Autor: 67.5 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Liar

UNDERSIDE - Liar

Underside jsou z řady dalších kapel, kterým se na našich stránkách nějak moc nevěnujeme, ačkoli hudební scéna okolo všelikerých crossoverových kapel se tu poměrně slušně rozrůstá. Výjimkou budiž třeba aktuální recenze na poslední Deftones nebo dokonce i na pražské Checkpoint, jejichž bývalý zpěvák již nějakou dobu působí v Luca Brasi. A i když z tiráže hudebního zažánrování Underside už vyplývá, o co zde tak ňák půjde, zase až jen tak o obyčejný crossover zde nejde; ovšem objevovatelům neobjevených hudebních končin zde pšenka nepokvete. To ale v případě Underside neznamená vůbec nic špatného, protože Underside to prostě a jednoduše šlape!
Hned v úvodní, jednoduše nazvané věcičce Funk, kapela kombinuje groovující rytmiku, melodický podklad druhé kytary na rytmickou a dokonce i pěkně rapující zpěv, který se po celou délku alba ukazuje v nejlepším světle, nejen co do intonace ale i barvy, ač místy sem tam někoho připomene (Dog Eat Dog třeba?). Nedočkáte se zde žádných teplých refrénků a zasněných linek, což kvituji s pochvalou, a to se zde stále dá mluvit o chytlavosti. Druhá Ocean je trošku pomalejšího a spíš grunge, snad až stoner, rázu, opět s melodickou linkou druhé kytary na podkladu druhé části sloky, kde pak v té následující akustické pasáži slyším Limb Bizkit, jejichž vliv zde ještě párkrát zaslechnu a takto to pak vlastně více či méně vypadá i s dalšími skladbami. Jedna má jen silnější groove, druhá je zas více o zpěvu (seattlující Fly, která se hudebně trochu otře o Red Hot Chilli Peppers a Pearl Jam), další pak zase trošku víc nabírá na razanci/rychlosti (třeba Hide in a Pill), jiná zas třeba více zasekává na podkladu brnkačky, hraje si s rytmy a je obohacena o pěkné sólo se zvukovým efektíkem (Liar). Více smyslu desku asi rozebírat nemá, protože bych se stejně převážně opakoval a hlavně obměňoval a kombinoval hudební postupy a vlivy, které Underside pojímají. Zmínit ale chci ještě našláplou M.J., která hodně připomíná styl již zmíněných L.Bizkit a je na Liar asi nejzahuštěnější věcí. Za vypíchnutí určitě pak stojí i remixovaná White Spoon, které s poslední Funk II (zahammondovaný funkující standardek) z desky vybočují a jsou tak příjemným zpestřením.
Co víc si tedy od této energické alternativně hácéčkující kapely přát? Skladby jsou úhledné, změny akurátní a nápady dostačující, zpěv přesně k hudbě, takže Underside ani v jednom momentu Liar nenudí a příjemně hrají, protože si na nic nehrají… Upřímně řečeno tedy asi nic, protože vše důležité zde je a co víc taky chtít, když to ještě navíc perfektně funguje? Po celou délku alba se totiž pokyvuji, mám chuť se zvednout i ze židle a zaskákat si, případně do rytmických zpěvů vytasit pěstičky se zdviženými prstíčky a pořádně jimi pohrozit do xichtu těch naproti. A takto by podobná muzika, nejvíce asi v případě Underside připomínající Rage Against The Machine (z našich končin blízká třeba Forrest Jump), měla dle mě fachat. Nic jsme sice neobjevili, nic jsme nezbořili, ale co je nejdůležitější, nic jsme hlavně nepokazili! A to ani zvukově! Těším se tedy někde na živé vystoupení… jsu totiž spokojen, a to velmi!

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Underside

aktuálně

diskuze