ROTTEN SOUND - Apocalypse

recenze
onDRajs
Hodnocení:
6.5

Rotten Sound mají za ty roky pravidla žánru v malíku – stále jsou zuřivě nespoutaní a se sílou atomové bomby.

Rotten SoundRotten Sound, letitá stálice skandinávského grindcoru. Ten zažil velký vzestup zhruba před patnácti lety – Afgrund, Sayyadina, Feastem, Gadget, The Arson Project a další spolky navazovaly na práci legendární dvojky Anders Jakobson & Mieszko Talarczyk. Nekompromisní řežba, špinavý sound (někdy až na hranici srozumitelnosti), punk/crustová syrovost – všechny tyhle ingredience kapely vypilovaly, až se z nich staly učebnicové postupy. Pak se řada z nich rozpadla nebo se na dlouho odmlčela. Došlo palivo nenávisti? Už nebylo kam jít? Díru se snaží zalepit novější spolky (Sickrecy, Livet Som Insats), ale jakoby to nebylo ono, progres se zastavil.

Rotten Sound tak trochu kopírují trajektorii žánru, který pomohli za hranicemi své domoviny proslavit. Sice stále vydávají další a další fošny, ale intervaly mezi nimi se prodlužují a hudebně si začínají být nebezpečně podobné. Největší proměny svého ksichtu zažili na přelomu milénia – od hledání vlastní identity na Under Pressure přes experimentální a na styl nezvykle technický počin Drain (však taky tehdy hráli se dvěma kytarami) až po nalezení svého přímočařejšího rukopisu na Murderworks (který sami označují za svůj debut, což je vůči předchozí tvorbě až nefér). Vyhlazovací masakr propentlený stopkami a breakdowny, hnaný fenomenálním bicmenem Kaiem Hahto a „petrovovsky“ nakřáplým řevem Keiji Niinimai, dotáhli k dokonalosti na Exit a pak křivka interesantnosti začala nabírat klesající tendenci. Na Cursed už bylo jasnější, že to kluky táhne víc k d-beatu a švédskému death metalu „rozchrastané“ staré školy á la Dismember, Abuse to Suffer utrpělo fatální zvukový knockout, kdy přeboosterovaný sound byl na hranici noisu a poslouchatelnosti. Už to prostě byl moc velký bordel.

Novinka Apocalypse opět přichází s klasickým trademarkem skupiny – vyhlazovací blast beaty Finové kombinují s chytlavějšími nápady – ať už to jsou crustové dvou až tříakordové houpanice, pomalá entomedovská riffáž nebo střednětempé válce na způsob Nasum. Výhodou je krátká stopáž - Apocalypse dostává svému jménu, uhání a za dvacet minut je po všem. Je to nejkratší dlouhohrající počin v historii Rotten Sound a všechny songy se pohybují kolem jedné minuty. Hoši se s tím tentokrát neserou. Rozdíly s jejich klasickými alby (Murderworks, Exit) ovšem najdeme. V porovnání s nimi má osmá řadovka mnohem víc stopek a techničtějších breakdownů, které jejich běsnění kouskují, ale devastační snahu nenarušují (což se přesně stalo u The Arson Project). Zatuchlý odér raných Carcass se taky vytratil, předchozí bubeník mimo sypanice víc využíval dvojšlapku a „hnilobáci“ díky tomu zněli víc deathmetalově. Současní Rotten Sound naproti tomu znějí víc „corově“. Co naopak zůstalo? Strohé, většinou jednoslovné názvy vypalovaček a stále ukrutná kadence vokálního štěkání Keiji, který to bez problému dává i v 52 letech.

Mínusy? Zvuk už není tak prasácký jako na Abuse to Suffer, ale bez sluchátek se moc nechytáte. Hlavně v sypačkách kolikrát jen tušíte, co že to šestistrunník Mika Aalto vlastně hraje (ruku na srdce, je to letitá potíž žánru – vzpomínáte na Human 2.0?). Songy – i přes svou krátkou stopáž – jsou kvůli zmíněným častým změnám a stopkám mnohdy dost kostrbaté a chybí jim pověstné grindcorové flow. Tenhle aspekt ale určitě ocení příznivci powerviolence nebo mathcoru, které grindová přímočarost nudí. Mně tu ale chybí groove, nějaká kotva, záchytný moment, kdy si člověk řekne „jo, tak tenhle riff je super“. Nechci přímo říct, že Apocalypse je změtí rozkouskovaných nápadů zahraných v nepříčetném tempu, ale nosnější riffy tu prostě chybí. Stačí si pustit Inhale/Exhale, což je sbírka 38 hitovek. Po odeznění Apocalypse mi toho ovšem v hlavě moc nezůstane.

Takže? Rotten Sound mají za ty roky v malíku pravidla žánru – je to pořád zuřivě nespoutané a má to sílu atomové bomby. Fanoušci v kotli určitě vypustí duši, protože takový autentický nátěr se jen tak neslyší. Na druhou stranu je škoda, že skupina zapomíná na písničky. Snad to v grindcoru už není sprosté slovo.

PS: Rotten Sound se opět ukážou na Obscene Extreme. Už v sobotu 8. července!

Vložit komentář

Cronic - 04.07.23 10:18:22
Murderworks a Exit zneju aj dnes uplne neuveritelne a patria medzi top grindcore albumy vobec by som povedal. technickost a rychlost Kai Hahta je uplne sialena. tam sa nato Latvo nechyta ani nahodou a tam by som aj videl problem dnesnych Rotten Sound. jednoducho je to nudne. par songov ok a potom sa to stale len opakuje dokola. takisto je otazka aky velky vplyv mal na tieto dva albumy Mieszko, kedze pri oboch stal ako producent a ten nasum tam citit...

Zkus tohle