Již v devadesátém prvním si mohly ruce metalistovy ohmatat první demo kanadských NECRONOMICON – Morbid Ritual. Navnadil-li vás tento fakt na kompozičně vyspělou desku zastřešenou instrumentálními výkony hodnými uznalých komentů, neměla by vás Pharaoh of Gods zklamat. Co název kapely/alba a obal nechává tušit, podélný zastřený nápis jen potvrzuje... Spiritual... Occult... Metal...
Poměrně dlouhé, táhlé, emotivní, velkolepé melodie opírající se o pevné, těsně vedle sebe nasázené, dvoukopákové pilíře. Temné, tu k útoku kuráž dodávající, jinde již o krveprolití vyprávějící riffy, se až nespočetněkrát opakují, avšak nenudí, nýbrž do děje vtahují, atmosféru zahušťují a k dalším poslechům lákají. 5ti, 6ti minutové songy nejsou záminkou k nepozornému poslechu, naopak, silné melodie jakoby kytaristovi radily, aby se nezdráhal dojít si k odposlechu, opřel si o něj nohu a méně chápavým fans ukázal, jakým směrem že mají točit palicí. Přirozený vliv hlučných jižních sousedů je pak slyšet v sekaných a běhavých riffech, které svou nasypanou, nastopkovanou propracovaností dávají celému mystickému eposu na brutalitě a techničnosti. Na pocitovosti, vedle moudrého - ale krutého - proroka vedoucího karavanu, desce dodává ženský vokál Kate, který ovšem jen libými popěvky bez smysluplných slov v nijak hojné míře dotváří atmosféru. Tu bych vzpomněl bílou paní, jak lomíc rukama běduje nad novým kastelánem, jinde jak si s lehce idiotským výrazem plete pampeliškový věneček kdesi na prosluněné louce.
Trochu jasněji? Překvapení kombinací ne nepodobné SCATTERED REMNANTS - Destined to Fail. To nám do Egypta, kam je (nevím zda jen) tato deska tématicky i hudebně situována, moc nesedí... Dohání to však Robova sóla a někdy až bohužel jaksi umělé egyptské kytarové motivy. Je jich minimum a uši z nich po několika posleších rozhodně nebolí. Orientálně laděná intra vyznívají spíš jako doprovod k meditativně instruktážnímu hlubinnému dokumentu. Nemyslím si, že by se NECRONOMICON takto okatě vzhlédli v NILE, ale pravidla jsou jasná: NILE jsou slavní a NECRONOMICON o bodík za originalitu kratší, ale VÍCE, tedy hudbu, bych ke zmiňovaným nepřirovnával. To bych spíš sáhl po přece jen vyspělejším a inteligentnějším kolegovi - mystikovi - NOCTURNUS - The Ethereal Tomb, ale tam se zase nesype :)
Další výtku bych měl k produkci, kterou si vzal na starost sám skladatel, kytarista a zpěvák Rob the Witch... Myslím si, že by nahrávce tohoto majestátního, temného a náladotvorného rázu prospělo mnohem více kytar dodávajících na ovšem ne zcela absentující hutnosti, a tak když Rob střílí sóla a pod ním jen žbrblá basa Kate (ano, ona křehká zpěvačka si uhání kýlu s basou..) a Jeff se rozjíždí na svém dvoukopákovém rotopedu, zní to až (nevyhrožuji!!) zkušebnově. Chtělo by to více kytarových linek, nahrávka by šla výše.
Malým překvapením je také booklet, který sice tematicky zcela koresponduje s deskou, ale ona stáda buvolů u oázy, hieroglyfy či písečné duny vypadají jak z ledního katalogu Čedok reizen.. Na druhou stranu, dodává to jménu NECRONOMICON (jistě ne záměrně) na, mě sympatickém, nadhledu a vtipu.
Doufám, že jsem vás moc neodradil, protože Pharaoh of Gods je výborná, brutální i temná, atmosférická i technická a do značné míry i originální deathmetalová deska. A oni vlastně Unique Leader, kteří se postarali o repress (původně v 99 na Hypnotic) ani nevydávají žádné sračky...