Autor: 55 Uživatelé: 57 Tvé hodnocení: hodnoť
Rien Ne Suffit

PLEBEIAN GRANDSTAND - Rien Ne Suffit

Kvalitní blackový sypačky načichlý hardcorem zbytečně rozmělněný industriální vatou.

Plebeian GrandstandPlebeian Grandstand netřeba dlouho představovat, tady na Marastu je sledujeme už od jejich první dlouhohrající desky How Hate is Hard to Define, vydaný v roce 2010. A že od tý doby ušli pořádnej kus cesty. Ze směsi chaotickýho hardcoru a sludge až ke zlo black metalu na zatím posledním zářezu False Highs, True Lows. No a novinka Rien Ne Suffit přeměnu v experimentální blackmetalovou úderku dokonává i po formální stránce, totiž přechodem k Debemur Morti, labelu pro blackmetalový fajnšmekry.

Touha cestovat se cení, ale čím víc cestuješ, tím větší šance, že šlápneš do hovna. U Plebeian Grandstand je vlastně až s podivem, jak dlouho se zvádli při všech těch proměnách exkrementům vyhejbat – teda až doteď. U Rien Ne Suffit mám totiž pocit, že si konečně šlápli. Ne že by rozmázli majestátní kabel, spíš takový pomenší hádě, ale stejně se chytlo do podrážky a smrdí.

A kde je teda přesně problém? Sypavý blackmetalový party přece pořád pouštěj zlo, a i když se neobjevuje novej kontinent, je to v cajku. Problém je, že se Plebejci pokoušej o dekonstrukci žánru pomocí všemožnejch industriálních vsuvek, a moc jim to nejde, spíš se jim písničky pod rukama sypou jak domečky z karet. Některý pokusy ještě docela ujdou (viz otvírák Masse Critique), ale většinou je to v lepším případě nudný, v horším případě skoro až směšný. Střídaj se dvě hlavní strategie – buďto rozsekat rytmus a nad to pustit sirénu (to funguje o něco lépe), nebo přepálit dvojšlapku a nad to pustit sirénu (to je tragédie, jako třeba v Tropisme). V obou případech mám pocit, že dekonstrukce je cíl a ne prostředek, nosný nápady v hlukovejch intermezzech totiž většinou absentujou.

Celkový hodnocení je tak trochu oříšek – na jednu stranu tu pouštěj hrůzu kvalitní blackmetalový sypačky načichlý hardcorem, na druhou stranu jsou zbytečně rozmělněný industriální vatou, která má sklon posluchače aktivně obtěžovat. Takže to necháme někde napůl.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Asi tomu přispělo promo labelu, ale hrozně moc lidí z toho slintá po poslechu, což moc nechápu. Vesměs teda příznivci tzv. "chytrého metalu" (rozuměj, lidi, kteří považují metal za úpadkový žánr a tleskají kapelám, jejich metal "nezní jako metal"). Ale nejen oni.

Debemur Morti rozhodně hypu mega přispěli. Ten label má totálně výborný promo a hlavně ho už jenom kvůli BAN a dalším kapelám sleduje fakt prakticky každej.

...řekl bych, že je to tím, že je to levičácká pozérská banda :)
(a taky tím, jaký promo jim dělají Debemur Morti, tu reklamu jsem viděla snad všude)

Já hlavně nechápu to všudypřítomný vychvalování týhle desky. Chrochtat v roce 2021 blahem na tím, že "no ty kráso, oni míchají metal s elektronikou, to je něco", může snad jenom někdo, kdo o metalu nic neví a etalonem metalu jsou pro něj Manowar. A jak ta metalová, tak elektronická část mají i odděleně svoje značný mouchy, švy mezi nimi mají taky rezervy. Pro mě asi nejnepochopitelnější hype kolem nahrávky za dlouhou dobu.

Tvle, teď jsem to poslechl ještě jednou, a mám jasno. Nejhorší deska kapely. Fakt mě to baví čím dál méně. A nejen ty industrial vsuvky, ale aji samotnej metal. Hlavně ty pomalý pasáže na mě prostě nefungujou absolutně vůbec. Pryč od toho.

Souhlasím s Mizzym (na Lowgazers se to nechytá) i s Bizzem (jako soundtrack dobrý, na soustředěný poslech už míň). Je kolem toho všude strašný hype, jaké je to prý přelomové veledílo, ale zdaleka tak odvařený z toho tedy nejsem. Mám pocit, že fanouškům tzv. avantgardy často stačí, když se tam divně/nelogicky míchají různý vlivy a žánry, a už nad tím budou chrochtat blahem, jak to bourá hranice vnímání hudby a kdesi cosi. Mně to přijde jako hudební dadaismus, přičemž dadaismus byla programová recese, sarkastické vymezení se vůči přehnanému konceptualismu své doby, a v určité době to taky mělo místo, pak už ne. V dnešní době mi jako vymezení se vůči trendům přijde mnohem spíš soustředěný, sevřený umění (nejen hudba), který nějak aktuálně zpracovává tradiční postupy a techniky.

Mimo to všechno, ty noise/industrial/elektro prvky nejsou ani řemeslně vždycky úplně dotažený, často je to fakt spíš taková kulisa ke scéně z divnýho filmu (někde jsem četl, že se v kompozici inspirovali kinematografií - ok, ale tohle je muzika), jako samostatná hudba to moc nefunguje, je to placatý, není se do čeho ponořit.

Nad průměr to nakonec vytahují instrumentální výkony v těch pasážích, kde se fakt hraje na nástroje. Hlavně bubeník nakládá jako zvíře. Ale to samo na skvělou desku nestačí. Za mě 60 %.

zvláštní, pro mě je to díky těm noise/industrial prvkům alespoň trošku zajímavý, první věc mi připomněla i Gnaw Their Tongues, ve druhý, jo možná i ty NIN (trošku á la Great Destroyer) - vlastně i v Tropisme, pravda, že to není úplně zvládnutý a (někdy) i trochu legrační, ale tím i vlastně zábavný :)
kytarově je to většinou ohraná dis-black/hc rutina (+ jak píše DR), tenhle typ disonancí mě už občas vyloženě sere, když se s nima nepracuje nějak invenčně, což se tu děje jen ojediněle ... chvílí baví, chvíli ne, pár nejvyhrocenějších pasáží naloží, docela se mi líbí druhá polovina Jous, camarade a závěrečná taky drtí dobře ... no cca těch 6-6,5

Zatím jediný poslech a jsem nadšen. Naprostá symfonie, depeche-grind :) Vše do sebe zapadá, ten zvuk je svojský, je to prostě další level, ta deska má vlastní ksicht. Organičtější a chytlavější provedení HC extrému s noisem než třeba to, co dělají Full of Hell.

aktuálně

diskuze