Autor: 90 Uživatelé: 90 Tvé hodnocení: hodnoť
Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)

INFERNO - Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)

Otrušík, myrha a pryskyřice - temnota, věčnost a čepele potřené jedem Taipana.

Inferno vaněna: Inferno je nejvýznamnější současná česká blackmetalová skupina. Jako účastník všemožných mezinárodních diskusních BM skupin musím potvrdit, že je taky jediná, která má světový ohlas. Poslední dvě LP – Omniabsence a Gnosis Kardias jsou desky vynikající úrovně, laťka pro novinku už asi nemůže být nastavena výš.

Recenzi ale nebudu začínat ohlížením za historií kapely. Jednak každý zájemce může na Marastu najít kompletní a komplexní informace o Infernu, ale především, nová deska se od předchozí epochy jasně odřízne nejen vizuálem, ale především úplně novým zvukem.

Budu se snažit držet při zemi, ale čtenářům, kteří už tu o nějakou mou recenzi zakopli, musí být jasné, že zvuk studia Emissary, tedy Stephana Lockharta, hodně uctívám. A Inferno si na novinku nazvanou Paradeigma vybrali právě tenhle jeho „trademarkový“ zvuk. Jádro kontroverze okolo Paradeigma bude právě v něm. Nové album je všechno, jen ne sázka na jistotu a od Inferna to určitě chtělo odvahu, vyjet ze zajetých kolejí. Dokonce si troufnu pochybovat, že skalní fanoušek první éry Inferna (řekněme do Uctívání temné zuřivosti) si vůbec k novince najde cestu. Naopak milovník intelektuálnějšího pojetí black metalu, který si, o tom nepochybujte, na Paradeigma smlsne, se bude ptát, jestli Paradeigma nebude jen dalším albem po Svartidaudi, Sinmara, Prison of Mirrors, Monte Penumbra a Rebirth of Nefast, které zní zastřeně, distorzně a hodně podobně. Má sice silnou atmosféru, ale posluchač se dost nadře, než si něco odnese.

bizzaro: Nebude se ptát. Hudebně i zvukově je Paradeigma jinde, a to nejen oproti právě uvedeným - to však každý, kdo zná Inferno z poslední dekády, zajisté chápe. Co však nemůžu říci, že by na mě z nahrávky hned vyskočil čert, natož svrchované zlo. A v tom asi spatřuji největší odlišnost a jedinečnost Paradeigma. Na druhou stranu šestatřicet minut dlouhá nahrávka určitě není „hodná“. Je temná až na dřeň, má silné tajemno, je nepredikovatelná a člověk neví, co se pod její suitou ukrývá. Čepele potřené ze žláz Taipana, nebo klíč k podzemní říši s tajemstvími Prastarých o původu našeho světa? A právě kvůli zvuku jsem v názoru byl dlouho ambivalentní.

Inferno

Jak už u Emissary bývá zvykem, je zastřený, ale ne rozmazaný. Na jednu stranu má Paradeigma zběsilou útočnost a umí se do posluchače zakousnout, cupovat ho a nepustit, na druhou stranu v sobě Paradeigma má takové neurčitelné gotično (zvuk kytar je totiž dobarven něčím, co neidentifikuji – nějaké synthy?), to jej usměrňuje a krotí a posouvá do profánní, ale démonické majestátnosti. Stopa práce Emissary je citelná, ale charakter zvuku je jinde. Je mocný, zároveň ale vláčný a ne naprosto ostrý, takže neřeže, ale především až naposlouchávání nese ovoce v podobě samovolného zjevování detailů, v jejichž hledání bude dle trpělivosti a vlastního ucha každý jinak úspěšný.

Ruku v ruce to jde však i s hudbou, která se i od posledních dvou alb a EP posunula. Určitě tu ve vnímání svou roli hraje zvuk a nacházím v ní hudebně vše z předchozí dekády, zároveň, až na kosmické psychedelično, ji v její komplexnosti vnímám jako ten nevyřčený a chybějící dílek do skládačky nově formující se temné entity stvářené z nicoty oživlých stínů za dosud známými hranicemi. Kladu si totiž otázku, je to ještě black metal? V jeho obecně vnímané formě asi ne, v UG hlubinách určitě, ale přesto nad Paradeigma přemýšlím spíš jako nad spiritistickým či mysteriózním metalem.

