Autor: 90 Uživatelé: 93 Tvé hodnocení: hodnoť
Eterea

MINDWORK - Eterea

Eterea se dá poslouchat jen tak letmo, lze jí jít i pod povrch. Bez debat jedno z nej alb loňska, které i valné části zahraniční produkce ukazuje záda. Season of Mist by měli litovat, že album nakonec nevydali.

Mindwork - logoUž svou debutní deskou Into the Swirl Pražáci Mindwork vzbudili zaslouženou pozornost. A i když je z ní cítit vliv Death a Cynic na sto honů, i tak s ní kapela - nejen v tuzemsku - sklidila pozitivní ohlasy. Aby ne. Materiál i přes zjevnou inspiraci nepostrádal sílu, nápady a vlastně i určitou osobitost – především konec alba dal nahlédnout, že kapela se s „vykrádáním” vzorů nespokojí. To se psal rok 2009.

Nyní, Mindwork již oproštěni prvních nápadů a jako těleso stmelené řadou koncertů, napsali novou epochu. A jsem si jist, že po poslechu nového alba (exkluzivně jsme jej streamovali před Vánoci), které vzniklo tři roky od debutu, mi dá každý zapravdu.

Mindwork - liveTotiž, na Eterea se zbořily veškeré hudební bariéry a hned od prvních tónů je zřejmé, že se otevřely hranice „hudbě” (na konkrétního posluchače necílené), což – oproti debutu až šokantně – podporuje  využití čistého zpěvu, který se na něm vyskytoval ojediněle a fungoval jako zpestření. Zde se dostává prakticky do dominantní pozice a je mi záhadou, že Martin Schuster za tu dobu od prvního alba udělal tak ohromný skok; všimněte si jeho intonace hned v úvodní uvítací („Welcome my friend, do you recognize it here…”) Enter Eterea. Vzato komplexně, je s podivem, jak při některých nápěvech vás opravdu až zamrazí a že naléhavost hlasu, a někdy i slov, proniká až hluboko do vás; Causality (The Reconciliation) má nejenže citlivě prodýchnutou sloku, fantastický refrén, ale dost možná i nejlepší riff, který jsem letos slyšel. To se ale netýká jen síly a příjemnosti zpěvových linek, ale i toho, jak jsou vystaveny. Za jeden příklad uvedu Mind Renewal, linka a frázování jejího úvodu mne přesvědčilo, že z Martina se stal Zpěvák. A to takový, že průběhem alba budete mít chuť jeho harsh polohu za čistý zpěv vyměnit. Nikde však nepřečnívá, nepodlézá, jde ruku v ruce vždy s hudbou.

Dnešní Mindwork hudbu protkali mnoha motivy, sem tam ji obohatili pianem nebo klávesami (psychedelický podkres úvodu, či hammondy (?) v pozadí Mind Renewal), silně nabírají z art rocku a často jazzu, jenž prýští z každého tónu včetně metalového riffování, které ze sebe, jak jsem už řekl, smazalo jakékoli stopy adorace bývalých hrdinů a vzhlíží mnohem dál. Album až na několik málo výjimek nesahá po riffové kostrbatosti starších, byť právem kultovních tech-deathových kapel, a ve své vizi o hudbě nejednou inklinuje až k retro prog rocku (Perceiving the Reality, Mind Renewal, Reaping the Waters) a psychedelickým náladám, byť žádné houbičkování nebo vyložené psychárny nečekejte. Na to má hudba Mindwork neuvěřitelný řád a pravidla, vše na sebe až magicky navazuje a do sebe zapadá. Nepůsobí z řetězu utrženým dojmem, vše je pečlivě korigováno, hlídáno, vše má svůj smysl a své místo, přesto ale náladu prog-rockových kapel vstřebává ne doušky, ale mocně hltá.

Mindwork - studioA muzika je místy až skvostná, i když několik nedotažených míst se najde, ačkoli by se jednalo spíš o má drobná osobní přání, např. v podobě mírného přidání tempa nebo jiného zlomu skladby. Na Eterea Mindwork odhalují svá vnitřní, dosud skrytá zákoutí, paleta emocí je naprosto neočekávaná (je tu i citlivě vystavený „ploužák“, bez střihu kompletně nahraný „live“) a celkově se kapela vydává „alternativnějším“ směrem. Ale nikdo nemusí mít strach. Mindwork se nezbavili kovového kabátku, jen to tentokrát recenzentům, ani posluchačům, i když ti to budou mít jednodušší, neudělali tak jasné, protože připodobnit jejich hudbu ke kapelám z prvního odstavce by konkrétní jedince jednoznačně odhalilo jako posluchačsky hluché. Ale i tak se tyto názory vyskytují. To je dnes tak těžké „tech deathovou“ kapelu připodobnit i k někomu jinému? Možná. Každý, kdo Etereu při poslechu ale skutečně vnímal, bude, předpokládám, souhlasit, že označit album za střet mezi Death a Cynic, je slepé a dnes již naprosto archaické.

A teď se konečně dostávám k tomu, co jsem celou dobu nechtěl napsat. Je to poměrně nedávno, co jsem tu psal o vlivu jedné švédské kapely na celou scénu, a to dokonce i dalšího interpreta z tuzemska. Ani Mindwork se zde jejich vlivu neubránili, a mám-li tedy sáhnout po nějakém připodobnění, nebyl by to nikdo jiný než Opeth. Åkerfeldtovo pojetí dalo Mindwork nezpochybnitelně nová křídla, která se promítla jak ve zpěvu, i hudbě. Ne, samozřejmě Mindwork neznějí jako Opeth, ale právě některé zpěvy, stavba některých akustických kytar a ten retro prog feeling (éry Heritage) je na Eterea znát a tvoří asi nejvýraznější změnu. Z pohledu riffingu by se Eterea blížila a dala naroubovat asi do vkusu holandských fusion kouzelníků Exivious.

Mindwork

Co je ale na albu sympatické, lze jej poslouchat pouze jako kulisu, ale budete-li mu věnovat čas a poslouchat Etereu v poklidu, nebo alespoň mnohokrát, pak si na albu začnete všímat nejen do niternosti propracovaných kytar a efektně mířených basových figur, krásných sól, fantastické a na detail zaměřené rytmiky (třeba akcentačními činely vyhrávaný úvod Perceiving the Reality je geniální), ale i věcí jako třeba samotného zvuku (Šopa), kdy každá z písní tu má kytarově, včetně sól, přesně ten sobě na míru ušitý.

Pokud Mindwork před sebou nadále budou bořit překážky, udrží si produktivitu s postupným očišťováním se o na ně nutně působící vlivy a půjdou takto dál, bude třetí album časovaná… „třaskavina“. Nemůžu jinak, než lomozně zatleskat, tak dobrá deska, která přízvisko „progressive“ naplňuje až po okraj, tu v tuzemsku dlouho nevznikla. O jejich kvalitách může napovědět umístění v našem Albu roku, nebo zájem samotných Season of Mist, kteří nakonec mohou litovat, že album nevydali.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Mindwork, progressive metal, fusion, progressive death metal, jazz, jazz metal, progressive rock

aktuálně

diskuze