Autor: 85 Uživatelé: 87 Tvé hodnocení: hodnoť
The Orb

GOROD - The Orb

Další várka fofrujících propletenců, která potvrzuje instrumentální top level status Francouzů. Možná jeden z nejvyšších v historii metalu.

GorodFrancouzi Gorod jsou v oboru technický death metal již mnoho let uznávanou kapacitou. V instrumentálních kudrlinkách přepočtených na tlak a tvrdost lze těžko hledat podobně namakanou partu, která si udržuje během diskografie podobně nadstandardní kvalitu. Lze namítnout, že v jejich podání nejde vždy úplně o tech-death esenci, kapela má však po více jak dvaceti letech fungování vlastní rukopis, který škatulku nejen splňuje, ale zároveň i překračuje.

Začátky byly víc ortodoxní, někde od alba A Perfect Absolution se pak hudba Frantíků stala více eklektickou. Objevily se, byť stále náročné, tak přeci jen ne úplně deathmetalové elementy a Gorod, bez toho aniž by ubrali plyn, nakročili k označení progresivní metal.

Novinka v tomto trendu pokračuje. Hudba je opět na jednu stranu tvrdá a metalově kompaktní, na druhou obsahuje opravdu velké množství složitějších figur a prstolamů, které donutí nejednoho zkušeného kytaristu poškrábat se za uchem. Gorod kombinují techniku a údernost, přičemž v některých momentech leze ven víc jedno, jindy druhé, nikdy však nepoleví v maximálním nasazení.

Úvodní výplach Chremateism je třeba death metal jako řemen. Pilující riffy doplňují vyhrávky, bicí střídají sypačky s dvojkopákem, prostě přísná pecka. Následující kusy ale takové nejsou. Hned další věc We are the Sun Gods začne sice opět svižně, ale ve finále je členitější, hravější, švitořící (ta prostřední pasáž je vážně skvělá). Pak přijde titulní vál, který je pro změnu spíš pomalejší, do melodična hozený. Čtvrtá Savitri je na začátku nasekaná, posléze přejde v epické finále. Nezdá se to sice na první poslech, ale skladby nejsou stejné a po pár protočení jsou zřetelné větší než obvyklé nuance. První půlka desky je každopádně v nejlepším pořádku.

Zhruba v polovině dvaačtyřicetiminutového alba je však možné mít jej dost, a to z toho důvodu, že těch pidliků je v každém songu příliš, a kapela, jak bývá jejím dobrým zvykem, posluchače zahltí. Někdy u šesté Victory se ta smršť začíná slévat. Možná není od věci dát si v tento moment pauzu. Zajít na cigáro a druhou půlku načít s čistou hlavou. Nadrcená tech-death zběsilost Scale of Sorrow za to stojí, stejně jako kostrbatá Waltz of Shades, i když se to možná zprvu nezdá.

Album je exhibice. Děje se tam toho mnoho. Navzdory složitostem však flow neupadá. Souhra všech nástrojů je parádní a i v těch nejnáročnějších partech vše drží dokonale pohromadě. Velký podíl na tom má rytmika, která drží otěže pevně v rukou a nedovolí kytarám sklouznout do unylosti. Do spektra je pak dobře včleněný i zpěv, který tolik nevyčnívá, a to, že nejde o tradiční deathmetalový murmur, je dle mého pro celkový sound velmi dobře.

Každopádně platí, že album nejde poslouchat jako kulisu. Je třeba se soustředit a zachytávat detaily. Nakonec jde o progressive technical death metal, a to není žádná prdel. Naopak je to složitost par excellence, a to je třeba přijmout. Pokud ovšem na výzvu přistoupíte, odhalíte precizně vystavěné kytarové propletence, razantní, avšak technickou hru bubeníka, členitou stavbu skladeb a ve sluchátkách pak i krásně prostor vyplňující basu.

