Autor: 90 Uživatelé: 90 Tvé hodnocení: hodnoť
To the Death

VASSAFOR - To the Death

Prozatím nejlepší letošní nahrávka v žánru death/black metalu, kult smrti!

VassaforVassafor je kapela, na kterou jste nejspíš narazili, pokud to myslíte s death/black metalem vážně. Když říkám vážně, myslím tím smrtelně, pekelně vážně. Vassafor jsou bubáci, žádnej nadhled, žádný ironický mrkání, už vůbec ne retro a hihi, na takové věci si zaskočte k Waltari. Vassafor uctívá SMRT, nekompromisně a fanaticky.

Kapelu tvoří Phil Kussabs (z jeho tvorby vypíchnu Diocletian, Temple Nightside a Irkallian Oracle, zatímco jeho přínos Ulcerate je nulový) a Ben Parker – bicí (jinak také v Malevolence, nic co byste potřebovali slyšet). Přestože je skupina aktivní už od roku 1994, prvních deset let bylo ve znamení hledání té správné sestavy, a přestože eponymní EP z roku 2007 je dost slušný, definitivní podobu, zvuk a směřování získali až v roce 2012 s prvotinou Obsidian Codex. Předpokládám, že většina z vás už měla tu čest, za sebe dodám, že Obsidian Codex je jedna z nejlepších deathmetalových desek po roce 2000 a po mnoha stránkách je to mimořádné peklo. Kdo neměl tu čest, je potřeba honem napravit. Následovalo album Malediction (2017) a s odstupem musím přiznat, že tolik nerozbouřilo metalové vody a oproti mamutímu Obsidian Codexu to bylo zklamání. I tak šlo podle mě o velice kvalitní materiál, který dobrý týden neopustil můj vinylový oltář smrti.

VassaforDnes se blíž seznámíme s třetím dlouhým albem poeticky pojmenovaným To the Death. Nic pozitivního ani příjemného se za hodinku, kterou trvá, neodehraje. Nepřijde žádné odlehčení ani prostor k nadechnutí. Atmosféra bude dusit od první do poslední minuty. Riffostroj je nastavený oproti předchozímu albu na vyšší rychlost a objevuje se v něm víc thrashové násilnosti. Ke srovnání se mi v tomto ohledu nabízí Teitanblood – Baneful Choir, ne snad přímo stylově, i když i tady jsou důležité thrashové prvky, dotažená zvuková práce a zlo kované z černého a smrtícího kovu. Proč jsem si ale na Teitanblood vzpomněl: podstatný a společný je jim hlavně stoprocentní zápal. Bez kompromisů, bez nadhledu.

Vícekrát jsem tu psal o vzájemné podobnosti deathmetalových desek poslední doby. Tak vězte, že To the Death se to netýká a rozhodně si ji s žádnou jinou špínou nespletete. Jedinečně nazvučené a především hudbou po okraje naplněné kompozice. Ostatně, poslechněte si alespoň úvodní To the Death a dýchne na Vás odér staré smrti umotané ze dvou kytarových linek, brutálních perkusí a nelidského skřehotání a šepotů obou vokalistů (jejich duet je vážně lahůdka). A především: zhruba sto riffů a hypnotická atmosféra.

Podladěné tremolo a nekončící devítiminutová riffáž možná není to, co by od metalové písničky v roce 2020 někdo čekal, a já říkám, že právě to je super. To the Death totiž vůbec nezní moderně. Moc pěkná práce se zvukem nás vede zpět do roků, kdy pro metal nebylo důležité naklást 9 kytarových vrstev a stlačit zvuk, aby všechno znělo brutálně. Podstatné jsou melodie, nápady a zvuk jim slouží, ne naopak. Nemyslím si, že by Vassafor byli nějací „old school“ staromilci, ale vliv osmdesátkového zvuku je na aktuální desce jednoduše patrný.

V této souvislosti mi připomněli podhodnocenou desku Dodsengel Interequinox, která se před pár lety taky pokusila blackmetalový zvuk vrátit do osmdesátek. Řekl bych, že Vassafor v tom jsou úspěšnější.

Je legitimní otázka, jestli úmyslný návrat k zahuhlanému zvuku je něco žádoucího a jestli emoce, které dokázaly zahuhlané nahrávky tvořit v minulosti, není dnes lepší vyvolat jinak a zvuk udělat maximální, čistý a konkrétní. Je možné, že nejmladší posluchače, kteří jsou zvyklí na standard zvukových špiček, Vassafor neosloví. Je ale taky možné, že je osloví právě tenhle temný nepříjemný zvuk z pekel. Nepodceňoval bych mladé posluchače a netvrdím proto, že To the Death je jen pro 40+ pravověrné pupkáče. Z mého pohledu jde o prozatím nejlepší letošní nahrávku v žánru death/black metalu, a rád její poslech doporučím všem. Je to kurva kult smrti!

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

Vaněna: Jo, sorry, zase dělám chytrýho na to, jak jsem to slyšel málokrát. Prostě internetová žumpa... Ve srovnání s DC mi tohle přijde docela krotký, ale jasně, hudba pro dětský hřiště to není. Člověk už je otrkanej a nic ho nepřevapí. Jen offtopic na závěr - s tím humorem je to relativní. Mně zase spolehlivě rozesmějí grupy, co to hrotí s tou zlou image (Vassafor asi nejsou ten případ). Možná ještě před 10 lety bych na "pravidla hry" přistoupil, teď už spíš ne.

mizzy: což mi připomíná - proč vlastně čtenářsky nehodnotíš? (mě se ten vokál právě moc líbí a sedí mi, ale já zas nemám rád vokály v metalu takříkajíc en bloc.)

Zas Vassafor ten zvuk až tak extra zahuhlanej nemají, ty kytary lezou ven docela dobře na rozdíl od jiných kanálů :)
Co mě ale na té nahrávce sere, je právě ten utopenej vokál, kvůli kterýmu si to nedovedu moc užít.
Když to srovnám s tím, jak mě totálně rozmrdali na Nuclear War Now v Berlíně, tak z alba mě to baví tak napolovic.
Přitom ty riffy a bicí tam jsou kolikrát fakt dobré a mrdácké, ale jak řekla žena při včerejším poslechu, s tím zahuhlaným vokálem to zní, jako by měl zpěvák zaražené prdíky.
Mít tam regulérní řev jako na koncertu, hodnotím mnohem víš, takhle bych tomu nedal ani 7/10, byť to potenciál jako úcta prastarého death/blacku má.

Tak tady je třeba hrozně moc riffů, to dead congre až tak nemají. Zlá mi ta deska přijde fest.

Nakolik je trend zahuhlanej zvuk... nevím, ani to nedokážu posoudit, protože sem deformovanej kvantitou toho, co mi projde ušima a co vypínám téměř ihned. V tom není zas tolik huhláků, spíš naopak.

Sim tě, kde je tam to zlo a smrt? Nějak je přes tu zahuhlanost neslyším ;-) Jinak originální mi to nepřijde vůbec, hned s prvními tóny jsem si vybavil Dead Congregation (ti mi přijdou ale o x tříd vejš). Ad zahuhlanost - myslím, že je to teď v tomhle ranku děsně in a trendy, takže bych v tom cílené retro a směřování do osmdesátek moc neviděl. Ale třeba se mýlím a nějaký pupkáči 40+ to takhle mít nastavený budou... Pro mě osobně je ale smutný, jakym smětem se tahle linka black/deathu odebrala... Kolikrát mi při poslechu přijde, že na hudbě ani tak nezáleží, hlavní je počet hřebíků, rakví, svíček a kostí na obalu desky nebo pódiu...

Tvé hodnocení:

Tagy:

Vassafor, To the Death, death/black metal, black metal, death metal

aktuálně

diskuze