Autor: 55 Uživatelé: 57 Tvé hodnocení: hodnoť
Rien Ne Suffit

PLEBEIAN GRANDSTAND - Rien Ne Suffit

Kvalitní blackový sypačky načichlý hardcorem zbytečně rozmělněný industriální vatou.

Plebeian GrandstandPlebeian Grandstand netřeba dlouho představovat, tady na Marastu je sledujeme už od jejich první dlouhohrající desky How Hate is Hard to Define, vydaný v roce 2010. A že od tý doby ušli pořádnej kus cesty. Ze směsi chaotickýho hardcoru a sludge až ke zlo black metalu na zatím posledním zářezu False Highs, True Lows. No a novinka Rien Ne Suffit přeměnu v experimentální blackmetalovou úderku dokonává i po formální stránce, totiž přechodem k Debemur Morti, labelu pro blackmetalový fajnšmekry.

Touha cestovat se cení, ale čím víc cestuješ, tím větší šance, že šlápneš do hovna. U Plebeian Grandstand je vlastně až s podivem, jak dlouho se zvádli při všech těch proměnách exkrementům vyhejbat – teda až doteď. U Rien Ne Suffit mám totiž pocit, že si konečně šlápli. Ne že by rozmázli majestátní kabel, spíš takový pomenší hádě, ale stejně se chytlo do podrážky a smrdí.

A kde je teda přesně problém? Sypavý blackmetalový party přece pořád pouštěj zlo, a i když se neobjevuje novej kontinent, je to v cajku. Problém je, že se Plebejci pokoušej o dekonstrukci žánru pomocí všemožnejch industriálních vsuvek, a moc jim to nejde, spíš se jim písničky pod rukama sypou jak domečky z karet. Některý pokusy ještě docela ujdou (viz otvírák Masse Critique), ale většinou je to v lepším případě nudný, v horším případě skoro až směšný. Střídaj se dvě hlavní strategie – buďto rozsekat rytmus a nad to pustit sirénu (to funguje o něco lépe), nebo přepálit dvojšlapku a nad to pustit sirénu (to je tragédie, jako třeba v Tropisme). V obou případech mám pocit, že dekonstrukce je cíl a ne prostředek, nosný nápady v hlukovejch intermezzech totiž většinou absentujou.

Celkový hodnocení je tak trochu oříšek – na jednu stranu tu pouštěj hrůzu kvalitní blackmetalový sypačky načichlý hardcorem, na druhou stranu jsou zbytečně rozmělněný industriální vatou, která má sklon posluchače aktivně obtěžovat. Takže to necháme někde napůl.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Franta: Nevím, jestli tam nehledáš něco externího z hipsterských plátků :) Myslím, že se moc soustředíš na elektroniku, který tam zas tolik není, resp. má hlavní slovo jen v pár kusech. Neříkám, že je to bezchybný - třeba šestka a sedmička ten námrd dost ředí, ale chápu, že to kapela chtěla mít "barevnější" než předchozí False. Na mě to furt působí hodně sugestivně, takže i ty jejich "přešlapy" nějak dávám...

Mě na téhle kapele právě bavilo, jak byli až tak intenzivní a chaotičtí, že to i lidi, co běžně poslouchají tvrdý metal nebo -cory, nepobírali a kroutili nad tím hlavou, že to už není pro ně, případně si všimli, že jsou tam disharmonický intervaly, a nesmyslně to nazývali kopírkou DsO, protože DsO mají taky disharmonický intervaly a víc to nebyli schopní rozebrat. Tohle mi oproti tomu přijde jako snaha o jakýsi eklektický umění překračující hranice žánrů, a i když to má pár super momentů, jsou utopený za jalovým hraní si s elektronikou, mluveným slovem apod. Už to není ta primární naštvanost, která kašle na to, že ji většina lidí nepobere, ale snaží se to o nějaký alternativní art, a s poměrně malým úspěchem.

Za mě druhá nejlepší deska po False. Čtyřka a pětka vražda.

S odstupem času je to pořád stejná pitomost, jako v době vydání, a pořád nechápu, jak to mohla nahrát ta samá kapela, která kdysi vytvořila takové nálety hněvu, jako byly Lowgazers a False Highs, True Lows. Asi to měla být hudba pro barový intelektuály zabývající se dekonstrukcí strnulých uměleckých forem, ale i dekonstruovat se musí s umem a to tady fakt není. Aneb když elektronickou hudbu neumíš dělat, tak ji nedělej a drž se toho, co ti jde, a to byl v případě téhle kapely výkop dveří HC/blackovou botou s pokroucenýma tkaničkama.

kotek: Já to myslel trochu jinak, ale to máš fuk. Teď má každý "názor" po 1-2 posleších...

Ondro, jsem rad, ze se ti to libi :) (a prekvapuje me, ze te tak drazdi, ze se to nekomu nelibi...)

Ad tri odstavce - tenhle rozsah si cca drzim u kazdy recenze, a nevidim moc smysl ho rozsirovat ho pro vec, co me neba. Ale pokud se propracujes k nejaky protirecenzi, bude fajn kdyz to nekdo pochvali.

Ad ctyri poslechy - pokud to nekoho (me) nebavi, tak mi to prijde azaz :) (sam bych tuhle desku protocil jednou dvakrat a zapomnel, nebejt jmena kapely). Ani nevim kolikrat jsem to slysel, vzdycky to totiz tak nejak bezvyrazne prosumi. Znova uz to, podobne jako Mizzy, moc chut poslouchat nemam.

U mě to naopak stoupá k výšinám. Asi to skončí v letošním topu. Kritiku po 4 posleších nechápu.

Jsem si naschval zase pustil Lowgazers, a i když nějaká originalita toho alba je celkem zpochybnitelná, prostě kurva šlape jak cyp a fakt mě i po těch letech baví. Novince fakt už nemám v plánu věnovat, pravděpodobně minimálně do konce roku, a kdo ví zda vůbec, jakékoliv poslechy. False Highs, True Lows jsem si teda taky pustil a ok, ale protočit ho opět asi rovněž neplánuju. Lowgazers ale hned drtím znovu. Jasný, že se kapela nechce opakovat a snaží se někam posunout, ale docela doufám, že příští album bude trochu smysluplnější. Naživo bych si to ale dal rád i tak.

aktuálně

diskuze