Nedá se říct, že by novinka byla výrazně jiná nebo slabší než poslední desky. Možná je o něco rozmanitější. Nejlepším albem Francouzů The Orb není, tím pro mne zůstává nadále A Perfect Absolution. Laťka nicméně zůstává stále hodně vysoko a deska se může do hodnotné diskografie Gorod bez problémů zařadit. Prostě další namakaný zářez kapely, která si už delší dobu hraje svojí vlastní ligu.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

   bizzaro:
pro me treba ten Gorod furt deathmetalovej je. kazdej zanr se posunuje a ma svy odvetvi a klicky a Gorod jsou toho prikladem. necitim v tom soustredeni na technicky hrani. je to jako sprint a maraton, oboji je beh, oboji je jina disciplina. ja hudbu citim podobne jako Gorod, aniz bych vyzadoval, aby tak hraly vsechny kapely, a vyvoj a dramaticnost v jejich skladbach vnimam :) sam neco podobnyho tvorim a je mi jasny, ze by plno lidi reklo (rekne), ze to nema hlavu a patu a pritom tam skoro kazdej bridge vyjezd odkazuje k dalsim motivu nebo ho rozviji, posunuje. proste jiny citeni ;)
  


Mně vůbec nevadí zrcadlení motivů, postupný rozvíjení a podobný věci. Ale když mi samotný ty motivy přijdou naprosto nezajímavý, tak to jejich rozvíjení, zrcadlení a vzájemný odkazování témat na sebe nezachrání. To už mi ti Beneath the Massacre, který jinak taky neposlouchám, přijdou aspoň místy zajímavější, než tohle.

Z vysloveně technickýho death metalu mě baví kapely typu Abhorrent, Odious Mortem, z víc "brutal" pojetí Suffocation, i když ne úplně každá deska, z letoška a loňska mě celkem zaujaly debuty Ignominy nebo Dysgnostic, ti domácí Heaving Earth jsou na poslední desce super, jak jsem zmiňoval. Takže se technický hudbě nevyhýbám, neposlouchám výhradně "zla" typu Impetuous Ritual, to je jen jedno z mnoha pojetí extrémního metalu, co mě baví. Zároveň poslouchám i rytmicky složitý věci typu Meshuggah, Ion Dissonance, a plno dalších směrů. Ale musí v sobě ta hudba mít "něco", co asi nedokážu vyjádřit líp, než tím neurčitým slovem "dramatičnost", což tady neslyším. Jasně, atmosféra a dramatičnost jsou zrovna ty věci v hudbě, jejichž cítění je hodně individuální.

Brut: Pidli jsou spíš tvoji oblíbenci Beneath the Massacre...

tak třeba tahle deska je oproti novým entheos naprosto super a vše je tam ok, entheos je už pidli

pro me treba ten Gorod furt deathmetalovej je. kazdej zanr se posunuje a ma svy odvetvi a klicky a Gorod jsou toho prikladem. necitim v tom soustredeni na technicky hrani. je to jako sprint a maraton, oboji je beh, oboji je jina disciplina. ja hudbu citim podobne jako Gorod, aniz bych vyzadoval, aby tak hraly vsechny kapely, a vyvoj a dramaticnost v jejich skladbach vnimam :) sam neco podobnyho tvorim a je mi jasny, ze by plno lidi reklo (rekne), ze to nema hlavu a patu a pritom tam skoro kazdej bridge vyjezd odkazuje k dalsim motivu nebo ho rozviji, posunuje. proste jiny citeni ;)

Maxim Turbulenc jsem nahodil úplnou náhodou, proč ses toho chytil? Tys ten příměr nepochopil? Tady nejde o kapelu, ale princip. Prostě si vyberu dvě věci, které mají sice podobnou škatulku, ale jsou úplně jinde - třeba z hip-hopu si vezmu starý Public Enemy a pak Eminema a i laik hned pozná, že srovnávám nesrovnatelný. Gorod vs. IR, Gabriel vs. MT, už to chápeš?

