Proč hrát na hudební nástroje, proč nahrávat desky? Radost z muzicírování a potěšení z hmatatelného výsledku namáhavé činnosti, jistě. Proč desky poslouchat? Na to ať si odpoví každý sám. Ale proč desky vydávat, to vidím jako zásadní otázku v souvislosti s dnes recenzovanou kapelou. Nemyslím si, že by na vydávání atmosférického black metalu mohl někdo zbohatnout nebo se dokonce stát slavným. Že si Magna Corporea nějaké ty posluchače najde, je jasné, ale - poprosím, aby znalci argentinského black metalu prominuli - připadá mi to poněkud zbytečné.

Zajisté není třeba se hněvat, pokud kapela zrovna nepřevrací na hlavu žánrové rovnice, špetku invence bych ale snad mohl chtít. Zkopírovat fungující atmo/black mustr, to umí jediná osoba, tvůrce skrývající se pod přezdívkou Occula, spolehlivě. Kvalita instrumentální sekce je mimo diskusi, a dokonce i některé harmonie vykazují mírnou originalitu v mezích žánrového zákona. Úplně stejnou desku (kompilaci) vydali nedávno například Diadem of Dead Stars či Caileach Calling. Pokud chcete nějakou kotvu z větších jmen, White Ward hrají podobně, byť jsou výrazně tvrdší (+) a víc post (-).

Magna Corporea prostě nahráli desku, která by mohla být ve slovníku u definice post/atmo black metalu. Jako pozitivum bych vypíchnul velmi dobré flow alba. Poslouchá se dobře, pět písniček plus intro utečou jako voda, zvukově nic netahá za uši (krom úplně nesmyslného meziintra na začátku písně Magna Corporea, to je hrozné a v daný moment úplně zbortí atmosféru alba.) Chybějící vývoj v rámci jednotlivých skladeb vzhledem k monotónnímu a depresivního zaměření taky není žádná chyba. Dokonce s trpkým úsměvem dodávám, že přiznaná kolovrátkovost Bliss of Non​-​Temporal Condition mě svým způsobem baví, neboť zdařile buduje melancholicky-snovou atmosféru. Srovnat se dá třeba s Wood of Desolation.

Horší už je to se zapamatovatelností jednotlivých motivů, neřku-li songů. Kdyby po mě někdo chtěl, abych od sebe skladby rozeznal, jsem bez šance. No a úplně na štíru je to s jakoukoli přidanou hodnotou. Album (sice poměrně příjemně) profrčí, a … není nejmenší důvod se k němu kdykoli vrátit.

Vrátím se v závěru k otázce, kterou jsem si položil v úvodu a rozvedu ji – proč na desky, u kterých se vnucuje otázka po smyslu vzniku, psát recenze? (Krom grafomanie) Snad proto, abychom si připomněli, že desky, které získávají 7/10 jsou v rámci celé scény stále výjimečné. Masa pokojíčkáčů, které jsou vydávány a které jsou dokonce instrumentálně a zvukově kvalitní, je obrovská.