Autor: 80 Uživatelé: 60 Tvé hodnocení: hodnoť
Sulfuric Disintegration

OF FEATHER AND BONE - Sulfuric Disintegration

Takhle intenzivní deathmetalový námrd nevychází každý druhý den.

Of Feather and Bone Of Feather and Bone patří ke skupinám, které registruji už delší dobu, ale nikdy jsem její tvorbě úplně nepropadl. Dokonce jsem měl namířeno na jejich koncert v Praze v roce 2019, kde hráli s Tomb Mold a Ritual Necromancy, což mi nakonec kvůli cestě mimo ČR nevyšlo. Od té doby jsem je ale tak nějak ignoroval, a dokonce i poslech nové desky, která spatřila světlo světa už před čtyřmi měsíci, až do nedávna odkládal.

Kapela, dá se říct, vychází z HC-punkové scény. Jejich první album byl primárně potemnělý hardcore, který frčel nejvíce kolem roku 2010, s grindovými vsuvkami. S druhou deskou Bestial Hymns of Perversion už jasně dali najevo, že chtějí hrát death metal, ale furt to nebylo úplně ono. Dodnes si vybavuji některé vyloženě stupidní, téměř goregrindové tupací pasáže, nebo prázdné riffy, které neměly kdovíjak velkou sílu a potenciál nakopnuté desky docela zpomalovaly.

Of Feather and BoneS novinkou Sulfuric Disintegration, která vyšla v listopadu loňského roku u Profound Lore Records, už jdou ale jakékoliv pochybnosti stranou. Death metal je jasným jádrem nahrávky. A ne jen tak ledajaký, ale fest nekompromisní a nářezový death metal. Of Feather and Bone se dá sice zařadit mezi moderní vlnu old-school/underground DM kapel, se kterými se roztrhl poslední dobou pytel, ale věřím tomu, že OFAB ze zástupu podobných band dost vyčnívají, a to především svou dravostí. Kolikrát se nebojí zatlačit na pilu tak, že se dostanou až k warmetalovým extrémům. Nikdy ale nezní vyloženě tupě. Tempo, blasty i kvílivé kytary, všechno tu je, ale je to zakomponované do celku natolik vkusně, že to není jen extrém pro extrém. A když už nějaké „tupa tupa“ zazní, má to smysl k doplnění dobrých kytar a borci na to na stejně hned navážou jinou rubanicí.

Základ celkem jasně vychází z prvních desek Incantation a podobných kultů. Máme tu dobře valivé riffy, které sem tam proříznou až blackové včelíny, hluboký growl střídající se s agresivnějším řevem, a také celkem pestré změny temp. Of Feather and Bone se sice primárně drží sypaček, ale nemají problém ani se zpomalením v hutnějších pasážích, přičemž ani jednou neztratí koule. Grindové prvky jsou zde rovněž nepřeslechnutelné, ale na rozdíl od předchozí desky si z žánru berou jen to nejlepší, tedy hlavně agresi.

Když o tom přemýšlím, vlastně mě nenapadá něco, co bych musel kapele na Sulfuric Disintegration vytknout. Těch třicet minut uteče jak voda, a vzhledem k tomu, že žádná z šesti skladeb není vyloženě slabá, po poslechu máte potřebu desku ihned protočit znovu. Zvuk je rovněž na pohodu, žádná totální hniloba ani sterilně plastický zvuk. Sice bych si dovedl představit trochu ostřejší bicí a řezavější kytary, které by nahrávku udělaly ještě krutější, ale v rámci možností se to dá snést a vše jde dobře čitelné.

Určitě není náhodou, že se Sulfuric Disintegration objevuje v různých topech a i na Rateyourmusic je momentálně jako páté nejlepší deathmetalové album loňského roku. Zpětně i já řadím třetí desku Of Feather and Bone mezi ty nejlepší věci, co v roce 2020 vyšly, a určitě se k ní budu ještě vracet. Takhle intenzivní DM námrd nevychází každý druhý den.

Recenze dalších autorů

  • Rated 8 out of 10.

S Of Feather and Bone jsem se setkal až v jejich čistě deathmetalovém období s deskou Bestial Hymns of Perversion. Už kolikrát jsem říkal, jak důležitý je pro mě obal a název, a v tomhle OFAB excelovali. V hudbě už ne tolik, protože výborné pasáže střídaly goregrind grcky, které jsem nesnášel už v době, kdy Cock and Ball Torture ještě nebyli retro.

Aktuální desku OFAB jsem tedy sice zaznamenal, ale vzhledem k tomu, že vyšla na Profound Lore a má zvuk typický pro new wave usdm (Blood Incantation, Tomb Mold atd.), bez pozornosti jsem je odzívl.

Velká chyba! Na doporučení kolegy Mizzyho jsem materiál (symbolicky vzato) oprášil a pořádně poslechl… A hned musel třikrát po půlnoci otočit, protože tohle je kurva strhující death metal. Úkroky ke grindu se dají najít stejně jako náznaky blackových postupů, ale celé je to prostě death metal jak zvyr! Celkem přehledné skladby, ale nabité tou nejvyšší energií. Jakostní riffy, valivé pasáže, přežít se dají i ty skočnější party, i když jejich úplné vypuštění zůstává pro Of Feather and Bone úkolem pro příště.

Nenechte se odradit zvukem, který z mého pohledu není ideální, ba naopak, ale jakmile se do něj dostanete, stojí to za to. Hutný materiál, který při poslechu pořádně nahlas zašlape konkurenci jako je třeba Tomb Mold, Necrot, Obliteration nebo Blood Incantation do sraček. Naposledy mě takhle krásně rozdrtilo na prach album Infernal Coil.


Přispěj do diskuze

Tlak dobrý, ale některé riffy jsou v té své oldschoolovosti skoro až legrační. Takový satanský horor ze 70. let. Hodně zla a krve, ale vážně se to moc brát nedá.

aktuálně

diskuze