vaněna: Čepele potřených ze žláz Taipana, to bych si, být Inferno, dal do hlavičky promomateriálů. Nádherná slova. A zároveň náznak odpovědi na otázku, jestli je to ještě black metal. Pokud pod black metalem chceme chápat formální znaky - blasty, tremolo picking, půltónové posuny mollových akordů a RIFFY, tak se Inferno odklonili od black metalu opravdu daleko. Ale to podstatné, totiž atmosféra, je nefalšovaně (autenticky!) blackmetalová. Prostředky, které k tomu Inferno tentokrát použili, jsou jiné; zvukově připomenou ledasco, od Lurker of Chalice po Falca, ale pořád prvotřídní. A jestli říkám prvotřídní, samozřejmě nemyslím v českým rybníčku. Paradeigma vyšlo na elitním labelu Debemur Morti a zapadá do špičky světového black metalu.

InfernoAle zpátky k atmosféře a otázce po žánru. Rozhodně není náhoda, že na novince Inferna hostuje Hekte Zaren, která taky atmosférou spadá k black metalu, ačkoli byste asi těžko na jejích deskách hledali „koberce“. Jestli je nějaká blacková kapela, ke které se dá aktuální Inferno přirovnat, je to nejspíš Blut Aus Nord v jejich psychedeličtějších polohách a s hranicemi v ambientu. Co možná někomu chybí na agresivitě a taky zapamatovatelnosti, to bohatě vynahrazuje sevřeností a soustředěným budováním atmosféry. Když potom zazní vrcholné momenty ve finálních skladbách Ekstasis of the Continuum a Stars Within and Stars Without Projected into the Matrix of Time, stojí to opravdu za to.

Jestli říkáš mysteriózní metal, asi chápu, co tím míníš, ale naštěstí to není klišé - a přiznejme si, že v minulosti to hlavně v artworku s „mysterioznem“ - v uvozovkách - Inferno celkem přeháněli. Tentokrát z hudby fakt smrdí otrušík, myrha a pryskyřice. Myslím, že se Inferno povedlo vystoupit z komfortní žánrové zóny a udělat album, který je jedinečný. Nebudu už nadšení krotit, patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos slyšel a limitovanou edici jsem si v předobjednávce ujít nenechal.

bizzaro: Taky už jsem z alba nadšený, i když ho přes jeho mnohovrstevnatost nedokážu dekódovat. Čím víc ho ale poslouchám, tím víc se mi v nečekaných chvílích na mysl vrací jednotlivé motivy a celé bloky. S odstupem tak už neberu jeho prvotní nepoddajnost jako nedostatek, neb si primárně užívám jeho celistvost a všeobjímatelnost běsnivé energie a vírů děsivých atmosfér, jež svou vystrukturovanou a ne jasně zařaditelnou hudbou evokují pokroucené a těžce definovatelné obrazy, které s sebou přirozeně nesou chuť se nořit dovnitř a prožívat tu opojnou vyjetost opakovaně. Je totiž i při délkách skladeb poměrně chytlavé a adiktivní. Tepem, imagií i atmosférou.

Paradeigma je de facto sakrální soundtrack, v němž se lze ztratit podobně jako v jeho titulní kresbě. Epický příběh nebeského plavce a prvního astrobarbara Conana o několika dějstvích opakující se zkázy, odhodlání a nalézání vnitřní síly na cestě lemované ruinami jím dobytých andělských paláců k dosažení portálu do božského kontinua, kterou střeží sto Argových očí. Soundtrack předurčení s výlevy jak z Howardových neveselých vizí zasazených do astrálního hyperprostoru, kde vládne Bestie. Cože?

Nebojím se totiž u Paradeigma použít i šílených přirovnání jako blackový cyberpunk, psychotropní kraut post-black, kosmochedelický ambient apod. Snad jsem se nezbláznil, ale Paradeigma na mě působí takto mnohoznačně, přesto je nahrávka kompaktní, i když žánrově vystřeluje klidně až k… Daft Punk na opiátech v extrémním zvuku. Soundtrack k neexistujícímu filmu Tron: Dark Legacy.

Paradeigma je zázrak zrození, Paradeigma je smrt. Věčný koloběh a provázanost všech entit nesvázaných časem ani prostorem. Je to děsivý sen deziluzí a falešné svědectví o naší budoucnosti. Paradeigma je halucinogen. Tak jakou: Červenou, nebo modrou?

