MAYHEM - Esoteric Warfare

recenze
Stray
Hodnocení:
7

Na Mayhem snad lehce psychedeličtější nahrávka od začátku do konce zní jednolitě a drží si kompaktní puls a hnilobnou atmosféru. Plus Csiharův expresivní hlas.

MayhemPro mnohé obrovský kult, pro celou řadu ostatních prostě jen další extrémní blackmetalová mašina, do jejíž tvorby se není vůbec snadné dlouhodobě dostat. Norští MAYHEM budou asi už navždy vítaným tématem pro nejrůznější fanouškovská pojednání a diskuse. Kontroverzní kapela se ani nemusí příliš často tlačit do nahrávacího procesu, aby stvořila další sadu svých ohavných misantropických prapodivností.

Když jsem si na jaře projížděl jejich jednotlivá alba, zjistil jsem, že nejsem schopen u žádného z nich udržet pozornost déle než čtvrt hodiny, což samo o sobě neznamená příliš dlouho, že? Zkrátka nejsem jejich fanouškem. Jejich hudba šla vždy okolo mne. Nejdéle po tomto intervalu mne jakákoliv nahrávka od nich přestala zajímat. Průvodním znakem celé diskografie MAYHEM je skutečnost, že všechna jejich řadová alba se svým zvukem a celkovým výrazem od sebe vzájemně liší, jenže pokud si vytáhnu jedno (kterékoliv dílo) a poslechnu si první čtvrthodinu, vím o něm už prakticky vše. A to může být u nich za mikrofonem současný mučedník Attila Csihar, nebo ten předešlý - Maniac, anebo třeba někdo úplně nový.

MAYHEM totiž na každé desce zaujmou nějakou atmosféru v podání svého výraziva, a pak se z ní již nehnou ani o píď. Dělají tudíž vše pro to, aby nahrávka zněla od začátku do konce jednolitě a udržela si kompaktní puls, což samozřejmě není špatné, ale na druhou stranu velmi záleží na tom, aby se posluchač od začátku chytl.

A přesně tohle se děje rovněž u nové, poněkud psychedeličtější fošny Esoteric Warfare. Tu hodnotím jako jednu z jejich nejzdařilejších. Rozostřené Telochovy kytary a s tím související výpady hněvu považuji za velký klad současných MAYHEM, stejně jako Attilovu práci s hlasem, kdy tento borec ukazuje, že není zastáncem pouze blackmetalového krákoru, ale je určujícím a velmi výrazným elementem celé kapely. Csiharův hlas nikdy nezněl lépe a nevykazoval se takovou dávkou expresivity a náladovosti. Ve skladbě Milab jedovatě šeptá jako průvodce podsvětím Hades, ve Watcher zas pro změnu divoce skřehotá. Psychicky pochroumaný mnich pak svůj projev vyšperkovává nejrůznějšími zvířeckými skřeky (Thrones of Time) nebo bolestnými sonety (Aion Suntelia).

MayhemA něco k mému pohledu na tvorbu MAYHEM. Osobně u nich jsem schopen rozeznat rozdíly mezi písněmi vytaženými z různých alb, ale podstatně méně budu úspěšný, když se o to budu snažit u skladeb, které náleží do totožného celku. Z tohoto důvodu je na novince zcela nepodstatné jakékoliv vypichování jednotlivých skladeb. Norové jsou totiž (více než cokoliv jiného) tělesem koncepčním. Prvořadé je pro ně navození určité nálady (nanejvýše děsivé či mrazivé), a pak se v ní po celou dobu hňácat a převalovat jako v tom nejsmradlavějším bahýnku, což MAYHEM dozajista dělají s chutí a veškerou péčí. Attila Csihar dnes chroptí ve své dosud nejlepší formě a ve svém novém kytaristovi Telochovi (parádní sóla a atmo vyhrávky) získali Norové kvalitního kumpána. Pro jejich fanoušky tohle prostě bude rozhodně skvělá (doslova skvěloučká) nahrávka, pro všechny ostatní dost možná zas až tak moc ne. Já se nepočítám mezi vyvolené, a proto hodnotím pouze za 70%, což vlastně není od nefanouška vůbec špatná známka. První deska MAYHEM, jíž jsem schopen doposlouchat.

bizzaro
Hodnocení:
7.8

Mayhem - PsywarMayhem mají nového kytaristu. To neznamená ani nic jiného, že i nového skladatele. Mayhem však i s takto výraznou změnou znějí stále jako Mayhem, ti „The True“ Mayhem.

Zachován je hnilobný, nekrotický zvuk z Ordo Ad Chao a určitá bakelitovost bicích, kytary jsou často disonantní, mrazivé, nebojí se zajít do hutných spodků a občas vyrukují i s útočným motivem, kdy se celá mašinerie vedená „projevy“ šíleného Attily, který místy opravdu pouští hrůzu, do těla zařezává jak žiletky. Mayhem se tentokrát nepouštějí do žádných experimentů a drží se víceméně svého špinavě hororového vyznění (třeba jako Autopsy) i struktur, které naštěstí ale nepodřizují žádným standardům, takže se vždy nejedná o klasickou stavbu a písně, i přes ctění kapelních principů (vzpomenete jak Dom Mysteriis..., tak Chimeru i Ordo), nenudí a nespadávají do naprostých klišé. První, ostřejší půle alba mi, nejen díky podobnosti s Thorns (nechápu, že mě to nenapadlo už u singlu Psywar), přijde o něco zábavnější a našlapanější, ale famózní Aion Suntelia na závěr pak výsledný dojem s celkovým výkonem Attily zvedá. Hell is here!