Já už jsem všechno "svoje" napsal, ale furt nerozumím, o co ti teda jde. Myslel jsem, že (vedle odlišného vkusu samozřejmě) řešíme primárně problém taxonomie, ale jak psal Bizz, ty furt chceš dělat z blondýny černovlásku. Tak hodně štěstí... ;)

Impetuous Ritual jsou samozřejmě jednorozměrná kapela, která se soustředí výhradně na ponurost. Ale to je pro mě právě o dost zajímavější, než kapely, které se soustředí na to, jak umějí technicky hrát a míchat dohromady vlivy, který za mě v kombinaci vůbec nefungují, jejich kombinace se mi nelíbí a přijde mi plytká (Gorod, Obscura...).

Pod slovem "bubáctví" si rozhodně nepředstavím kapely typu Impetuous Ritual nebo Portal, to už spíš třeba Teitanblood, ale ještě víc různé neo-old school death metaly, z nedávných namátkou třeba Hyperdontia apod., kde některý ty riffy znějí fakt až legračně právě tím, jak jsou old schoolově riffový a zároveň rádoby temný. Impetuous Ritual nebo Portal jsou takový death metalový ekvivalent Burzum stylu v black metalu, tzn. všechno na atmosféru (v tomto případě) zmaru a zlověstnosti. Přirovnání k Maxim Turbulenc death metalu je za mě absolutně mimo mísu, jestli je něco death metalový Maxim Turbulenc, tak různý kopírky starších Deicide nebo Cannibal Corpse, který v dnešní době znějí fakt směšně.

Já mám furt pocit, že srovnáváš jablka né s hruškama, ale spíš s červenou řepou :) Impetuous Ritual a Gorod, wtf? :) (před pár lety jsem přísahal, že IR jsou nejhorší kapela na světě ;) prostě legračně bubácký) Vždyť to je, jako kdybys srovnával Petera Gabriela a Maxim Turbulenc, obojí taky hrajou v rádiu...

Ba ne, tvoje argumenty mi právě připomněly cca půlku devadesátek, kdy člověk pročítal Spark a musel se smát, jak čtenáři kritizovali texty novějších Death, že tam nejsou zombíci ani mrtvoly, to přece není death metal... Hetfield se ostříhal, skandál! To už není metalista! :)

Vím, že to zjednodušuju, ale v tomhle úhlu mi ten pohled přijde podobnej - tohle se smí a tohle už ne. Samosebou můžeme škatulkařit a můžeme tomu dát třeba technickej thrash/death s prvky progu, ale asi to stejně nebude řešení. Fúze je základ hudebního vývoje. A Gorod prostě nikdy nebudou drhnout nějaký bububu zlo, Vondráčková nebude zpívat jako Nina Hagen, Rypdal nebude hrát jako Mclaughlin.

Abych se do toho moc nezamotal. Gorod jedou ve vlně kapel á la Obscura, pro tebe spíš tvrdší hevík než death metal (někdy mi to přijde jako uctívání Chuldinera a Necrophagist zároveň), což bude naprostá pravda. Já z toho taky na prdel nepadám (od Obscury mám opravdu rád jen jednu desku), ale chce si to prostě přiznat, že nejsi fanda inkorporace progové "onanie" do tvrdšího metalu :) (Já to mám stejně třeba u Between the Buried and Me). Ale proč to brát rovnou tak, že takhle se death metal hrát nemá, když to vlastně "death metal" (v tom tvém užším slova smyslu) není. (i když koukám, že Bizz to do škatulky dal)

Franto, rozumím, jak to myslíš :) Gorod jsou z tohoto pohledu teda spíš prog než death..
IR jinak zajímavý, ale na můj vkus příliš extrém na efekt, u těhle bububu kapel jde podle mě jen o tu atmošku, po instrumentální stránce tam zpravidla není co poslouchat :/

Tvé hodnocení:

Tagy:

The Orb, Gorod, progressive metal, technical death metal

aktuálně

diskuze