Co napsat k Master‘s Hammer, abych jen trapně neomýlal tisíckrát omleté? Nesmrtelný kult, který si vydobyl respekt i v zahraničí? Kapela, jež albem Jilemnický okultista předběhla svou dobu o deset let? K čertu s tím.

Psaní recenze na nové album takto známé kapely je docela nevděčná záležitost. Většina zainteresovaných jej totiž už několikrát slyšela a názor si učinila. Ostatním příslušníkům tvrděmetalové obce je to zřejmě šumák a ani případné pozitivní hodnocení recenze je pravděpodobně nepřesvědčí, aby si desku s názvem Mantras pořídili. I proto (a i z jiných důvodů) jsem místy váhal, zda se vůbec pustit do psaní. Nakonec ale smysl pro povinnost převládl, protože návrat Master‘s Hammer k životu je bezpochyby největší událostí roku 2009 na české metalové scéně a jako takový si aspoň nějakou zmínku zaslouží.

Přiznejte, kdo z vás čekal, že se Master‘s Hammer někdy znovu dají dohromady. Obzvláště vezmeme-li v potaz ostré vyhlášení frontmana Františka Štorma, že posluchač black metalu starší třiceti let musí být magor (to je, tuším, z roku 1999). Doba ovšem návratům na scénu přeje, a tak se dočkali i přiznívci naší největší blackmetalové legendy.

Mantras se mi zpočátku jevilo jako komplikované album, se kterým se budu dlouho potýkat, než mu přijdu na chuť. Nakonec jsem ale zjistil, že mi nečiní sebemenší obtíže se v něm orientovat. Krom black metalu zde sice najdeme široké spektrum nejrůznějších vlivů z jiných hudebních žánrů, podle kterých si můžeme udělat obrázek, co že to pánové všechno poslouchají, ale na trhu se v dnešní době vyskytují daleko větší šílenosti. Nechci se pouštět do širšího rozboru hudby, jelikož, jak jsem uvedl výše, všichni už vědí. Za mírný povzdech snad stojí pouze absence živých bicích, což je zklamání (na bicích nicméně v blacku pramálo záleží). Štormovo vokální představení žádná sláva, ať už se pohybuje v nakřáplých nebo čistých polohách. Aspoň že kytara a klávesy celkem drží.

Abyste rozuměli, Mantras není vůbec špatná nahrávka, nápady by byly a některé pasáže dokáží chytit pod krkem (např. melodický riff v písni Červené blato). Bohužel moc nechápu její smysl či poselství. Ukázat, jaký mám nadhled? Zavzpomínat s kámošema na staré časy a zažít nějakou srandu? To je všechno moc hezké, ale v konečném vyznění taškařice jménem Mantras docílí pouze toho, že se opar tajemna obklopující starou tvorbu Master‘s Hammer pozvolna rozplyne. Comebacky jsou už ale takové a s podobným rizikem musí hudebníci počítat, když se rozhodnou znovu vlézt do studia. Mám ale pocit, že Štorm, Kohout a spol. si s tímhle zrovna hlavu nelámou.

Vzhledem k úctě ke jménu kapely si netroufám hodnotit.

A já bych hned navázal tam, kde kolega Loonaris tak pěkně skončil, a to, že si Štorm, Kohout a spol. s tímhle reunionem opravdu hlavu moc nelámou. Jak jinak si vysvětlit to, že v dnešní době moderní techniky se nezasnažili o autentičtější zvuk, nepohráli si více s textovou složkou, nesnažili se opět předvést něco víc než Alkehol oblečený do blackmetalového hávu? Tahle deska mi přijde jako něco, co se nastřádalo v šuplíku Master’s Hammer a bylo doplněno o Airbrusher a kaviárem pomazané Necrocockoviny, i když v rozhovoru se Franta vyjma jedné skladby odvolává pouze na tento rok. Staré psy novým kouskům nenaučíš.

