Autor: 85 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
The Loser

GOSPEL - The Loser

Živelný hardcore a klávesy není zrovna běžná kombinace, v tomto případě však funguje nadmíru dobře.

GospelHardcore-punk partičku z Nového Yorku, která si říká (na daný styl) podivně Gospel, doporučuji při studiu nářezové hudby neminout. Spolek má sice na svém kontě k dnešnímu dni pouze dvě alba, mezi kterými je navíc skoro dvacetiletá pauza (první The Moon is a Dead World vyšlo 2005 a druhé The Loser teď), obě jsou ovšem výborná. Pozoruhodná hudba je mixem hc-punkové dravosti, progrockové náročnosti a co se týče zvuku, připomíná kapely sedmdesátých let. Těžko k něčemu přirovnávat, i když jisté vodítko by mohlo být jméno Kurt Ballou, který obě alba produkoval.

Pokud znáte a máte rádi jeho Converge, resp. producentskou práci, přistupte blíže. Jako nápověda to může posloužit, nicméně Gospel, byť patří do stejné nezávislé undergroundové scény, nejsou přeci jen tolik ortodoxní, nekompromisní a po hudební stránce vypadají bohatší. Pro dokreslení bych zmínil třeba staré desky The Mars Volta, anebo jejich starší verzi jménem At The Drive-In.

Skladby na albu The Loser mají nepravidelné struktury, kdy kapela zapojuje jak agresivní pasáže, tak na poslech příjemné, melodické harmonie, mění se nálady, intenzita i míra náročnosti, ovšem ani na chvíli nepolevuje svižný punkový drive. Ten mají na svědomí zejména výborné bicí, kdy bubeník minimálně v první polovině alba hraje, jako kdyby měl sólo. Hudba má tak fajn energický náboj, zároveň je však příjemně plná a pestrá.

Asi nejpodstatnějším a zároveň nejvýraznějším prvkem hudby Gospel jsou klávesy nebo tedy spíš hammondky, mám-li být přesnější. V kombinaci s živelnou hardcore hudbou nebývá tenhle instrument zrovna často ke slyšení, nicméně souhra klapek s kytarou i ostatními nástroji vč. zpěvu zde funguje nadmíru dobře a onen psychedelický tón, který klávesy hudbě dodávají, dělá kapelu originální.

Vyzdvihnout je třeba též zpěv, který, ač je výrazný a vyhrocený, tak z hudby netrčí. Myslím, že dobře včlenit screamo vokál do celkového mixu je u post-hardcore kapel polovina úspěchu, a zde se to povedlo. Za nazvučení celkově je ovšem třeba kapelu pochválit. Zastřený undergroundový zvuk dává albu hrubší fasádu, zároveň je však čitelný a nechává prostor pro vyniknutí hráčských kvalit všech zúčastněných.

Pokud mám zmínit nej momenty, tak určitě vokální linka v Deerghost, která ve spojení s klávesami a divokou rytmikou zní parádně. Je tam tlak, ale i emoce. Vybavují se mi ty nejlepší momenty od Converge s tím, že zde je to o něco melodičtější. Jízda pokračuje i v další Hyper, kdy kapela opět diktuje svižné tempo a zpěv dodává vyhrocené hudbě krásně rozervanou atmosféru. Hodně mě baví ale i pomalejší SRO, zejména prostřední pasáž, kterou bych pustil každému, kdo by chtěl vysvětlit, co v hudbě znamená „emo“.

Album dle mého ukazuje, že i hácéčko může být umělecky na výši bez toho, aniž by kapela polevila v potřebném nasazení. Nahrávka The Loser nepostrádá pro žánr charakteristické atributy jako tvrdost, vztek, frustraci, dravost, přitom se ale vyhýbá klišé, zní originálně plus je instrumentálně namakaná. Zkrátka povedená záležitost, kterou je třeba propagovat.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

aktuálně

diskuze