Marduk se svým předchozím počinem Frontschwein proměnili Zemi na válečnou zónu. Ne jen podle mě šlo o nejsilnější počin s Mortuusem, přičemž tento řvoun se skrze trosky zpustošených krajin s deskou posunul o kilometry dál. Právě Frontschwein na Marduk ukázalo těžkou dřinu. Překonat válečnou, velice nebezpečnou bestii, se tak jevilo jako téměř nemožné. Kultovní počiny jako Panzer Division Marduk ani nezmiňuji. A Viktoria měla být návratem právě k Panzer Division Marduk. Plané řeči či fakt? Většinou jsou tyto báchorky o návratech ke kořenům pouhým marketingem.

Podle mého názoru je Viktoria album, které navazuje, nebo spíše přesně vychází ze zvuku Frontschwein, což neberu jako zklamání, protože právě sound tohoto alba se mi velmi zamlouval. Jde o stejnou, vlastně totožnou produkci, Mortuus se dál neposouvá, ale předvádí stejný, nutno podotknout, že stejně působivý výkon, akorát je odvážnější - například v June 44 svým hlasem kopíruje kytarovou melodii, díky čemuž pasáž působí jako válečný “popěvek” vojáků jdoucích na smrt. Nebo za vítězstvím.

Viktoria se nevrací ke zvuku Panzer Division Marduk, na to je také postupově příliš rozháraná. Některé pasáže jsou divoké, útočné, ničivé. Jako třeba TigerI. Ta přináší hrůzu v očích nepřátel. Je tu však spousta pomalejších zvratů, které nemají daleko k prohnilému doom metalu stejně tak jako u předchozích desek novější éry. A jde rovněž o to, že i na nich, a především právě na Frontschwein, se nacházely pasáže, které nebyly daleko od Panzer Division, a tak Victorii jako návrat ke kořenům opravdu neberu. K Marduk kulometná palba prostě patří a vždy patřila.

Novou desku beru spíše jako jednotku pochodující v rytmech Frontschwein, ale punkovější a nathrashovanější. Viktoria je totiž prošpikována punkovou rebelií, až to smrdí po spáleném benzínu. V tomto rytmu ujíždí už první Werwolf, která posluchače svým vyzněním překvapila jako první singl. I tento fakt se dá brát jako posun vpřed, i když nejde o nic novátorského. Viktoria je agresivní, velmi krátké a přímočaré album, které vás bude štvát jako lovnou zvěř, jako oběť v hledáčku, která se z něj snaží uprchnout… chuť zabít je tu však větší.

Rebelská špinavost a “uštěkanost” rozhodně není postavena k atmosféře zády, ale naopak, tak jako zajatci při popravě, čelem. Viktoria je hnilobná deska, která páchne po smrti, duševní i fyzické. Z jednoduchého, ale působivého coveru, na němž se nachází německý voják v prázdné černotě, chápu Victorii jako vítězství, které si však bere nejvyšší daň. Duši vojáků, kteří přežijí. Duši, která je zmrzačená navěky věků. Temnota v duši, temnota v srdci. A to cítím i z Viktoria po hudební stránce.

Nejvíce atmosferickou skladbou je poslední kus Silent Night. Pohřební vyznění úvodu zní tíživě, až se posluchači vyjeví padlí na bojišti, a naprosté ticho. Ticho bez hlasů, bez zpěvu ptáků, než začne Mortuus depresivně (tuto polohu rozvinul právě na Frontschwein) odříkávat slova, která zní jako nářek tisíců umírajících mužů válících se ve vlastní krvi a výkalech. Kdo tvrdí, že Marduk nemají atmosféru, nemají duši, plete se. Jejich duše je temná jako přeživší na přebalu.

Viktoria je jasným pokračovatelem Frontschwein. Vychází z jeho zvuku, nikoli z PDM jak Marduk slibovali. Mně to určitě nevadí. Viktoria je punkovější, nathrashovanější, kratší a celkově rychlejší jízda, která si jako předchozí alba zakládá na rozmanitosti, na střídání temp a silných melodiích, čímž je každá píseň jiná, se svou tváří a vyprávějící vlastní příběh o smrti a vítězství. Sice tu a tam budete mít pocit, že jste ten a ten riff už u Marduk slyšeli, ale pořád jde v rámci kapely o poměrně čerstvý materiál, který si nebere servítky a má co nabídnout, i čím zaujmout. Mít vyšší očekávání, čekal bych toho od Marduk víc, osobně mi však stačí, že Viktoria baví.