesťánků (vynikající a dost možná nejhitovější Children of the Urn). Vrcholem alba a jeho parádní katarzí je tradičněji pojatá blackovka Into Ashes, která desku uzavírá téměř desetiminutovou neskutečně nasypanou masírkou. Tohle je opravdové blackové blaho a finále velké desky, jak má být. A abych rychloběh jednotlivými momenty alba ukončil, přidám i jednu výtku. Je dost možná prozatímního charakteru a směřuje k titulní písni Deiform, která mi připadá slabá a příliš dlouhá. Je to právě tahle píseň, která je jedinou chvílí, kdy se přestávám na poslech soustředit. Kdybych si měl vysnít posun Deiform k pomyslnému hodnocení 100/100, pak bych právě tuto skladbu vypustil a tím se dostal na optimálních 45 minut na album.

S hodnocením produkce se s kolegou výše také tak úplně neztotožním. Ubráním bicích v celkovém mixu podle mě docílil Rostén velmi vyrovnaného zvuku, takže ty komprese kytar nepůsobí až tak moc zcizujícím dojmem, nebo uměle, chcete-li. Dohromady je to masivní tlak a nechá vyznít i všechny finesy, a že jich, například ve hře basy, věru není málo. Ale to už se bavíme skutečně hnidopišsky o detailech. To podstatné je jasné. Deiform je skvělá deska, chytí od prvních poslechů, nakládá, a dlouho nakládat bude.

hodnocení 90 %

Vložit komentář

AddSatan - 06.01.23 11:30:56
jsem dnes poprvý (!) doposlouchal celý Maranatha (pokusy proběhly už dávno, ale...) a dost mě překvapil závěr Jesus Saves! - poslední 3 minuty to je Through Pain to Heaven od Popol Vuh! (původně Kleiner Krieger z Einsjäger & Siebenjäger, pak to upravili a použili na soundtracku k Herzogově Nosferatu) - vyloženě jak když to pustil z nahrávky a znova nahrával přes mikrofon, aby to znělo lo-fi ... zajímavý je, že zhruba ve stejný době to začali používat Opeth jako intro na koncertech ... asi tehdá Švédi objevili PV nebo co :) ad další krautrockový asociace - Blessed Curse to zní jak Rosténův pokus o kraut-black :), nic moc ale, podruhý už si to asi nepustím White Stone to mám pocit, že před tím poslouchal Melvins nebo co :) jsou tam i fakt dobrý songy / pasáže, třeba hned úvodní skladba nakládá výborně, ale Salvation (i přes tu přehnanou délku - mj. Circle of Eyes) lepší celkově je to pro mě kapela, od který si rád občas pustím a užiju 2-3-4 skladby, ale celý alba ufff... no nic, hlavně mě zaujali ti PV :)
mIZZY - 07.01.22 19:58:21
Sorry, ale noví Funeral Mist teda rozhodně lepší než noví Dark Funeral :) https://www.youtube.com/watch?v=JCN8qkWVu1w&ab_channel=CenturyMediaRecords
gába - 31.12.21 13:34:12
Zrovna k Vobiscum asi jo, máš pravdu. Částečně tedy beru zpět :-) Další ale jinde, moc melo a tak... Deiform mi nepřijde. In Here je černej kůň alba! :-) Vůbec mi nevadí jednoduchost, páč za celým albem cejtim parádní temnou atmošku. Mraky kapel je přece o hlavně atmošce... bez infantilnosti :-) Ortodoxní mi album nepřijde, to už asi ty předchozí alba, který mě ale neba (moc punk). Ale taky tomu prd rozumím. Paradoxně nejvíc mi vadí asi poslední dvě minuty Children... hodně zbytečná stadionová halekačka. Setherial mám rád, Nordjevel nemusím, Drastus neznám.
AddSatan - 31.12.21 01:31:19
furt to má místy melodicky blíž k Dark Funeral než k Drastus, když už jsme u toho kdo tu je/není při smyslech (to snad musí uznat i sváteční konzument bm) ... třeba Twilight... od 4:25, k tomu by se něco podobnýho na (třeba) Vobiscum Satanas asi najít dalo, nevím třeba úvod Thy Legions Come je trošku podobnej, možná by se tam dalo najít i něco bližšího, každopádně úplně mimo to není ... ano k Marduk je to (místy) blíž a ano, Deiform je o něco lepší než jejich poslední věci, ale to není zrovna velký vítězství :) a občas je to skladatelsky podobně hloupoučký - 2 akordy tam-zpět-tam-zpět v In Here (srovnej s Viktoria 0:24), postavit na tomhle jeden z nosnejch riffů skladby, to je velký zoufalství... mj. od 3 minuty mi to připomíná i Cult of Fire - láska, přátelství, dojímačka ... rtuť teploměru letí vzhůru :)
onDRajs - 30.12.21 21:29:02
OK, měl jsem napsat, že je prostě "preferuju". Ale fakt je to tak jinde? To jsem tak mimo? Mně to nepřijde. Já tohle hážu do jednoho pytle - spolu se Setherial, Nordjevel a dalšíma tlupama.
