Autor: 80 Uživatelé: 82 Tvé hodnocení: hodnoť

Pocit rozkladu je u Mithridatum dominantní i v náladotvorbě. Vyznavači majestátní mrazivý DsO zloby i psychedeličtějších black poloh si Harrowing užijí dosyta.

MithridatumS různejma obměnama na téma Deathspell Omega už svojí trpělivost moc nezkouším, přes všechno to vykrádání se nová krev hledá těžko a samotnejm otcům žánru už to od ruky taky moc nejde. Ve výsledku jsou pak nový nahrávky často o tom, jestli se s (dis)harmonií pracuje o chlup jinak než jinde, což končí výměnama názorů hlavně pro ucha žánru zasvěcený.

O to víc tak potěší náhodná srážka s novou kapelou, kde svojskej rukopis rozpozná i posluchač, co disso death/black fanaticky neuctívá. Ačkoliv s „novou kapelou“ – Harrowing je pro Mithridatum sice první nahrávka, ale jsou to protřelí borci, co mastěj technickej death metal už nějakej ten pátek v Abhorrent a letmo se objevili třeba i u marastích oblíbenců The Faceless. To je v promo materiálech samozřejmě patřičně zdůrazněno, možná až na škodu věci – jak Abhorrent, tak the Faceless mají hudebně s Mithridatum společnýho pramálo.

Mithridatum jsou totiž hlavně kapelou rozkladu, a to jak po technický, tak atmosférický stránce. Kytary rozkládaj akordy podle DsO učebnice, ale krom jedovatýho emíčka se soustředěj i na psychedelickou stránku věci, tak jak jí dělali třeba Ved Buens Ende. Chválím, i když úplně nesedám na prdel, to dělám, až když se přidaj bicí, který jsou krásně nasypaně rozklížený. Tu sypačka pajdá nalevo, tu napravo, pomalejší party nabourávaj údery zdánlivě mimo rytmus, je to jako sedět na vratký židli, která se ne a ne převrhnout. Kytarový rozklady a rozsypaný bicí tu držej po sobě jen tak tak, až má člověk pocit, že se skladby každou chvíli sesypou. Nesesypou, v nejtěžších momentech album do latě srovnávaj údernější deathmetalový sypačky (a v několika případech i překvapivě punkový momentky).

Pocit rozkladu je dominantní i v náladotvrobě. Jasně, na svý si přijdou jak vyznavači majestátní mrazivý DsO zloby, tak psychedeličtějších blackmetalovejch poloh. V hlavě mi ale nakonec utkvěl hlavně pocit postupnýho chátrání - prokletí funguje pomalu, jako pozvolná proměna honosnýho sídla do dekadentní ruiny. Harrowing se tě nesnaží přímočaře přejet, zlo je tu rozplizlý a těžko uchopitelný a charakter nahlodává plíživě. Což jde tak nějak ruku v ruce s názvem kapely – Mithridatum označuje dávný praktiky požívání omezenejch dávek jedu k vytvoření imunity, a to postupný uvolňování zhoubnejch substancí jako metafora k jejich hudbě pěkně sedí. Jen si teda nejsem jistej, jestli člověka to pozvolný škádlení nakonec zocelí nebo vnitřně rozloží.

Recenze dalších autorů

  • Rated 8 out of 10.

Tak, a teď si, kamaráde Kotku, drž klobouk hodně pevně, protože tady hodlám srovnávat, až ti z toho bude vítr fučet ušima tam a zpátky. Ano, patřím k těm, kdo „disso (sic!) death/black“ fanaticky uctívají. A coby fanatik, musím Deathspell Omega zmiňovat v každém odstavci vícekrát. Je to totiž nejen první jméno, které samozřejme musí každého při poslechu Mithridatum napadnout, ale bez jejich vzývání by z alba Harrowing po mém soudu nezůstalo prakticky nic. Originalita je tu žádná, nulová, ba dokonce záporná.

