Pharaoh Overlord jsou kapela lidí okolo finskejch Circle, což dává tušit, že půjde o nějakou divnou směsku metalu, nadsázky a trochu experimentování. Sám se v jejich diskografii příliš nevyznám, nahrávek maj dost a produktivitu vysokou. Z toho, co znám, bych odhadl, že se hudební výrazivo nahrávku od nahrávky mění, a jen některý polohy jsou pro mě.

Z předchozí tvorby mám najetej především Lunar Jetman, kterej rozhodně stojí za doporučení. Návyková věc někde na pomezí drone, space a kraut rocku - pomalu rostoucí motivy, ve kterejch se člověk snadno ztratí, jen aby se vynořil o půlhodinu později s myslí ještě napůl kroužící ve vesmírným prachu. Deska, kterou pravidelně oprašuju dodnes, když je správná nálada.

Novinka s lakonickým názvem 6 je ale hudebně jinde a spíš mi připomíná mišmaše výše zmíněnejch Circle, minimálně počtem vlivů, který míchá dohromady. Kraut/spacerockový základy tu sice jsou, ale spíš jako kouřová clona – prim hrajou syntetizátory, který nosný linky berou hlavně z 80kovýho (italo) diska strašidelnějšího střihu. Je tu i trocha naivní elektroniky á la Kraftwerk, ale popravdě se tahle inspirace v promo materiálech zdůrazňuje až příliš. No a nad tím vším hluboký metalový chrochtání od Aarona Turnera (Isis, Old Man Gloom, etc).

Směs divoká, na papíře zajímavá, ale funkční jen napůl. Problém je hlavně v tom, že hitový disko-melodie krautrockový omámení spíš nabourávaj, než aby do něj zapadaly. Zároveň jsou často až příliš vlezlý na to, aby snesly vícenásobný opakování, a to mám pro podobnou hudbu docela slabost. No a chroptění sice působí neobvykle a dává těm disko hrátkám trochu nadsázky, ale hudbě samotný moc nepřidává, naopak často spíš ruší.

Celkově šestka Pharaoh Overlord je za mě spíš zajímavá kuriozitka než něco, k čemu bych se vracel. Ale pro rozšířeni hudebních obzorů, proč ne? Navíc jsem si připomněl Lunar Jetman, kterej teď zas točím párkrát do týdne.