gába - 30.12.21 20:06:08
   onDRajs: Hele, sice tomu prd rozumím, ale třeba dark Funeral mi přijdou lepší než tohle. Vlastně vším - songwritingem, produkčně, instrumentálně.  chapu tvuj point, ale i kdyz nejsem typicky konzument bm, furt jsem natolik pri smyslech :), ze dokazu poznat, ze jde o jine styly, i kdyz se pohybujeme v zanru
Tak tak šéfe. Ať tě za tohle Michal Tučný straší ze spaní Ondro! :-) Srovnal bych s Mrduk hlavně a ti to měli zabalit po druhý skladbě na Iron Dawn EP. Co hrajou teď je dost děs, Deiform je jasně válcuje.
bizzaro - 30.12.21 11:18:29
Hele, sice tomu prd rozumím, ale třeba dark Funeral mi přijdou lepší než tohle. Vlastně vším - songwritingem, produkčně, instrumentálně.
chapu tvuj point, ale i kdyz nejsem typicky konzument bm, furt jsem natolik pri smyslech :), ze dokazu poznat, ze jde o jine styly, i kdyz se pohybujeme v zanru
brutusáček - 29.12.21 21:57:14
Tvle, ty vaše problémy při poslouchání bm alb bych chtěl mít.
nejvíc
onDRajs - 29.12.21 18:47:41
Hele, sice tomu prd rozumím, ale třeba dark Funeral mi přijdou lepší než tohle. Vlastně vším - songwritingem, produkčně, instrumentálně.
AddSatan - 29.12.21 11:06:42
vanena: a kde tam prosimtě slyšíš ty Drastus ? jinak odmítám tezi, že je tohle album ortodoxní satanic black metal (nebo jen místy a možná textově ?, nějakýho Satana jsem tam zaslechl, ale...), na to je tam moc melo-pagan/viking/black patosu á la Belenos (nebo i nádech Primordial, Bathory atd.) - srovnej třeba Into Ashes od 2:10 se začátkem Morfondu od Belenos :), taky ten heavík v titulní a v Children (s náběhy do stadionovýho rock/popu a ten dětskej sbor mě dost sere), cca prostřední část tý skladby je celkem fajn i některý ty "čistší/halekací" vokální polohy zní jako taková drsnější verze Nemtheangy :) nebo začátek Twilight s tím bubnováním a závěr In Here (+ kovadlina na začátku), úplně tam ty vikingy vidím :) na to, že to má být "agresivní black s odtažitě zlým soundem" a "prýštit zlem" tak je často dost hodná, příjemná a "neškodná" muzika (místy až moc), čest pár vyjimkám Apokalyptikon mě už baví jen do půlky : / - a je to vlastně takovej "upgrade / techničtější" hraní si s riffem vycházejícím z Bathory rok 84 :) Hooks of Hunger furt dobrý a i Into Ashes a občas i jinde nějaká fajn pasáž, ale s těma 5/10 jsem asi až moc hodnej
mIZZY - 29.12.21 11:04:38
Tvle, ty vaše problémy při poslouchání bm alb bych chtěl mít. No anyway, já se bez mučení přiznám, že mám osobně raději Maranatha než Salvation. A i když mi je jasný, že to je rozhodně méně nasypaný, vyhrocený a vyšinutý album, celkově se mi poslouchá lépe. Jsou zde dobré riffy (ano, třeba v Blessed Curse donekonečna natahovanej, ale úmyslně), parádně ohavnej vokál, aji smysluplněji zapojené samply a zároveň se super atmosférou. Kdybych měl v rámci ortoxního black metalu vypíchnout nějaký alba, tak Maranatha bude určitě mezi prvními. Jesus fucking saves! Od té doby mě ale nový věci Funeral Mist, byť stále mají své kouzlo, dobrý songy/momenty, až tak moc nebaví.
