Autor: 75 Uživatelé: 70 Tvé hodnocení: hodnoť
Let the Earth Be Silent

FVNERALS - Let the Earth Be Silent

Názvu navzdory, Fvnerals rozhodně nejsou obyčejným doom metalem, zajímavě ho kombinují s dalšími žánry. Zvláštně melancholická, příjemně zlověstná, tíživá i lehce magicky-rituální hudba.

Fvnerals Tiffany Ström a Syd Scarlet, britští rodáci, momentálně usazení v Lipsku, při vymýšlení názvu kapely věru mnoho invence nepředvedli. Ano, k jejich hudební tvorbě se vlastně hodí, nicméně alespoň u mě vzbuzuje předpojaté podezření, že půjde o nějaký nezajímavý, tuctový funeral doom metal. Možná by mě ani nenapadlo si je poslechnout (resp. bych o nich ani nevěděl), pokud by nedávno nehráli s Messa v Drážďanech. Nic moc jsem nečekal, ale zkusil jsem a brzy mě začalo ještě víc mrzet, že se na ten koncert nedostanu.

Ne že by snad hudba na Let the Earth Be Silent překypovala originalitou, nicméně je na tom jistě lépe než jméno kapely. Co jsem pak zběžně koštoval jejich starší desky, tak původně měli s doom metalem společnou hlavně náladu. Šlo spíše o jakýsi mix postupů z post-rocku, shoegaze, slowcore apod., zkrátka melancholické, naechované brnkání s ženským vokálem, byť i ty starší skladby působí většinou temněji a chladněji, než je v těchto žánrech obvyklé. K přitvrzení došlo až na předchozí desce Wounds a aktuální Let the Earth Be Silent v této tendenci pokračuje – a to výrazně. A nejen to. Stále je zde sice cítit jakýsi zvláštní smutek (ne „ubulenost“), ale místy hudba působí až trochu zlověstně, fatálně. A co do výrazových prostředků je to nejspíš jejich nejbohatší a nejpropracovanější deska, byť se stále jedná o poměrně minimalistickou, táhlou hudbu.

Úvodní Ashen Era začíná drone / dark ambientem, který částečně zní jako smyčce, disonantní klasika, nebo i bzučení hmyzu. Ke konci skladby (i v dalších) dojde i na zvuky připomínající dechové nástroje (tuba, pozoun?). Možná samply, elektronika, nebo i navrstvené hraní smyčcem / e-bowem na kytaře? Vzpomněl jsem si tu (i jinde) na podobné, atmosféru navozující pasáže Ulcerate. Chvíli po začátku nastoupí mohutné, rituální bubny Thomase Vaccargiu a zpěv Tiffany, trochu to zní jako temnější verze Dead Can Dance, nebo nějaký ritual / dark ambient, ten se projeví i v dalších částech desky (Rite mi připomněla dokonce Nile). Napětí posléze rozčísnou poměrně drtivé kytary a bicí.

Postupy, feelingem, zvukem apod. bych řekl, že je metalová složka desky někde mezi funeral a drone doomem, možná i vliv sludge/post-. Specificky naechované brnkání na začátku Descent, ale i některé pozdější riffy jsou blízké Evoken (hlavně Caress of the Void). Jistá spřízněnost (kořeny) by se dala slyšet i s Thorr's Hammer, Monarch! a nebo Rinuwat (čisté zpěvy, growl ani řev tu není), vzdáleně také Big ‡ Brave. Doomové sesuvy místy doplňuje, nebo střídá blackmetalové, či post-rockové bzučení.

Jak droneující hudbou, tak řekněme „obecným typem“ zpěvu, patří Fvnerals částečně i do okruhu kapel jako Menace Ruine, (Dolch), Wolvennest apod. Většinou je to zabarvení a styl, který mám u zpěvaček hodně rád, zvláště pokud se Tiffany drží ve středovějších polohách (a i většina těch vyšších je fajn). V jejím vokálu stále trošku přežívají shoegaze (apod.) počátky (doomgaze?). Melancholie se v něm ale mísí s čímsi čarodějným, snad až lehce zneklidňujícím. Je i pěkně naechovaný, občas navrstvený. Najde se sice pár výjimek, kdy mi úplně nešmakuje, třeba hned kolem poloviny první skladby je to na hraně až otravné naléhavosti, vlezlosti, ale těch 30 vteřin je asi jediné místo desky, kdy mám nutkání posouvat. Chválím i na poměry žánru/ů střídmou stopáž skladeb i alba.

Nahrávka má prostorový, poměrně mohutný zvuk, s mixem jednotlivých nástrojů a vrstev si tu zjevně dost vyhráli (Tim De Gieter z Amenra, master Jack Shirley). Tady asi bez výhrad (nebo jen drobné). Přední strana obalu asi ok, ale zadní bez postavy se mi vlastně líbí víc (Anton Novozhilov).

