Kapela Personal Signet je na tuzemské scéně relativně novým pojmem (byla založena v roce 2003), avšak její strůjci rozhodně nejsou žádní nováčci. Hlavním iniciátorem tohoto progressive metalového projektu není nikdo jiný než

kytarista Lerry, leader mohelnických Scenery. Ten, jak se zdá, nemá jen talent hudební, ale také talent obklopit se skvělými spoluhráči: Peter Čerevka - zpěv (viz též Scenery), Petr Šedý - baskytara a Pavel Stejskal - bicí (Lerryho kolega z jazz-rockových ToTo NoNo).
Personal Signet o sobě dal poprvé vědět právě v roce 2003, kdy vychází velmi nadějné 3-skladbové promo CD (jeho znovunahrané 2/3 se nachází i na aktuálním plnohodnotném CD), které bylo předzvěstí něčeho, na české poměry, nevídaného. Tato předzvěst se po dlouhých 5 letech konečně naplnila v podobě nového alba Badtime Stories.
Úvod desky obstarává intro, zachycující dost hlasitě spícího člověka (i když mohl by to být klidně i medvěd, ale to nebudeme řešit :-)). Jeho chropot je naštěstí brzy vyrušen zvoněním telefonu. Náš unavený kamarád zvedne sluchátko a my máme možnost vychutnat si Badtime Stories do posledního doušku. Hned úvodní Croak N´Roll je jedním z vrcholů alba. Překvapuje výborným zvukem, nápaditostí, plynulostí, změnami nálad a citem pro skladbu. To platí více či méně (spíš více) i pro zbytek alba. Zdá se, že vše sedí tak, jak má… opravdu výborná rytmika - nenásilné, logicky a přitom velice pestré bicí, basová linka, která svou úlohu plní na 100%, trochu mi chybějí bezpražcové

vyhrávky v akustických pasážích, na něž jsme zvyklí ze Scenery (některé si o ně vyloženě říkají), ale i nich se zde dočkáme, a to v poslední melancholické The Way of Stars, která mi trochu evokuje Opeth v období Damnation.
Kytarovou práci netřeba komentovat, Lerry by v daném ranku u nás asi těžko hledal konkurenta. Jeho dynamické hry a charakteristických sól se samozřejmě dočkáme i zde. Pro nezasvěcené (i když to se asi čtenářů Marastu netýká), určitě doporučuji poslech některého ze 3 alb Lerryho domovských Scenery.
Ale zpět k Badtime Stories. Album je plné hitových záležitostí (samozřejmě v mezích progressive metalu), namátkou zmíním Designed for Violence - výborná záležitost, kde se ale poprvé ve velké míře projevuje až přílišná snaha podobat se vzorům (v tomto případě slyším Dream Theater v období Train of Thoughts, konkrétnější už nebudu) – dále Crush the Stone (nemohu si pomoc, ale i zde se nabízí podobenství, tentokrát ale s Fates Warning v období Parallels). Vrchol alba u mě zaručeně představuje skladba Badtime Story. Tady šetřit chválou prostě nejde. Jedná se o do posledního detailu dotaženou kompozici s citlivými změnami nálad a poutavým textem, který dokonale koresponduje s hudební složkou. Zpěvák Peter zde dokazuje, že patří k absolutní pěvecké špičce české rockové scény. A to zejména skvělou technikou, příjemnou barvou hlasu, přesným frázováním a výbornou angličtinou (!).
Tak si to shrňme: Badtime Stories je nepochybně skvělá progressive-metalová

deska, která je logicky (řekl bych až vychytrale) poskládaná, příjemně se poslouchá a v neposlední řadě je výborně otextovaná.
Trochu mi vadí již zmiňované přílišné podobenství s progresivní světovou elitou a jakási kompoziční opatrnost (někde je znát více, někde méně a někde vůbec - skladba Badtime Story). Nehledě na to, hodnotím 8 a doporučuji všem posluchačům lačnícím po kvalitě.