AddSatan - 29.12.21 00:26:05
ty tvoje "vývody" jsou fascinující, jak z nějaký jiný reality ... to je takovej ten argument "cos dokázal, že kritizuješ" ? v roce 2021 ? celkem haluz ... (a krom toho Voluptas nejsou satanic, ani orthodox a jestli black metal je vlastně taky diskutabilní :), takže bych se držel tématu/programu, i když pořád to dává víc smysl než teze s Michalem Tučným) ale konstruktivněji - dneska jsem si po dlooouuhý době 2,5x šlehnul Salvation a místy jsem se musel zasmát nahlas (hlavně ty tupa tupa punk pasáže) a je to taky zbytečně dlouhý, hlavně Circle of Eyes bych zkrátil min. o polovinu, ale alespoň začnu zívat až v půlce desky a ne v půlce první skladby :) a jo, rozhodně o level, možná o dva zábavnější než Deiform, víc to řeže, víc Satan, + za víko od popelnice místo virblu (ty starý plechový, ne ty nový plastový), vokál to rozhodně taky táhne nad průměr, poslední skladba super včetně outra jo a jestli se daj do orthodox satanic počítat Aosoth (jakože asi jo, i když oldschool je to tak nějak napůl, asi...), tak je to s tím rokem 2004 samozřejmě blbost, ale bral jsem to v rámci oldschoolu/vějšího - pro mě ty hodně dobrý desky končí s Beyond the Apocalypse (ze starších Nightwing apod., nebo samozřejmě WLA a De Mysteriis, jestli se to teda dá počítat ... a dalo by se pokračovat, záleží jak moc úzce to vymezíme, jestli i Under a Funeral Moon třeba... atd.)
vanena - 28.12.21 23:01:39
Nu, nezbývá, než si poslechnout Voluptas a poznat rýží talent tam, kde se jím neplýtvá.
AddSatan - 28.12.21 17:46:44
vanena: ty vole to je to slušná kopa hoven i na tvoje poměry :) a to jsem se to snažil vysvětlit tak, aby to pochopil snad každej DEMENT o co mi jde, ale s tebou je to evidentně marný ... "(což úplně chápu)" - právě, že vůbec nechápeš :)
vanena - 28.12.21 16:56:58
To je mrhání posluchačským talentem, co tady sledujeme. Black metal nebyl nikdy technický žánr, dokonce naopak od časů Hellhammer, Bathory ad. se proti technickým metalum vymezuje. Jen ve fázi, kdy si hráči uvědomí, že mají na víc, vznikají mezní alba, která se snaží spojit bm estetiku a étos s nějakou technickou formou. A sem tam se to i někomu podařilo. Tyhle kapely, ke kterým neustále odkazuješ, DHG, Emperor, Thorns, jsou ale výjimka v rámci bm. Jako jejich fanouškovi mi ale přijde jako mrhání časem dál žánr sledovat a poslouchat desky, který programově chtějí znít jinak. Funeral Mist není nepovedený pokus o pozdní Emperor. Je to satanský ortodoxní Black metal. Pokud tenhle žánr nesnášíš (což úplně chápu), nerozumím tomu, proč ty desky posloucháš. Vyčítat Michalu Tučnému, že má na desce strašně málo hutných riffů a moc pomalý kopáky a podobně, mi dává podobně malej smysl.
AddSatan - 27.12.21 17:14:21
gába: však já k tomu přistupuju stejně a nehledám v tom něco víc, problém je, že mě tam spousta riffů prostě nebaví, přijdou mi jalový, unylý, bez nápadu / energie / atmosféry (případně je to typ atmosféry, která se mi tam nehodí, viz. jak píšu níže), takový "nijaký" :) ... mě je (skoro?) jedno, jestli je něco jednoduchý, nebo složitý, i primitivní 2-3-4 akordovej riff může být dobrej, když zkombinuješ ty "správný" a zahraješ je ve "správným" pořadí / frázování / rytmizaci / rychlosti atd. když už to rozpitvám (a šlo by víc, ale...) ... a hlavně - tohle je typickej příklad jednoho z největších neduhů (nejen) bm posledních let - spousta skladatelů/kapel má potřebu dělat rozsáhlý "eposy", přitom mají talent / nápady, aby smysluplně vyplnili sotva 4-5 minut, neúměrně opakujou a natahujou a kromě poměrně dobrých / ok riffů se tam dostane i spousta slabých, nudných a s těma samplama souhlas s Frantou pouštění před spaním ale chápu, taky jsem u toho několikrát málem usnul :)
gába - 27.12.21 13:05:37
Však na tom taky není nic moc k řešení. Klasickej old skul bm sypec se super zvukem, vokillem (taky jsem si vybavil mejhem) atmoškou atd atp. Dokola si pouštět 90s se mi furt taky nechce a jsem rád, že někdo něco takovyho dnes ještě vůbec vydá. Jediný, že se to rychle naposlouchá, ale třeba Avslut doteď taky jednou za čas jedu a super a moc nad tím nehloubám. Nemůže bejt všechno tech... A vydání v nejlepší možnou dobu, sedlo jak prdel na hrnec. Jo a zlý/agresivní mi to přijde tak nějak v normě, pouštím si to hodně před spaním :-) a spíš tou atmoškou a nazvučením bicích, který tomu dávaj právě takovou trochu odlidštěnější tvář. Howgh
Franta N. - 27.12.21 02:01:18
Mně na tom vadí ty převzatý samply. Na Salvation i Maranatha jsem to bral, bylo to něco relativně originálního a celkem to dokreslovalo celkovou blasfémii, ale tady mi to přijde už vyčpělý. Jinak je to kvalitní, i když jednoduchý BM, zvuk dost v pohodě.