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

ty ukázky mi nejdřív moc nesedly, ale dal jsem to celý a vypadá to minimálně velmi zajímavě, o několik tříd osobitěji než ty předchozí dvě věci. zvuk, kytary, basa, bicí v jednotlivostech dost dobrý, celkově mám pocit, že z dalších poslechů by toho mohlo nemálo vylézt, což se mi moc nestává. styl "staženější Blut Aus Nord" popravdě naznačuje něco zajímavějšího než poslední skoro dekáda BAN, Lurker of Chalice je relevantní reference, ale popravdě se mi, čistě v té neintuitivnosti + komplexnosti skládání, vybavili i Kayo... ty naivní klávesky (či co) tam bejt nemusely, ale jinak by mě to mohlo hodně bavit.

Pokud se nepletu, tak s Infernem hrál právě na posledním (nebo předposledním?) koncertě i v Praze, kde si dal dvoják Mallephyr + Inferno.

   Dalihrob: Skvělý záznam je tady. Na bicích Tom z Mallephyr, set čistě GK/Omni, námrd jak kurva.  
tvl, Tomík si taky zaklepal? no ma to grady :)

V Rakousku se tehdy hrála jen jedna skladba z GK, dvě z Omni a zbytek Black Devotion. Na piču, ale lepší, než když se po vydání Omniabsence sety končily s Peklem na Zemi s Pohanskými meči.

Skvělý záznam je tady. Na bicích Tom z Mallephyr, set čistě GK/Omni, námrd jak kurva.

https://youtu.be/nwfW2LzqgYo

Momentálně je v plánu přehrát Paradeigma od začátku do konce (+ přídavek z posledních dvou desek), tak jsem teda zvědavý, jak to vyjde. Momentálně se to zkouší se samply, ale asi by to chtělo někoho dalšího do koncertní sestavy a to bude asi tady v ČR problém, haha.

   bizzaro:
https://www.youtube.com/watch?v=ohL-swM5ZIA
https://www.youtube.com/watch?v=Zce1Ce0ABtc
  


Mno, nechce se mi to teď poslouchat celý, ale tam je (hlavně/jenom) materiál z předchozích alb. A jako metal, prostě by mě fakt zajímalo live Inferno se zvukem aktuálního alba.

Jinak jo, hned když vyšlo Gnosis Kardias, tak jsem Inferno taky viděl (bylo snad dokonce v Karviné?) a to kombo nových songů s Peklem na zemi bylo dost fér, haha. Samozřejmě všichni víme, která poloha v té době kapele sedla více.

   SS-18: az to bude venku cely  
vsak na YT to je cely, viz link v rozhovoru https://www.youtube.com/watch?v=yYq24Q-wH2Q

   SS-18: mIZZY: Docela by mě zajímalo, jak tyhle skladby vyniknou live
kdyz hrali v rakousku u barta, tak tam stridali ty novy kadidla a ten starej marduk, coz jsem moc nepochopil
  

https://www.youtube.com/watch?v=ohL-swM5ZIA
https://www.youtube.com/watch?v=Zce1Ce0ABtc

   mIZZY: Docela by mě zajímalo, jak tyhle skladby vyniknou live  
kdyz hrali v rakousku u barta, tak tam stridali ty novy kadidla a ten starej marduk, coz jsem moc nepochopil haha.. bud delam jedno nebo druhy ne?

jinak zvuk a muzika zatim super, uvidime jak dlouho me to bude bavit poslouchat az to bude venku cely, jenom me rusi ten vokal styl "nabliti do astralu" coz zni jako ze "nemam co riiiiiiiiiiiiiic[t]"

Tak Antaeus a kthrss jsou extratřída, žejo. Těch kapel, které by podobnej náser dělaly tak dobře jako oni, fakt moc není. A vliv Darkthrone u KO nepopírám a ani zde nechci tu kapelu donekonečna chválit nebo nějak obhajovat, ale minimálně Nauky různic a vlastně i Radikální ateismus (kdyby neměl tak debilně nazvučenej virbl), jsou super alba, která nabízí více než jen hloupej DT rip off. I kdyby to měl být jenom ten zkurvenej vokál a tlak, které prostě ty DT desky nemaj a ve výsledku fungují o něco jinak. A jestli si to posluchač bude užívat nebo se tomu smát jako hlouposti, jeho věc. Stejně tak můžeš, jak se to už Xkrát stalo, označit za totálně hloupou píčovinu kapely jako Revenge, ale realitou je, že tak intenzivní rozmrd prostě jen tak někdo nehraje.

aktuálně

diskuze