Přes slibný začátek, který dýchne atmosférou starého Mistra – vokál Franty je chorobný, ale stále srozumitelný - se zhruba od poloviny začne deska hroutit pod disko/elektro ataky a pomalu začne vyplouvat na povrch to, že největší zálibou téhle party excentriků je cokoliv, co má více než 4.5% skupiny –OH. Ač jsou texty opět svébytné, chvílemi velmi vtipné, občas malebné a k hudbě vpravdě dekorativní, prakticky vždy jsou prodchnuté odérem alkoholu a jiných omamných laskomin a samozřejmě nechybí ani oplzlý podtext. Deska má podtitul Vesnická operetta, stejně jako je stylizovaná každá z jednotlivých skladeb. Nad některými myšlenkovými pochody je třeba hloubat, jiné jsou vtipně úsměvné, ale bohužel nechybí ani naprosté infantilnosti a opakující se obraty („Ráno snídat na Měsíci, odpoledne na Marsu / s Aštarem pak večer pařit, přivést sebe do transu // V jeden den na Maltě, zároveň v Taškentu? / Pazoury vod vápna a basu regentu!“). Škoda, jelikož i originalita lyrické stránky vyčleňovala (a stále vyčleňuje) Master’s Hammer daleko před zbytek tuzemského černého pelotonu minulosti i současnosti a nebýt první části desky (A strana asfaltu), považoval bych Manthras za hodně zbytečné (zbytečné natolik, jako je nepovedená předělávka Jámy pekel). Vedle „klasických“ černých válů Typograf, Domanín, Až já budu…, k vrcholu první části – skočné Čerti, stojí prapodivná Propesko, bigbeatově elektronická Červené blato až k naprosté vycpanině Ganesha Mantra.

Lunaris desku neobodoval, já se o to pokusím. Vzhledem k renomé, jaké si získaly desky Rituál a Jilemnický okultista, je to zahození dobrého jména kapely na smetiště dějin. Na druhou stranu je tu neoddiskutovatelný fakt, že celá deska je dělána prostě jen pro radost samotnou. Ale může se vlastně takto „znevažovat“ jméno kapely? Ano, pánové na to mají právo a najde se nemálo těch, kteří jim tohle vyčítat nebudou, už i díky tomu, jak se k celému oživení Štorm a Necrocock staví od samého počátku. Ale s každou další deskou by to bylo čím dál obtížnější (doufám, že se konat nebudou).

Zkrátka, nové Master’s Hammer je nutno vzít jako produkt, který ani samotní autoři již neberou za víc než příležitost si společně povyrazit. „Návrat do blackmetalových kořenů byl osvěžující a velmi srdečný. Vůbec jsem netušil, že mě to na starý kolena ještě dokáže bavit.“ (Franta). A není to vlastně potvrzení faktu, že být oddaným fanouškem blek metalu nelze být po 30? Ale je to vlastně ještě blekmédl? .:. 7/10

Několik textů závěrem:

Domanín
Překrásný jest Domanín, lázeňské to město
pod živůtkem místních děv kyne hebké těsto.
Až já budu v hrobě hníti
Od nijakých pochlebníků nenechte se obelhat
já věřil jen špiritusu, ideál nic nedělat.
Až se zcela zapomene, což si přeju nejvíce
zůstane vám jenom žízeň, eventuál opice.
Převtělím se do masařky v tom mém milém výčepu
až mě plácnou novinama, nožičkama zatřepu!
Bodhi
Meditací vykrajovat lepší části svého já
shnilé kousky odhazovat na orbitě Merkura.
…
Než se klanět dlouhá léta dekoraci z betonu
radši věřím na účinek tryskového pohonu.
Když se líhem v organismu správně zvýší tlak
tělo plyny útrobními létá jako pták.
Tympán
Kolem kotle Vlasta chodí, na kotli má bafomet
jeho pívo v krku hladí, teče do nás jako med.