Autor: 50 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Mysterious Rituals in the Abys of Sabbath & Eternal Celebration of the Blakk Goat

NEKKROFUKK - Mysterious Rituals in the Abys of Sabbath & Eternal Celebration of the Blakk Goat

Deska s promile v krvi v ilegální nálevně muže zamakat. Jenom proboha nechte při poslechu mozek venku.

NekkrofukkLord K. jak si Piotr Jeziorski a.k.a. Kaos, coby jediný člen přezdívá, zůstával i s celým Nekkrofukk dlouho pod mým radarem. Když se tohle jméno objevilo, stačil mi bohatě letmý pohled na obaly, takovou nádheru si umím odepřít. Je čas tuhle dobrovolnou ignoranci ukončit a podívat se novému albu pořádně pod generický kozel-nábojáky-bafomet hacafráček a poslechnout si, samozřejmě bez předsudků, muziku.

Nekkrofukk, k mému nemalému překvapení, má na kontě už čtyři řadová alba, všechny je sází v počtu 666 kusů Putrid Cult. Ne, nebudu se tvářit, že jsem je všechny slyšel, a i letmé seznámení s písněmi jako Bestialska Masturbacja mě vůbec nepotěšilo. Je to opravdu tak blbé, jak to vypadá. Ale pozor, jak ukazuje procházka diskografií s konečnou u aktuálního Mysterious Rituals…, s každým dalším albem je to blbé o trochu míň.

Takže jak moc blbé je to tentokrát? Je to už snesitelné? Jo, je! Při poslechu posledního opusu jsem vyloženě příjemně překvapen, kam se posunul od prvního naprosto debilního dema. Obal je opět otřesný (jasně, pro někoho stylovka, ale tak generická, že se prostě nemám čeho chytit) a odkazuje někam k Archgoat, a názvy songů jsou trochu, jak se moderně říká, IQ drop. Hudba samotná ale není zdaleka tak pitomá, jak by se podle toho dalo soudit.

Album nabízí k poslechu 5 válů po zhruba 6 minutách a jedno intro k tomu. Jde o celkem čitelný a přehledný black/doom metal, čili podlazený jednoduchý riffy, do toho podobně jednoduché klávesové melodie, ozvláštní nám to zvon, perkuse, bečení oveček, pláč nemluvňátek, asi nic, na co bychom nebyli připravení a zvyklí. Mně osobně novinka trochu připomněla Black Death Cult. Podobně jako oni jsou i Nekkrofukk hodně o přístupu „ber nebo nech bejt.“ Když se rozjede procítěná pomalá kytara s triviálními kily a bicí drtí jednoduchým, ale efektivním důrazem, můžete buď vystrčit paroháče, nebo si poklepat na čelo.

Mně osobně Nekkrofukk neuráží (což je možná škoda, ale co už dneska může zhýralého metalistu urazit, že?) a zdaleka nepatří k technicky nejhorším bandám, které znám. Nejde o nějakou stylotvornou záležitost, ale umím si představit, že s promile v krvi to může v ilegální nálevně docela zamakat. Jenom proboha nechte při poslechu mozek venku. Samozřejmě, materiál se oposlouchá tak asi po pěti posleších a nic víc než přímočarost nenabízí. Na druhou strunu, vály jako Summoning of Azrael nebo má oblíbená Vlci zena si kliďánko doteď vybavím – a že je to částečně kvůli jejich kretenismu, je taky součást tvůrčího záměru, to se klidně vsadím.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze