Kde je doom holubí..?

"Poprvé jsem přičichl k muzice v lůně. Máma říkala, že mi pouštěla ze sluchátek přikládaných k břichu Tubular Bells dokola a dokola. Je to snad hudba k The Exorcist. Asi si myslela, že bude mít satanovo dítě.." Email interview leden 2003

Venetian Snares, vlastním jménem Aaron Funk je chorý člověk z Winnipegu v Kanadě. Jako mládě hrál v punkovém duu, poté experimentoval s kámošem. Oficiálně začal tvořit v roce 1994 a má na kontě pod tímto pseudonymem většinou několik alb během jednoho roku. Nějaké demo-kazety, "pár" cédéček. Ve Winnipegu je totiž taková kosa skoro po celý rok, že se mu ven prostě nechce. Jí, pije, spí, souloží a tvoří. Sám svoji tvorbu nazývá surrealistickou. Dělá to, co ho baví a muzika ho jak sám říká uživí. Mix jazzu, filmové muziky, klasiky s breaky, samply a beaty.

Deska Rossz Csillag Alatt Született vznikla jako směs emocí ze zážitků na cestě po Maďarsku. Funk morfoval v holuba přelétajícího nad zemí, vnímá jeho očima, slyší jeho ušima, prožívá jeho emoce.
Album začíná otvírákem Sikertelenség. Ten navodí správnou roztříštěnou atmosféru a piánko nás uvede do stavu očekávané schizoftenie. Snares nás nenechá dlouho čekat a už mixne v Szerencsétlen smyčcový orchestr s prvními beaty.. pomaličku graduje.. poté zklidní jazzem a zase do vás pere, aby zopakoval úvodní nápad. Ve třetí Öngyilkos Vasárnap se objeví nádherný předválečný ženský zpěv. Chytlavé smyčky, účinné beaty, emotivní synťáček. Jednoduše nádherné. Felbomlasztott Mentökocsi nás mámivým vábením smyčců přivede až k Hajnal. Jednomu z vrcholů alba, které je potřeba si vychutnat. Smlsnete si tady na funkovém umění harmonizování melodie. Nasmyčkovaný Bartók s Bachem a znalec by snad našel i víc. Každopádně takové kombinace se tu objeví vícekrát. Chytlavé aranže vás nutí se kroutit do rytmu. Nejsou levně sladké, je to jako poslouchat Gorguts, kde členové zahodí kytary a vrhnou se ke klávesám, gramcům a mastí zabíjačku. Připadáte si jako dirigent, co odsekává části těl. Vyklidněný masakr. Až hadicí spláchnou poslední kapky krve, přenese nás Galamb Egyedúl k depresivnímu monologu holuba Második Galamb, free jazz který je tísnivý, vlastně ani nebudete vědět proč. Děsivý žesťový útok a na konci se roztříští do zvukové matrice. Buď jste se právě dostali holoubkovi do hlavy nebo se vám dostal do hlavy on? Další vrchol! Szamár Madár. Na začátku rozrazí lebku a potom pomalinku asimiluje myšlenky vlastníma holubíma emocema. Postupně uvolňuje stres až do palčivé melancholie. Operní zpěv, vzlyk, echa, symfonie, připadáte si jako na křídlech ptáků zavěšeni v prostoru. Hiszékeny krouží jako hejno nad městem a je až možná vesele hravá. Každopádně odlehčí a pak.. Čekejte zase nášup klasiky: Kétsarkú Mozgalom třetí hřeb do rakve, nic víc. Tělo se cuká. Tady už známe ptačí matrici, takže se jen necháme teleportovat emocemi z maďarského místa na maďarské místo. Holub za zpěvu ptáků opět promluví do duše svým tísnivým hlasem. Vše ztichne, aby vás jeho mysl rozebrala úplně. Na atomy. Tady je to jako sen, který shrnuje všechny zážitky, co se udály. Může někdo komentovat vlastní sen v přímém přenosu? Blíží se velký závěr a je to cítit. Smyčce ztěžka dýchají. Z holubích elektronických myšlenek pomalinku vyprchává elektrický proud a Senki Dala se loučí vážně. Tedy nervní housle, klavír, akustická kytara a jemné klávesy. S vědomím, že nejste v klidu. Dobrou noc!
Už je to pár let, co vyšla hvězda Venetian Snares potažmo Aarona Funka na poli alternativní elektronické hudby. Není se čemu divit, vždyť ten podivný hippík má opravdu cit pro hudbu. Člověk nemusí poslouchat elektroniku a přesto se mu tenhle mix vážné hudby, jazzu, funku, elektroniky a asi hlavně emocí zmrzlého Kanaďana, může líbit. Nejblíže tvorbou jsou mu Aphex Twin, Squarepusher nebo Mike Paradinas. Snares šetří slovy, zato do vás stříká emoce v (h)různých dávkách.
Když jsem jeho tvorbu začal poslouchat, připadal jsem si podobně jako před lety, kdy se ke mě dostali Dillinger Escape Plan a já si říkal: "Je to vlastně metal?" Je to drsné, je to skvělé a přesto je to nějak jiné. Skvěle zvládnuté aranže. Obaleno mlhou ozvěny, ale i křišťálovým zvukem. Chytře poskládané písně na albu tak, aby žilo a pulzovalo. Snares ve mě vzbuzuje dojem neortodoxnosti a osobitého pohledu na věc. Dokáže najít společné ve věcech neslučitelných. Je svůj a tím si získává stále větší popularitu. Naštěstí ne na úkor kvality.

11 / 46:42