mIZZY - 26.12.21 19:19:28
Já z toho taky nejsem moc nadšený, spíše tak 50/50, resp. 4/7. První dva songy nope, následující tři ok, titulní track nuda, závěr dobrý. Na to, co Arioch zvládne, mi album přijde slabší i vokálně. Pár poslechů tomu ještě dám, některé pasáže stále rostou, některé mě naopak více a více serou. Vracet se tedy spíše budu k prvním dvou řadovkám a EP.
AddSatan - 25.12.21 11:47:37
Apokalyptikon a Hooks of Hunger dobrý nášlehy, ale ten zbytek... vůbec nechápu, proč jsou ty skladby tak dlouhý, riffy v lepším případě "nenadchnou, neurazí" a některý mě svojí trivialitou a impotentností (!) vyloženě uráží (třeba první třetina In Here - tam zpět, tam zpět... jak ze školky), zla a agresivity z toho vlastně cítím dost málo, často poměrně neškodný melodie (občas i takovej patetickej melo-pagan nádech :) ), Children... ano je to (přiznaně?) infantilní, zvláště ta melodie v závěru zní jak nějakej mainstreamovej pop/rock :), v titulní věci otravný heavík/ohníčkový dojímání... nuda, Into Ashes docela ujde, ale stačilo by to poloviční ... tady prostě někomu chybí soudnost ... bubeník nelidskej (ale klidně si mohl ty bicí naprogramovat, když to chce takhle rovný :) ), ale jak jsou ty skladby dlouhý, tak po pár minutách začne nudit, chválím suchý kopáky, ale ten pleskavej a trochu utopenej virbl málo tlačí ... vokál docela ok, resp. skřehot dobrej (vlastně se blíží Maniacovi) , z těch "méně tradičních" poloh trochu rozpaky, jak kde... tohle odvětví black metalu už skoro nesleduju a evidentně na tom nemusím nic měnit, pokud je tohle to nejlepší, radši si dám "klasiky" co vyšly do roku 2004 (včetně)
gába - 25.12.21 08:22:23
Jo tak, sorry, občas mi věci dochází poněkud pomaleji :-D A máš pravdu, ne že by byla nějak vyloženě špatná, ale na album se moc nehodí. Někdy jí vynechávám, ale víceméně jsem si už zvykl. Stejně jako na ten konec Children (moc hitový). Každopádně fakt skvělá deska.
vanena - 24.12.21 19:14:50
Dík za rec. Skvělá deska, točím neustále dokola. První skladba mi naopak přijde parádní (byť jsem s ní měl zpočátku taky trochu "problém)... gregoriánskej chorál yeaaah, palec hore, ale hlavní je tu výtečnej songwriting, úvod jaxviň.
První vál je super, já mám problém s titulním = předposledním válem Deiform, kterej je trochu do počtu...
gába - 24.12.21 11:27:53
Dík za rec. Skvělá deska, točím neustále dokola. První skladba mi naopak přijde parádní (byť jsem s ní měl zpočátku taky trochu "problém)... gregoriánskej chorál yeaaah, palec hore, ale hlavní je tu výtečnej songwriting, úvod jaxviň. Children of the Urn je skladba roku, jen ty poslední dvě minuty jsou dle mě zbytečný, ale co už. Následující nadsvětelný bpm hypervyhlazení Hooks of Hunger je velký uffffff... Trochu nesouhlas s Dantezem ohledně zvuku, páč přesně takhle si to představuju, drtící tlak... kua a ty výjezdy basy! A přésně jak píše vaněna, v rámci klasickýho zlýho bm, nej deka roku.

Zkus tohle