Po prvotním okouzlení mě ale začala pronásledovat mírná nerozhodnost. Na jednu stranu se mi líbí, jak je ta hudba většinou vlastně relativně (!) chladná, odtažitá, ambientní, občas dojem hloubky („propastnost“, zející prázdnota?). Kytary / riffy jsou dobré, funkční, byť většinou nijak zvlášť pamětihodné. Někdy mám pocit, že by se to mohlo ještě nějak vyvinout, možná nabídnout nějaký výraznější motiv, něco ještě silnějšího apod. Nevím přesně – a jak už jsem napsal, svým způsobem mi to takhle vlastně vyhovuje. Nebo jinak, jednoduše – určitě dobrá deska, do skvělé mi tu ještě cosi chybí.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

jsem narazil na takovou obskuritu z Lotyšska, elles vārti - noisy psych drone/doom/sludge/funeral/dsbm-gaze :) (?) s ženským divno-éter-echo zpěvem i řevem, cca sféry/mix Bloody Panda, Unholy, Monarch, Dark Castle, Wolvserpent, Fvnerals, Menace Ruine, Thorr's Hammer, snad i Thergothon/Evoken a The Angelic Process trošku... baví mě, jak je to (místy) takový "rozklížený", uskřípaný, uvazbený, surový v kombinaci s tím naechovaným vokálem, kterej tam tak nějak sedí/nesedí, jak kdyby schválně mimo/falešnej někdy (a v pár chvílích a posledním songu líbivější, než bych rád, ale...), kytary možná lehce rozlazený... ale stejně to nějak divně drží pohromadě... oproti Fvnerals je to su/yrovější, divnější ... asi "jen" dost fajn, ale potěšilo ... (ne)překvapivě tomu zjevně fandí Resmini ze Starkweather :)
free download:
https://www.ellesvrti.bandcamp.com/album/elles-v-rti

7. 11. v Bike_Jesus
https://www.facebook.com/events/285907964199046

asi budou letos na Chaos Descends (včera zveřejněný plakát)
https://www.facebook.com/chaosdescendsfestival/

Ne že by to mělo nějakou velkou spojitost (až na ten funeral doom), ale vzpomněl jsem si teď na tohle: https://www.youtube.com/watch?v=3d73XnE0gNA&ab_channel=OyODooMOccultA

Nevím, jestli bych u tohoto druhu hudby použil slovo příjemná. :))
Ale jasně, je to vysoká kvalita a dost zajímavý poslech. Taky oceňuji přesně to, že to není o ubrečenosti a lízání si každodenních bolístek, ale fakt o zmaru a mizérii. Ideově má ten projekt tuším nějaký celkem dost sociálně kritický pozadí, což s hudbou celkem koresponduje. Taková ta emoce "Svět se obrací v *** a my s ním", která byla přítomná třeba v osmdesátkovým negativistickým punku v současnosti se hodně objevuji ve vážně pojatým grindcoru.

Víc tohoto pojetí doom/death metalu, co nezní jako poslední dinosaurus z raných devadesátek se směšně pseudo-okultní B-hororovou omáčkou (starý krypty a rakve a tak), a zároveň to nejsou ani smutný, ale vlastně hezký a hodný písničky.

Zrovna na to upozornil i Kotek, a vážně je to moc příjemná deska. Kvituju hlavně přítomnost skutecneho doomnmetalu a ne ubulenyho post-ema.

   Franta N.:
Co mě zaujalo z těch doom metalem hodně říznutých věcí, byť je tam i celkem dost death metalu:

https://doomchoir.bandcamp.com/album/songs-for-a-tarnished-world

  

Co mě zaujalo z těch doom metalem hodně říznutých věcí, byť je tam i celkem dost death metalu:

https://doomchoir.bandcamp.com/album/songs-for-a-tarnished-world

Je to reedice desky, co vyšla samonákladem už v roce 2021, a mám pocit, že došlo k mírnému vyčištění zvuku, ale může to být jen můj dojem daný tím, že u z té verze 2021 mám nějaký rip a teď jsem si koupil originální digitální verzi z Bandcampu. Každopádně dost zajímavá porce negativismu nad zmarem světa (název dobře vystihuje obsah), jestli to fakt nahrával všechno jeden chlápek, včetně bicích, které se zdají být živé, žádný automat, tak klobouk dolů před jeho multiinstrumentálními dovednostmi. Oproti většině doom metalu mi to přijde takový víc muskulární, vysloveně tklivých pasáží je tam minimum, což kvituji, a celkově zkrátka příjemný překvapení.

slyseno asi 3x, me na tom bavi, ze kdyz se to cloveku trefi, tak je to atmosferou konzistentni a nekope te to nikam jinam, udrzi te to na provaze :)

aktuálně

diskuze