Autor: 70 Uživatelé: 80 Tvé hodnocení: hodnoť
Celestial Blues

KING WOMAN - Celestial Blues

Pomocí originálního pojetí neoriginálního tématu se King Woman posouvají do nové sféry - z běžného „atmosludge“ do svébytné formy.

King WomanKing Woman se od ohlášení nové desky profilují v trochu jiném světle než na debutu. První klip Morning Star uvádí zpěvačku v groteskním facepaintu, saku a latexových rukavicích. Video zachycuje tanec prostý choreografie mezi kamerou a Esfandiari, která působí, že celý proces ignoruje – jen si recituje text a v podivné extázi diriguje zapálenou cigaretou do prázdna. Zbytku kapely není věnován ani jeden snímek.

Esfandiari byla vždy středobodem King Woman, Celestial Blues ale vzbuzuje dojem, jakoby se zpěvačka do King Woman inkarnovala. Čtveřice teď působí spíše jako formace typu Chelsea Wolfe, Darkher nebo Emma Ruth Rundle, tedy singer/songwriter v popředí a zbylí členové v druhotné, byť stále důležité roli. 

King WomanCelestial Blues domněnku stvrzuje klipy, coverem i tématem, které se zaobírá osobní zkušeností Esfandiari s křesťanstvím. Vokalistka své postoje sděluje skrze postavu Lucifera z epické básně Johna Miltona Ztracený Ráj. Milton sice nikdy nezamýšlel, aby se na ústřední postavu nahlíželo jako na hrdinu, zejména metalová komunita se ale nezdráhala vzít dílo za opačný konec. King Woman nejsou prvními, kteří využívají metaforu luciferského pádu ke sdělení vlastní situace. Biblický mýtus pádu se s autorstvím Esfandiari naštěstí efektně doplňuje – natolik, že neoriginální nápad nevadí.

První dva singly novinku prodají na první dobrou – naplňují potenciál, který předestřel solidní, ale nedotažený debut. Na Created in the Image of Suffering King Woman víceméně působili jako tuctový atmosférický sludge metal, který z fádnosti vytahoval především hluboký ženský vokál. Morning Star i Psychic Wound si z první desky zachovávají nejvýraznější aspekty a navíc na nich budují. Kapela už nejde na sílu po monumentalitě, více se šlape do shoegazeového feelingu. Esfandiari pojímá zpěv barvitěji. Z tehdejší hloubky se vokál překlápí do poloh, ve kterých připomene třeba Hope Sandoval, Jennifer Charles z Elysian Fields, okrajově taky fenomén Billie Eilish. Psychic Wound i Morning Star jsou o poznání útlejší, písničkovější a navzdory krátkým stopážím dostatečně variabilní. První jmenovaný singl má takřka hitové momenty, druhý dobře balancuje jemnější vokální polohy Esfandiari s hutnejšími, ryze doomovými momenty a skvěle spěje k finální mantře „Lucifer falling from the Heights“, která se rychle zarývá pod kůži i do ucha. 

Poslech celé desky prozradí, že klipy avizují trochu falešně. Celestial Blues si sice útlost převážně zachovává, vícekrát dojde na chytlavé záseky, nejvýrazněji pak v burcující Coil nebo svůdné Golgotha, kde uprostřed opět dochází k opojnému „mantrovému“ momentu. V jiných případech hrají King Woman zbytečně na jistotu, občas dokonce odzkoušenou i cizími umělci. Úvodní Celestial Blues a Boghz znějí jako šuplíkové skladby Chelsea Wolfe z éry Abyss/Hiss Spun, a to jak strukturou, tak náladou i zpěvem. Kvalita neklesá, jen nastíněná autenticita pookřeje.

Delší Entwined a unylejší Ruse nejvíce připomenou debut. I zde je cítit posun, ovšem ne tolik jako u zmíněných „hitovek“. Příslib kvality, které nastínily singly, tak v závěru deska jako celek nenaplní. Přesto jde o obrovský posun od předchůdce a silný, více poutavý nástřel budoucna. Směřování kapely je zásadně změněno. King Woman skrze Celestial Blues dostávají druhý dech a stávají se projektem, kterému je záhodno věnovat pozornost i nadále.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

aktuálně

diskuze