Godless Truth z Olomouce vydali své prozatím poslední album Arrogance of Supreme Power už asi zhruba před rokem a půl, přesto jim místo na stránkách Marastu nepochybně náleží (nejen proto, že tam Bizzaro už opět hraje na bicí). Ba právě naopak, časový odstup mi dává příležitost se podívat na fenomén českého death metalu podrobněji. Godless Truth jsou právem označováni za

nejlepší deathovou skupinu z českých luhů a hájů. Otázkou zůstává, proč tomu tak je (to zaprvé) a proč se k nim nepřidávají i ostatní spolky, které by dělaly čest nejen doma, ale hlavně za hranicemi (zde narážím na fakt, že GT mají za sebou pěknou řádku evropských turné).
Nerad bych toto zamyšlení skončil u vyjmenovávání těch nejlepších kapel ze smrtícího kovu, které se u nás za posledních 10-15 let urodily. Tyto žebříčky jsou natolik subjektivní, že nemá cenu se jimi ani zabývat. Mnohem důležitější jsou principy a maximy, jimiž se hráči řídí a které tak utvářejí celkový obraz o kapele a hudbě samotné.
1/ Originalita a s ní související vlivy: především v hudebních začátcích jsou hudební vzory důležité – pro svou schopnost usměrnit zelenáče v jeho muzickém sebeurčení. To se pak projeví v osobní sebekritice: buď se budu držet zavedeného schématu (plagiát, standard, nic nového pod sluncem) nebo zkusím něco nového a narazím zpočátku na nepochopení ostatních (progres, avantgarda, originalita). Chci se držet deathu, ale nebude to dobře možné – za první bych zmínil třeba Fleshless (ať mi nikdo nevypráví cosi o vývoji!), za druhé Contrastic.
2/ Provincionalita: jev u nás tak často vídaný!!! Nevím, zda to souvisí s národní vlastností („čecháčkovství“), ale profesionalitu aby u nás člověk pohledal! Souvisí to se vším: s kompozicí skladby, zvukem, aranžemi, výrazovou nezaměnitelností, v neposlední řadě s živou prezentací. V Čechách se však dočkáme jen se žabomyšími spory a tendencí svalovat vinu na druhé než se podívat pravdě do očí.
Pokud bych měl aplikovat tyto maximy na výlučnější kapely...... Problém není ani tak v nedostatku kvalitních nápadů, jako spíš v nedokonalosti jejich provázání v celou kompozici. Aranže – zaklínadlo dobré písničky. Nadějní Alienation Mental se utopili v přeriffovanosti Ball Spouter, to samé platí pro Intervalle Bizzare (split s Malignancy). Méně někdy znamená více. Třeba kdyby byli Despise z USA, neštěkl by po nich ani pes. Jenže oni jsou ze středních Čech a jsou označováni za kvalitní death (kde je konec výlučnějším Imperial Foeticide?). Nezapomenu na brilantní zásek Melancholy Pessimism Evil

Planet (o třídu lepší než všechny ostatní počiny, ten zvuk, nápady a nadhled!) a kontroverzní dílko Elvenefris od Lykathea Aflame (jejich „pozitivní“ atmodeath mne však naživo nikdy nepřesvědčil).
Ale zpět ke GT. Po průlomovém Selfrealization (2001), které bych se nezdráhal označit za nejlepší české deathmetalové album vůbec, se o nich začíná mluvit s respektem. Jejich death silně zapáchající US brutal poetikou se silnými HC slamy vskutku musel strhnout každého. V mezidobí vydávají ještě split s spřízněnými Vomit Remnants a konečně Arrogance of Supreme Power (2004). To však není na první poslech tak jednoznačně nakopávající jako Selfrealization. Souvisí to s úbytkem hardcoreových pasáží a především důrazem na techničnost všech skladeb. GT uvažovali správně – na desce najdeme „jen“ 8 věcí (z toho jedno intro) se stopáží necelé půlhodiny – tak akorát pro posluchačovu neutuchávající koncentraci.
Co se týká vlastní produkce, tak ta osciluje mezi technickými pravzory SUFFOCATION (především v rychlejších pasážích – viz přechody ze šestnáctek do triol a naopak; v zahraničních recenzích často zmiňovali Pyrexii a Internal Bleeding, ale nejsou to jen suffo-odnože?), DYING FETUS (houpačky, kterých přece jenom ubylo) a vlastní specifické GODLESS nápady, které se často pohybují hlavně ve středních tempech. Právě ty „rovné“ GT slamy (při nichž si člověk trochu odpočine) krásně doplňují kostrbaté kytarové „trsy“. Samostatnou kapitolou je Zdeňkův bublající vokál, který platí za samostatný hudební nástroj; co bere dech, jsou ty bezprostřední přechody z hlubokého growlingu do srozumitelnějšího řevu – kapely, jež mají více zpěváků, by mohly závidět i tohoto jednoho, který zvládne všechny

polohy. Neměl bych zapomenout zmínit poněkud klišovité intro, jež avizuje konec lidského věku a humanity (jak příznačné pro death jako styl!) a texty zabývající se lidskou ješitností, malicherností a domýšlivostí (neméně protěžované téma).
Dost bylo pozitiv. Klíčem k úspěchu českých metalových alb je ale jako vždy ZVUK. Po Selfrealization jsem ve skrytu duše doufal v udržení špičkového soundu, avšak byl jsem zklamán. „Novinka“ sice má čistý zvuk, ale působí ploše a nedynamicky. I tak strhující muzika, jakou GT tvoří, vlivem placaté produkce posluchače nestrhne. Škoda. Mohu však doporučit japonskou verzi (po podařenějším masteringu) s hutnějším výsledném zněním.
Co říci na závěr. I přes poslechovou náročnost „novinky“ (tzn. dostat se do ní) tento fakt neeliminuje hudební zážitek, spíš naopak. Dalasovo stanovisko na toto cd (z Metalopolis) považuji za scestné, hlavně co se týče kopírování zahraničních vzorů. Kompozičně perfektně vystavěné, naprosto vyrovnané, vyvážené, skvěle proaranžované, do posledního puntíku promyšlené album. Jsem zvědavý na nové dvě skladby, které se brzy objeví na 4-splitu (mimojiné s Devourment).