První song Sojourn (pro mě nejlepší z celé desky) vypadl z The Furnaces of Palingenesia, tam není co řešit. Vše je překopírováno skvěle: od znamenitého rozkladu přes super (SUPER!) nasypané bicí, které na sebe ale nestrhávají pozornost až k vokálu, který je ve srovnání s Miko Aspou asi méně nekorektní, ale stejně výrazný a důrazný. Druhá písnička, osmiminutová Silhouette, si u mě usurpuje post nejoriginálnější skladby, neboť kombinuje The Synarchy of the Molten Bones s The Long Defeat a k tomu přidává stopy Jesus Lizard (opravdu ty dva nakoplé riffy řadím k tomu nejlepšímu nejen z této desky, ale i z celé stáje epigonů DsO za poslední minimálně tři roky.) Třetí vál, Mournful Glow, se hlási k poněkud mglému převyprávění The Long Defeat a zhruba tady někdy mi začala při poslechu pozornost kolísat. Zbylé dvě skladby není třeba pitvat, i tady na DNA DsO rostou novotvary znamenité kvality.

A dozajista i celek je potřeba pochválit. Co na tom, že je víc než „inspirovaný“. Bicí jako ze Synarchy totiž znamenají nejlepší bicí a rozklady z Paracleta znamenají nejlepší rozklady. Mithridatum je prostě top vykrádačka. Zejména bubeník si zaslouží za svůj výkon absolutorium. Album poslouchám poslední dva měsíce pořád dokola a nehodlám s tím minimálně dva následující měsíce přestat.


Přispěj do diskuze

Deska Abhorrent z roku 2015 je hodně dobrá, ukázka, jak hrát death metal technicky a zároveň a atmosférou a hloubkou.

Neasi, Lyle Cooper vládne. Akorát by se měl dokopat k nahrání dvojky Abhorrent, to bych ocenil rozhodně víc.

Oproti SC rozhodně konzistentnější, zároveň ne tak silný nápady. Ale jo, dobrá deska.

Není to blbý, ale taky z toho úplně nepadám do kolen. Rozhodně určitě ne tak jako z posledních Ad Nauseam.
Srovnávačka s DsO je samozřejmě na místě, ale ani sypce jako ze Synarchy, ani Aspův vokál a hlavně celkovou autenticitu z toho necítím. Připadá mi to podstatně sterilnější a vypočítavější.
Mě z poslední doby z disonantních věcí docela překvapil čínskej projekt Ὁπλίτης.
Není to žádný vrchol, ale nátěr jako z těch lepších věcí od Serpent Column atd. z toho leze.
https://hoplites.bandcamp.com/album/--2

na mě moc rozkladů (toho typu co už mě většinou nebaví), bicí super, asi jen díky nim jsem to několikrát postupně doposlouchal, vokál neurazí nenadchne, místy dobrý, místy se nudím a přijde mi to delší, než to je

o něco víc mě baví tohle loňský, mix taky DsO (ale bere si z nich spíš postupy co mě na DsO baví, bez "těch rozkladů"), BAN, Gorguts, The Axis of Perdition, nebo i Serpent Column, chaos/mathcore (Orchid?), divný lazení, místy příjemně nepříjemný :), škoda atmo/post-ovějšího závanu v 2. půlce 3. a 5. skladby a čvachtavějších kopáků, ale převážně dobrý:
https://www.beyondthegraspoflight.bandcamp.com/releases

no jo no, když ulcky jsou srdčíko :)

   brutusáček: Nějak poslední dobou když se objeví singl něčeho diso tak jsem nadšený a pak se mnohdy dostaví zklamání...  
a presne takhle to mam uz x let i s Ulckama, az na posledni desku teda

když se objevil singl tak zavládlo velké nadšení, které z prvotními dojmy z celé desky trochu padly, ale nakonec to tam je a je to dobrá deska, rozhodně team Kotek.

Nějak poslední dobou když se objeví singl něčeho diso tak jsem nadšený a pak se mnohdy dostaví zklamání...

jako hrisna duse jsem kamosovi Mithridatum dokonce doporucil jako jeste lepsi rozkladiste nez Ad Nauseam :) trosku jsem to prehnal, pac Harrowing neni takova odlistena profesorina a predevsim v unosne delce me to bavi snad vic nez III. atmoska, delka, flow i drumbny famozni. urcite to z nej disso metalu, co vyslo a co se da poslouchat i bez skripani zubu

aktuálně

diskuze