Nasum vždy do puntíku naplňovali představu o ultimátní věrnosti stylu nesoucí jméno grindcore. Inspirováni Napalm Death a jejich politicky kritické odnoži se z původně vedlejšího projektu stal objekt širšího zájmu. Lidé z Relapse věděli, co činí, když s Švédy podepisovali smlouvu.
Inhale/Exhale je protestní pěstí, je výkřikem, kterým žánrem zalomcoval a otevřel nové dveře. Samotní Napalm Death jmenují tuto desku jako klíčovou k jejich návratu ke kořenům. Nasum jsou také ztělesněním neustálého vývoje a to i v tak úzkých extrémních konvencích. Už jen fakt, že než vydali svůj dlouhohrající debut, nahráli desítky a desítky skladeb na nemenším počtu nosičů. Rostoucí popularita, postupné rozšíření ansáblu na kvartet a koncertování s takovými skupinami jako Candiria, Cryptopsy, Dillinger Escape Plan, Today Is The Day, Entombed, Napalm Death. Oddanost tomu, co dělali, se však realizovala i jinými způsoby; patrně nejlepší webové stránky vůbec, každý týden aktualizace, záplava informací, které popisovaly zákulisní děje a pomáhaly definovat samotné muzikanty, jejich přátele, zkrátka celé to podhoubí, bez kterého by žádný underground nemohl přežít. Dále distribuce, tvoření speciálních edicí, vinylů, budování studia.... ve všech těchto záležitostech jednoznačný profesionalismus a touha po dokonalosti. Vše podtrhující rys Nasum.
A tak po smrti Mieszka Talarczyka na Andersovi zůstalo jediné – dát poslední rozumnou kolekci Nasum dohromady a vzdát mu tímto způsobem čest. Anders nikdy neuměl být patetický a proto jeho slova o jejich spolupráci jsou tak autentická. „We loved to grind, goddamnit!“ Grind Finale obsahuje 152 skladeb a jsou vybrány z 15 nahrávacích procesů. S ošetřením zvuku občas vypomáhal Dan Swanö. Jsou řazeny chronologicky – od počátků, kde je patrný silný vliv Necrony až po poslední nevydané nahrávky z doby vydání desky Shift, kde je zas zřejmá snaha o typicky švédské melodie v hávu ne nepodobném Dismember v jinak nekompromisních, apokalypticky znějících skladbách. Přes neutuchající hudební extrém patrná geneze – především ve středních tempech výrazná variabilita jednotlivých riffů upomíná na Carcass.
Co vyzdvihnout dříve a co později? Jako klíčová se ukázala laskavá péče o odkaz Nasum. Osmdesátistránkový booklet přeplněný informacemi k prasknutí skutečně nenechává na pochybách, že toto cd neopovrhuje fanoušky (jako jiné kompiláty), ale váží si jich. Skutečně mistrovský vydavatelský počin se zdá být verze Grind Finale na vinylu. Poptávka po něm je tak vysoká, že Anders musel zastavit objednávky. Co ocenit dále? Vydání nikdy neuveřejněných „přebytečných“ písní ze všech řadovek. Ty věci jsou natolik kvalitní, že člověk jen žasne, jak sebekriticky museli tvůrci uvažovat nad jejich nezařazením. Všechny ostatní tituly z EP’s a splitek jsou bez dolisů nesehnatelné. Jako třešničku na pomyslném „rozemletém“ dortu vnímám předělávky dědečků Napalm Death, Carcass a Discharge.
Co napsat dál? Anders pokračuje s Krigshot a Coldworker, avšak cesta Nasum je už u konce. Grind Finale je definitvní tečkou. Však se také dostalo i k jejímu hlavnímu tvůrci; dne 26. prosince roku 2005, tedy rok po Mieszkově smrti, byla kopie Grind Finale umístěna u jeho hrobu.
Když 26. prosince 2004 přišla tsunami, byl jsem od Mieszka vzdálen necelých dvacet kilometrů. Měl jsem štěstí. Ač jsem byl ve stejné situaci jako on, přežil jsem. On takové štěstí neměl....