Splitko Old Iron a Verdun na Satanik Royalty Records nabízí slabší půlhodinku těžkotonážního sludge materiálu, rozkročenou tak nějak napůl mezi jeho hardcorový a metalový základy. Hardcorovejm vlivům dává vyniknout hlavně první půlka od Old Iron ze Seattlu, pro metalovější pojetí lépe nakouknout do druhý půlky od Verdun, což koneckonců napovídá i cover Dawn of the Angry od Morbid Angel.
Osobně mi víc vyhovuje přístup Old Iron, kterej spolehlivě kombinuje hlukový stěny, vypjatý emoce a, světe div se, silný melodie. První vál Planetesimal představuje chaotičtější polohy, u kterejch potěší hlavně přesvědčivá práce s dynamikou. Melodie z nervnějších hardcorovejch zákládů vylejzaj jen nesměle, ale od toho tu máme následující Strix Nebulosa. Teskný tóny jsou s citem zaklíněný mezi haldy rezavýho kovu, bolí to u srdíčka, ale zbytečně se nepřehrává – jo, ten vliv Rosetty je tu prostě cejtit. Moc pěkný, a určitě bych se tímhle směrem nebál pokračovat.
Druhá půlka od Verdun sází na dusavější metalový základy, což jí ve výsledku trošku podráží nohy. První vál Narconout totiž začíná slibnou brnkačkou někde na pomezí psychedelie a napětí, ale pak se překlopí do poměrně tuctový mlátičky, která kila sází trošku neohrabaně. Střídání zajímavějších náladotvornejch partů a tuctovější tlačenky pak během skladby pokračuje, ale nemůžu si pomoct, tady se pod kilama zbytečně prolamujou záda. To je asi nejvíc patrný v následujícím coveru Morbid Angel - ambiciózní sousto, který bohužel z původního materiálu dělá vcelku ubíjející záležitost.
Vložit komentář