Autor: 85 Uživatelé: 63 Tvé hodnocení: hodnoť
Blwch​-​ariam​/​Eiraddfa

OCRILIM - Blwch​-​ariam​/​Eiraddfa

Zneklidňující víření strun v divným lazení, tentokrát s až překvapivě hlubokou atmosférou. Už delší dobu jsem neslyšel nahrávku, která by mě v dobrým slova smyslu tak překvapila a vyvedla z míry.

OcrilimK Blwch​-​ariam​/​Eiraddfa se dostávám přes náhodný facebookový upozornění od Cleric, kde jen tak mimochodem zmínili, že nová deska Ocrilim je někde jinde. Neváhám, klikám, pouštím, a začínám se drbat na hlavě – ty vole, to je co tohleto?

Kytarový víření jsem čekal. Ocrilim je přece jen alias Micka Barra (třeba Krallice nebo Encenatrakh, ale stylovou spřízněnost nehledej), pod kterým nemilosrdně trápí kytaru, povětšinou nějakou podivnou formou shreddingu. Co si tak pamatuju, tak to byly většinou no-wave prasárny, pištění, skřípání, neuróza a tak. Občas se mi to trefilo do vkusu, občas ne, nicméně před pár lety jsem tenhle projekt přestal sledovat.

Nečekal jsem, že Barr přesedlal na folk a že podstatně rozšířil paletu nástrojů (pokud se správně dívám, tak kromě kytary je tu třeba dvanáctistrunný banjo, dulcimer, azeri tar, a judy harp). Základem je pořád zneklidňující víření strun v divným lazení, ale nový vlivy tu pomáhaj muziku ukotvit, a dát jí, řekněme, duši. Což je věc, která mi u minulejch experimentů Barra občas chyběla – formálně perfektně provedený cvičení, ale nakonec to bylo pořád jen mlácení slámy.

U Blwch​-​ariam​/​Eiraddfa žádný námitky nemám. Na jednu stranu je tu určitá folková výpravnost a dramatičnost, pořád se mi vybavuje velšskej venkov, ale to je možná tím, že názvy skladeb si půjčujou z velštiny. Na druhou stranu cejtím i trochu obřadní vážnosti a středověký atmosféry, vybavuje se mi hlavně poslední deska Junior Brother. A celý je to samozřejmě zprasený poctivou dávkou neurotický posedlosti, člověk je pořád jak na jehlách - ke konci těch cca 40 minut mám většinou docela dost, nevědomky mi nabíhaj různý tiky... pravej malíček, levý oční víčko.

Závěrem snad jen tolik. Už delší dobu jsem neslyšel nahrávku, která by mě tak překvapila a vyvedla z míry, v dobrým slova smyslu. Divil bych se, kdyby mi Blwch​-​ariam​/​Eiraddfa v závěrečným zúčtování s tímhle rokem chyběla.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

30. ledna v Berlíně:
Ocrilim solo + feat Tim Wyskida (bubeník Khanate)
Golem Mecanique
Riccardo La Foresta & James Ginzburg (Emptyset)
Phillip Sollmann & Max Eilbacher (Horse Lords)
https://www.berghain.berlin/en/events/77445/

Zase jsem se k tomu (i díky V. retz o Turris Eburnea) dostal, a tyvole, to je fakt dost možná jedna z úplně nejnápaditějších a nejlepších věcí, co jsem zatím letos slyšel. Libí se mi to čím dál víc!

Tohle je fakt zajímavý... a baví. Díky za recku. Možná by tomu prospěla kratší stopáž (viz "podobný" nápady zmíněný níže), ale co už. Třeba Encenathrakh mám moc rád (byť s hoooodně velkým nadhledem) a tam člověk nerozezná nic... "free guttural bordel" .
Občas mi přijdou některý pasáže taky až "legrační", ale pak zas najede nějakej podivnej hypnoneurovčelín...

a jednu chvíli jsem si normálně vybavil i soundtrack ke Komandu :-D

Jinak, to že jsou si nápady "podobný" mi nevadí, naopak mi to pomáhá se do toho dostat, takovej trochu vtahující/hypnotizující efekt. Právě díky tomu se do toho dokážu víc ponořit. (ačkoliv teda těch zapamatovatelnejch míst je tam překvapivě dost, už po pár posleších mi v hlavě těch nápadů utkvělo hned několik)

Jo, je to dost fajn. Asi mě to baví taky více než poslední Krallice atd. Občas docela zajímavý včelíny jede na tu akustiku.
Ty SC3 v tom jdou taky celkem slyšet, jo. Sem tam to zní až lehce rozladěný, ale ve výsledku mě to baví.

jo zvuk nástrojů samotných určitě hraje významnou roli, ale slyším tam i ty východní harmonie a rytmiku - možná i něco z Balkánu, párkrát mě napadlo, že to trochu zní, jak kdybych si pustil Hala Strana zrychleně :) ... nebo mi to připomnělo některý motivy / postupy SC3 - Ishraqiyun / Grails - BOI (třeba v 5. skladbě vyloženě slyším náznaky Silk Rd), zvláště v druhý polovině, byť je to zahraný / uchopený jinak, jede víc v tremolech atd.
sjel jsem to ještě 2x a sice často pocit, že jsem "tohle" slyšel už před chvílí a že už stačí, škoda, že to co do kompozic není (ještě) rozmanitější, ale stejně to nakonec dojedu a pořád to nějak funguje

Jojo, mě taky vlastně překvapilo, jak moc mě to baví. Krallice nemusím, a předchozí sólovky od Barra jsou pro mě dost hit and miss. To přesedlání na folkovější akustiku mu podle mě docela sedí, i předchozí věc v tomhle duchu (https://ocrilim.bandcamp.com/album/upon-that-which-is-not) je dobrá, i když daleko střídmější/konvenčnější.

Ty východní vlivy maj možná něco do sebe, i když přemýšlím, jestli to není daný hlavně výběrem nástrojů, spíš než nějakou výraznější hudební inspirací. Z předchozí věci na akustickou kytaru tohle moc neleze, ačkoliv skladatelsky tam už začíná používat podobný postupy.

a jo docela dobrý, asi první věc, která mě od Barra celkem baví :) (Krallice atd. mě nikdy nevzali) ... přemýšlím, jak moc je to volbou (zvukem) nástrojů, ale má to i fajn motivy / nápady, sice trochu na "stejný" / dost podobný brdo, v půlce jsem přemýšlel, že to vypnu, ale doposlouchal a pustím někdy znova

zneklidňující mi to nějak nepřijde, neurotický lehce, je to divočina, ale působí to na mě spíš příjemně, energicky, trochu vesele / legračně ... s tím lazením si taky nejsem jistý, resp. jak kde ... spíš než Wales tam slyším / cítím přední a dálný východ, občas jsem si vzpomněl i na SC3, Zornoviny, nebo i (závan) Grails ... a taky Impaled Northern Moonforest :)), atmosféru to nějakou má, "hlubokou" ale moc ne

aktuálně

diskuze