TARDIGRADA - Vom Bruch bis zur Freiheit

recenze
vaněna
Hodnocení:
6

Pro klidné chvíle usebrání nabídne Tardigrada obstojný hudební doprovod.

TardigradaPřed pár lety jsem narazil na dlouhohrající debut Tardigrada s názvem Emotionale Ödnis náhodou, obal s rozestavěnou přehradní hrází mi připomněl tematicky ostře vyhraněné Dauthuz. (Mimochodem, mini-komiks obalů Tardigrada nedopadl dobře, protože na přebalu aktuální desky je přehrada nejen dostavěná, ale už protržená.) Hudebně jsem se dočkal hodinky velmi klidného a bohužel i dost generického atmosférického black metalu.

Vlna tohoto žánru poněkud slábne s tím, jak se umělci přesouvají víc a víc k post-metalu. Ale může to být jen můj dojem. Poctivý poklidný black metal, jak ho hraje Tardigrada, jsem tu naposledy recenzoval u Ringare, ale vzpomenout na sebe dají i spolky jako Falls of Rauroch, Saor nebo Agalloch. K debutu jsem se už po jednom poslechu dál nevracel. Navazující Vom Bruch bis zur Freiheit jsem se nicméně rozhodl proposlouchat poctivěji a rád se se ctěnými čtenáři o své dojmy podělím.

Začneme tím, že určitě není náhoda, že v každé recenzi, kterou jsem o Tardigrada četl, se autoři zmiňují o želvuškách (což je český název zvířátka latinsky zvaného Tardigrada), protože životní peripetie želvušek jsou o něco zajímavější než hudba švýcarských melancholiků. Tři nekonečné songy každý s krátkým intrem jsou od sebe stěží rozpoznatelné, moc záchytných míst nenabízí a prostě plynou a posluchač u nich může s klidem číst, štrikovat, uklízet, uspávat děti, popřípadě se věnovat jiné činnosti. Říct, že poslech si plnou pozornost nezaslouží, je snad příliš kruté, ale udržet ostražitou pozornost těch 59 minut se mi nikdy nepovedlo. Zvuk je přesně, jak byste čekali, sice bohatý, ale také neškodný, snad s výjimkou poněkud výraznější basy, která umí příjemně překvapit.

Asi nejvýraznější, a proto nejlepší částí desky je první půle finálního songu, který je nazvaný stejně jako celá deska Vom Bruch bis zur Freiheit, čili česky zhruba ‚Od trhliny ke svobodě‘. Má epický nádech a kolem půle je opravdu působivý, pokud se vám lehce patetické pasáže vysloveně nehnusí. Tím jsme se zapamatovatelnými momenty, a tak i s recenzí, u konce.

Vložit komentář

Zkus tohle