Vložit komentář

Jeelwert - 11.01.19 17:16:08
tohle album bude taky chtít nějakej čas
koukám, že moje starší já mělo pravdu :D zvedám na 85% :)
Gayhammer - 18.06.14 00:23:11
jinak osobní měřítko "vyfetovanosti" vykazuje vyšší hodnoty u Ordo než u GDoW, ale to je jedno :)
No prdel je, že v nějakym rozhovoru po Ordo se Blasphemer vyjadřoval, že nejvíc se na nich podepsaly drogy u Chimery (která vlastně vyzní tak nějak normálněji), o GDoW se při tom nevyjadřoval (asi jako by nebylo nic zvláštního udělat takovou desku) a Ordo okomentoval stylem, že takhle nějak má prostě znít špinavej zlej black :))) Asi čim střízlivější Mayhem, tim větší psycho....asi absťáky či co...
pf - 17.06.14 19:47:52
zas tak cerne bych to nevidel bavi hodne. i kdyz dmds ani declaration to nie je
Jeelwert - 16.06.14 21:56:27
tohle album bude taky chtít nějakej čas
brutusáček - 15.06.14 02:07:11
ty vaše starý punky...ordo je best a esoteric k tomu datadisk
AddSatan - 14.06.14 19:23:38
AddSatan: jasny, Ordo je proti tomu peklo, ale ta spina a humac tady je,
no jako možnááá by se dalo ubrat z "o dost čistější" to slovo "dost", ale přece jen mi přijde, že to čistější přece jen je a ten zvuk je takový ostřejší, návrat k tomu ostřejšímu, chladnějšímu, industriálnem lízlýmu vyznění GDoW a Chimera, Thorns... s tou nekrózou, humáčem nevím no... neříkám, že vůbec, ale málo... a ty kopáky tolik nevadí, když 88 hraje pomalu (ale i tak se mi to nelíbí), ale jak to rozjede, tak je to přímo hnus velebnosti! jinak jsem hledal tu psychedelii a... taky slyšíte chvíli po začátku a na konci v Posthuman ten Oranssi Pazuzu dub? :) tak ono ani De Mysteriis a WLA nejsou úplně jednohubky, ale Grand Declaration a Ordo už VŮBEC ne... jinak osobní měřítko "vyfetovanosti" vykazuje vyšší hodnoty u Ordo než u GDoW, ale to je jedno :) mě Ordo začalo bavit asi od druhýho poslechu, ale úplně do toho proniknout a pochopit trvalo mnohem déle...
bizzaro - 14.06.14 11:47:31
AddSatan: jasny, Ordo je proti tomu peklo, ale ta spina a humac tady je, jsem to definoval nejasne a mela tam byt urcite jeste noticka, ze myslim zvukovou inspiraci Ordem, tam je ta nekroza zachovana. U me album poporostlo, stejne jako Ordo, ktery jsem nejdriv nepochopil vubec. a vyfetovany Declaration fakt neni na jeden poslech, to mate recht.
gorth - 13.06.14 23:34:17
thus spoke Satan, až na poznámku o zvuku a bicích, se kterými souhlasím jen částečně možná k tomu i sepíšu něco souvislejšího:)
Cronic - 13.06.14 22:51:10
album este nenapocuvany ale s tym zaciatkom strayovej recenzie tiez nesuhlasim, lebo odbit grand declaration alebo ordo15timi minutami je jednoducho blbost...
AddSatan - 13.06.14 19:50:44
k Strayově recenzi snad jen, že tam nesouhlasím téměř s ničím :), důvody tam vlastně popisuje sám, navíc Mayhem od Grand Declaration nejsou kapela kterou prokoukneš za 15 minut, fakt NE, snad (zatím) kromě číselnýho hodnocení, to vidím podobně 7-7,5, ale zvláště Ordo poučilo, že tomu chce dát čas... takže závěry nedělám... Bizz dobrá poznámka k Telochově "skladatelskýmu přínosu"... i když ta věta měla být spíš "To neznamená, že i nového skladatele" ne? (Strayovo označení "Telochovy kytary" mi v tom kontextu přijde fakt komický), jak kdyby mu kuci z kapely řekli: "Hele kámo, bude to znít jako Mayhem, resp. budeš dělat že jsi Blasphemer, Snorreho ti vykrádat taky dovolíme (však hrál i na De Mysteriis, o dalším ovlivnění nemluvě), vezmeš jejich riffy a uděláš na ně různý variace... " no a docela mu to jde, i když je to blízko metodě - pokus - omyl... chvílema to vychází a řeže, chvílema to působí dost bezradně, zvlášť když zkouší variace na Ordo... Nejvíc Thornsovská mi přijde Watcher. Psywar taky dost, ten začátek i načichlý deathem, snad až Morbid Angeloidním? Zachován nekrotický zvuk Ordo? Vždyť tohle je proti tomu o dost čistější! Co mě tam neuvěřitelně sere jsou Hellhammerovo "klik-čvacht-prdící" kopáky - myslel jsem, že horší než na Chimeře to být nemůže... omyl... strašně mi to ty skvělý sypačky (virbl naopak diktuje suprově!) kazí... Attila samozřejmě super, což jsem ale čekal...ale vrchol měl podle mě na Ordo. Je to docela fajn album, ale trošku mi to připomíná situaci po Grand Declaration, kdy po geniálním albu (což Ordo podle mě bylo) vyšlo "fajn album"... Každopádně se s odchodem Blasphemera vypořádali celkem se ctí a třeba to ještě poroste.
mIZZY - 13.06.14 14:14:08
Čekal jsem to o něco horší, ale nakonec to šlape až překvapivě dobře. Attila válí jak cyp!

Zkus tohle