Autor: 73 Uživatelé: 70 Tvé hodnocení: hodnoť
Hexahedron – Live at Henie Onstad Kunstsenter

ULVER - Hexahedron – Live at Henie Onstad Kunstsenter

Živák, během kterého Ulver pracují s motivy použitými na poslední desce, mění je a improvizují. A výsledek mnohdy zní i přes nedokonalosti zajímavěji než studiová verze.

UlverPředstavovat kapelu jako Ulver téměř po třiceti letech její existence je poměrně zbytečné, ne? Zvlášť když jsme na metalovém zinu, který se poměrně často věnuje i elektronické hudbě a všemožným žánrům, a o Ulver jsme už několikrát psali. Na úvod tedy jen z povinnosti, ano, Ulver jsou ta kapela, která v devadesátkách hrála black metal, pak začala experimentovat s trip hopem, ambientem atd., a nakonec skončila u synthpopu.

A i když by se dalo říct, že se tito Norové na svých studiových albech v poslední době přibližují čím dál více mainstreamovému posluchači a tvoří čím dál přímočařejší hudbu, pro živá alba to až tak neplatí. Alespoň předpokládám, že fanoušci posledních dvou řadovek The Assassination of Julius Caesar a Flowers of Evil, které jsou plné hezky odzpívaných hitů, by předloni vydaný záznam Drone Activity pravděpodobně označili za anti-hudbu.

Ulver

Nový živák Hexahedron (Live at Henie Onstad Kunstsenter), který byl nahrán stejně jako Drone Activity v roce 2018, sice není až tak přísný, ale začíná celkem podobně. Patnáct minut dlouhým, monolitickým a postupně se rozvíjejícím ambient-dronem Enter the Void. S přibývajícím časem se ale koncert blíží mnohem více přístupu zvoleném na živáko-albu ATGCLVLSSCAP, které vzniklo během hraní v letech 2013-2014, kdy se Ulver ukázali i v Praze. Jde tedy o používání motivů z (již) existujících skladeb, které si našly cestu na řadová alba, ale vše je provedeno trochu jinak. Staví se na známých rytmech a melodiích, z celkem velké části použitých právě na poslední synthpopárně Flowers of Evil , ale téměř se zde nezpívá, skladby nedrží až tak pevnou strukturu a je v nich místo pro improvizaci.

Třeba A Fearful Symmetry, kterou label House of Mythology zveřejnil i s videem s laserovou show ještě před vydáním desky, je prakticky jen alternativní verze songu Little Boy s jiným textem a nejpopovějším momentem nahrávky. Aeon Blue připomíná zase němou podobu One Last Dance, jen je delší a experimentálnější. Během Bounty Hunter dojde naopak k návratu v náladě někam do dob Perdition City/A Quick Fix of Melancholy. No a téměř dvacetiminutový závěr The Long Way Home zase postupnou improvizací známých motivů (úvodní kytara z Nostalgie) graduje tak, jak to Vlci udělali s Eitttlane naposledy v Praze.

S ohledem na dobu vzniku záznamu (je starší než poslední album , které bylo nahráno o rok později) by se dalo říct, že si kapela chtěla nové motivy naživo vyzkoušet ještě před tím, než dostanou studiovou podobu. Je ale rozhodně fajn, že tato nahrávka vznikla, protože hudba Ulver zde zní paradoxně živěji, s méně sterilním zvukem a přes veškeré nedokonalosti vlastně i zajímavěji.

A i když bych měl vůči výsledku jisté výhrady, říkám si, že bych mnohem raději viděl v budoucnu Ulver s podobně rozmanitým setem, než aby hráli jen nové skladby jako posledně v Berlíně. Asi by se nejednalo o tak výjimečný zážitek, jako když Norové poprvé vylezli na koncertní pódia a hráli výběr ze svých nejlepších desek. Na ATGCLVLSSCAP, kde pracovali s úpravou starších motivů, docílili rovněž silnějšího výsledku, a Drone Activity je koneckonců taky lepší drone. Jestli vás však baví poloha, se kterou kapela pracuje na posledních albech a zajímá vás, jak může znít základ skladeb z Flowers of Evil v upravené podobě naživo, Hexahedron vás na pár poslechů určitě zabaví.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

Ajo, je pravda, že lidi, co nikdy neposlouchali metal a primárně drtí elektroniku, asi z dnešní podoby Ulver nemají důvod být nadšení. Ale na druhou stranu bych řekl, že ti, co sledují celou jejich kariéru, a třeba je k experimentálnější elektronice i přivedli (a že jich není zrovna málo), je i nadále (a mnohdy až nekriticky) stále mají rádi. Osobně z jejich posledních synthpop desek nějak nepadám na prdel, i když mě zabavit taky dovedou. Nicméně tohle provedení, kde z těch synthpop skladeb vzali základ, ale pak jej upravili do podoby, která se té studiové až tak nepodobá, mě baví poměrně dost. Jak jsem psal, rozhodně bych si to dal live mnohem raději, než kdyby jen přehráli poslední studiovku a šli do prdele.

myslím, že to je docela popular opinion, zvlášť mezi lidmi, co "odrostli" metalu. upřímně řečeno, kredit Ulver mimo metalovou scénu prakticky neexistuje. například za ty roky, co sleduju/jezdím na festivaly "experimentální" elektroniky, byli snad jen jednou na Donaufestu. média je skoro nepokrývají. v hodně věcech s tebou souhlasím, ale ten prvoplánovější přístup k artové (nebo jak to říct) elektronice je nakonec docela specifickej.) nebaví mě to už poslouchat, ale myslím, že mezi lety 01 a 11 udělali pár dobrých a zajímavých skladeb. ten jejich aktuální synth pop ale vůbec nedávám.

Unpopular opinion: poslech tohoto díla mě jen utvrdil v názoru, že král je holý. Upřímně nechápu, otkud se bere ta reputace, ten obrovský kredit, který mají Ulver v jejich elektronickém období. Dobře, neslyšel jsem úplně všechny jejich nahrávky za toto období, ale ty 4-5 nahrávek, které jsem slyšel zhruba od roku 2006, zněly primitivně, neumětelsky a kýčovitě. Zněly jako kdyby je udělali lidé, kteří chtějí znít jako "trip hop/intelligent electronic music", ale nevědí příliš dobře jak na to. V podstatě je to nudný new age s příměsí módního dneska synthwavu. Celou tou nahrávkou se linou takové legrační rytmy na perkuse, které znějí jak z nějakého orientálního porna hehe :)

aktuálně

diskuze