THERIOMORPH - Diabolical Bloodswords
- Label: Terratur Possessions, 2022
- Žánr: black metal
Theriomorph přináší zlou a chorobnou hudbu vystupňovanou v nejlepších pasážích až do vražedného furoru. Diabolical Bloodswords je výtečná deska.
Theriomorph je nový sólový projekt Perttu Pakkanena, který z jeho mnoha projektů a kapel (Adaestuo, Horna, Sargeist, Vitsaus ad.) navazuje především na Cornigr. Čili jde o agresivní rychlý black metal, který se s ničím nesere a ani já se s recenzí nebudu srát.
Deska prezentuje v první řadě pořádný nátlak, maniakální vražedný trans, nenávist zakovanou do černých asfaltových drážek. Nehledejte tu žádnou hipsterskou nadsázku, žádné hippie mrky mrky, jen přísný vražedný black metal, stupňování furoru a zhudebnění destrukce na několik způsobů, které je umocněno nijak složitými, ale výborně fungujícími fígly. Zaříkání v Lunar Emblem nebo chorál v Burning Black Bleeding jsou jen drobným osvěžením v půlhodiny dlouhém stupňovaném soundtracku rituální vraždy. Jednoduché a břitké riffy se skvělým zvukem, kdy zejména proplétání basové linky s hlavní kytarovou melodií je jako z učebnice. To a ještě víc přináší na svém debutu Theriomorph. Nezvykle konkrétní zvuk bicích umožňuje už tak solidní agresivitě ještě lépe zapůsobit, a když baterie spustí kanonádu naplno jako v úvodu Nocturne, je to masivní sonický atak, který snese srovnání se zásadními žánrovými milníky.
Porce 33 a půl minuty je přesně akorát, nic se tu neprotahuje a opakování slouží k navození transu, nikoli k zaplácnutí přebytečné plochy. Jen tak náhodně mi Theriomorph připomněl střet pozdních, nikterak přehnaně avantgardních Mayhem s bestialitou Ominous Resurrection a okázalou pravověrností Funeral Winds. Hudebně nejblíže má pak určitě k výše zmiňovaným Cornigr. Tohle je pořádně zlá a chorobná hudba!
Terratur Possesions se konečně vrátil s opravdu silnou deskou, která musí udělat radost každému ctiteli černého kovu. Nejen kvalitní hudba, ale parádní obal (vraždící hermafrodit s pořádným cábem) a dobře udělaný layout (což je již tradičně Oleho silná stránka) podtrhují kvalitu. Patrně nejlepší letošní deska co se extrémního black metalu týká.
Recenze dalších autorů
Tvé hodnocení:
Tagy:
Theriomorph, Diabolical Bloodswords, Terratur Possessions, black metal, Vitsaus, Cornigr, Horna, Sargeist, Saturnian Mist, Neutron Hammer, AdaestuoZatím nikdo nepřispěl do diskuze
Kytarově je tu znát inspirace, nebo i vyloženě variace na riffy z Norska 1. poloviny 90. let, hlavně z De Mysteriis od Mayhem (nejvíc střední část Cursed in Eternity vs. Atigibus…). I vokál Attilu občas připomene, Reflecting Skull odkazuje k Witches Sabbath - Emperor atd. Daří se je ale částečně aktualizovat a kombinovat s novějšími prvky. Sem tam přízračné Blut Aus Nord zavytí / ujíždění, majestátnost Nightbringer (mj. ty vyšší linky), trocha posedlosti Funeral Mist (Salvation – místy i vokály, rozjezdy, outro), nebo Katharsis. Nic tech, ani avant, ale ty riffy a songwriting jsou prostě dobré, funkční, řízné, mají šťávu. Tohle umocňuje i perfektní (bas-)kytarový zvuk – ideální poměr ostrost / špína. Nosné linky je snadné sledovat, ale jisté distorzi ukryté v drobnosti ucho docení až postupně, což mám rád.
Intro je sice lehce úsměvné (připomene Danse Macabre - Celtic Frost / Preludium ze SBD – Sargeist), ale jinak se kratší skladby / intermezza s rituálními zpěvy, recitací a violoncellový (?) závěr povedly. Mimochodem – když zvážím, že si Packain všechny nástroje a vokál nahrál sám (VJS mix a master), tak to z něj dělá asi nejschopnějšího „pokojíčkáře“, kterého znám (teď mě nikdo lepší nenapadá), žádná ze složek tím totiž netrpí. I vokál je účinně nafrázovaný a diktuje ostře jak ten pán s patkou a knírkem. A jak už zmínil Vaněna – konečně zase jednou adekvátní stopáž. Počáteční nadšení už sice trochu opadlo, ale stejně – vynikající deska, od loňských Palus Somni nejlepší black metal.
Hodnocení 77,666 %
Předchozí Pakkanenovy projekty vykazovaly vyšší stupeň přímočarosti, proto se dokázaly rychle zarýt. A to i navzdory produkční nepropustnosti pramenící z působivého snoubení reverbu a vytažených středů. Cornigr i Vitsaus se více opíraly do melodií a zastřených leadů, díky kterým se skladby vybaví několik let po jejich vzniku a dávnému poslechu.
Theriomorph přímočařejší prvky opouští, rovněž končí se zvukovou rozmlžeností. Z produkčního hlediska jde o čistý jed, jehož jízlivost je po prvních rotacích nejlákavější proprietou. Vyznění Diabolical Bloodswords je promyšlené, ve svém hnusu neobyčejně vypiplané – natolik, že hudbu není třeba poslouchat nahlas, aby vraždila. I tišší poslechy vykazují působivou magii.
Až na uhrančivou produkci nedá debut nic zadarmo. Navzdory své čitelnosti vyžaduje více poslechů, které eventuelně rozkryjí střídmou, avšak funkční úroveň sofistikovanosti i důmyslnou hru s dynamikou. Během chytání dílčích motivů, riffů a vokálních výpadů se však posluchač eventuelně navrací k původnímu dojmu: že trumfem desky je čisté zlo, se kterým si potykal hned v začátcích. I v tomto ohledu se nabízí opětovná zmínka o Salvation od Funeral Mist – album, která svou zlobou nadále kraluje.
Tři názory na poměrně nenápadnou desku se nakonec nejeví jako zbytečnost. Diabolical Bloodswords si zaslouží pozornost: pravděpodobně totiž půjde o desku, která v roce 2022 bude prýštit žánrovou esencí nejvíce.
Hodnocení 82 %