Materiál tohohle LP není zrovna žhavou novinkou, na kazetě vyšel už v roce 2019. Jak se ale zdá, konjunktura indiánského raw blacku vede Nuclear War Now k vydání i na asfaltu. A myslím, že nebude na škodu říct si hned na úvod, že to opravdu nebylo nutné.

Jediná položka, kterou bych hodnotil jako velmi kvalitní, je obal - mnohem hezčí než u původní kazety. Nevím jak kdo, ale já na lehce patetickou realistickou perokresbu slyším. Tenhle obal může v klidu zdobit každou sbírku. Druhou složkou, kterou zmíním pochvalně, jsou atmosférická intra a folklorní nástroje, která Ixtlahuac velmi dobře využívají. Album má opravdu středoamerický nádech s přesahy ke staré kultuře.

Bohužel, tím jsem u konce seznamu toho, co se vyloženě povedlo. Melodická složka hudby ale rozhodně není žádný průšvih, AESDM, jak si její autor přezdívá, je hlavně na kytaru velmi šikovný a spolu se zastřeným zvukem by z toho mohla být dobrá kombinace. Některé riffy mají určitě potenciál, a když se zrovna nehrají úplně provařené melodie (dvojice skladeb Nahuallotl (Magia) negra a Ritual de fuego nuevo mi z tohoto důvodu úplně nesedí). Určitě si umím představit, že by to mohlo být na úrovni Pan American Native Front nebo Ifernach, pokud nechci vytahovat jména svých velkých oblíbenců Tukaaria, Arizmenda, Volahn nebo Yohualli, k těm má ještě Aesdm coby melody maker i s dobrým zastřeným soundem přece jen daleko.

Je tu ale jedna velká brzda jménem José Manuel Cárdenas alias J.J.A.Necro. V Ixtlahuac sedí za škopky, ale za bubeníka bych se ho asi váhal označit. Je to slabé, nepřesné. Jednoduché bicí bych ještě snesl, ale pak musí mít Fenrizovskou dravost a dynamiku. Plácat tupa-tupa takhle jednotvárně, sypat brambory takhle utahaně, opravdu tím Ixtlahuac posílá k zemi a nedovoluje mi nic jiného, než kapelu označit za slabou.

Přitom by po mém soudu nebylo vůbec od věci překlopit celý projekt do ritual ambientu, vykašlat se na nějaké blasty a podobná blackmetalová klišé, když na to nemám. Zkusil bych postavit hudbu zcela na prolínání dobře udělaných kytar a rituálních bicích (nota bene José stejně činely používá úplně minimálně), na folklórních nástrojích a temné atmosféře. Myslím si, že by to fungovalo mnohem lépe než deriváty raw blacku z Portugalska a Bosny, na které se v téhle podobě Ixtlahuac ani náhodou nechytají.