Kathryn Bigelow se definitivně zapsala mezi uznávané režisérské osobnosti díky ocenění její práce na snímku Smrt čeká všude (2008), který měl své mouchy, ale kvality režisérky ukázal vcelku jasně. A rovnou říkám, že 30 minut po půlnoci (Zero Dark Thirty je vojenské označení tohoto času) je o pořádný kus lepší.

Mladá agentka CIA Maya (Jessica Chastain) přijíždí po roce 2001 na Blízký východ spolupracovat na dopadení Usámy bin Ládina. Absolvuje výslechy vězňů (včetně kontroverzního mučení) a mravenčí prací se dostává ke jménu Abu Ahmad. Tento člověk by měl být kurýrem, který dovede CIA k samotnému UBL. Cesta k němu je však trnitá, další informace nelze v důsledku zrušení zajateckého programu získat od členů Al-Káidy a členů týmu nasazeného v Pákistánu ubývá (a odchod některých není vůbec hezký). Po deseti letech Maya získá informaci, která vede k lokalizaci Abu Ahmada, v jehož domě se možná, ale jen možná skrývá sám UBL. Nebudeme se tvářit, že někdo z nás neví, že Američané bin Ládina nakonec našli a zastřelili, to může být spoiler jen pro obyvatele jiné planety.

Bigelow a scénárista Mark Boal začali původně pracovat na filmu o honu na bin Ládina, který nevedl více méně nikam. A do toho byl bin Ládin nalezen a zabit, takže projekt doznal zásadních změn. Celý je založen na zkušenostech skutečných osob a informací získaných od CIA, Ministerstva obrany a (dle spekulací) i od Bílého domu. A to detailních informací. Dům v Abottabadu, ve kterém se odehrává závěrečná akce, byl při natáčení v Indii postaven přesně podle plánů skutečného domu a akce je vedena krok po kroku (prý téměř doslova) podle skutečnosti. Bigelow si na těchto věcech dala neskutečně záležet a je neuvěřitelné, že lpění na detailu film vůbec nerozdrobilo a neubralo mu na tempu ani na gradaci. Upřímně, dlouho jsem u sledování filmu neměla tak neodbytný pocit, že od prvního do posledního rámečku to mají tvůrci pod absolutní kontrolou. Bigelow je technicky tak schopná, že kdejakého režiséra akčních filmů strčí do kapsy.

Po odhalení obsahu filmu se samozřejmě režisérka se scénáristou dostali pod palbu otázek, kde k informacím přišli, a padlo i obvinění, že jich dostali příliš. Faktem je, že oba byli dle zveřejněné komunikace v kontaktu se CIA a Ministerstvem obrany, které se o film zajímaly mnohem dřív, než se vůbec začalo pracovat na scénáři. Ne že by na tom ve finále záleželo. Všechny informace předkládají bez soudů a bez emocionálního zabarvení, ukazují kladnou i zápornou stránku věci. Divák musí sám posoudit, zda účel (dopadení bin Ládina) světí prostředky (mučení, ztráty na životech na obou stranách), či ne. Film je navíc posazen do téměř apolitické roviny. Centrem je to, co se během dlouhých let dělo v pozadí, mezi lidmi, kteří pracovali tiše a pilně na každém střípku informace a nikdo by o nich nikdy neslyšel. Nicméně, porovnejme s Argem, nejsou to hrdinové. 30 minut po půlnoci totiž nevypráví o hrdinech, ale o lidech, kteří museli udělat hodně strašlivých (hodnocení dobrých či špatných opět závisí na úhlu pohledu) rozhodnutí a obětovat své životy (někteří doslova), aby dosáhli cíle. Divák se s nimi nemůže identifikovat, což platí především pro hlavní hrdinku. Scénář jí nedopřává žádné pozadí, ukazuje ji jako tvrdou, nekompromisní a schopnou velkých obětí (i na životech jiných). Možná by divák její zarputilost a pohlcenost jedním jediným úkolem lépe zpracoval, kdyby o ní věděl něco víc. Třeba že ji Al-Káida zabila někoho blízkého v roce 2001. Ne, nic takového se ve filmu nedozvíme, a přesto to funguje! Přesto jsou ve filmu emoce (zásadní nedostatek Smrt čeká všude), jistý osobní tón a lidskost (v pozitivním i negativním slova smyslu). Kdyby herci a především Jessica Chastain nebyli bezchybní, tohle by šlo do kopru.

Po zhlédnutí 30 minut po půlnoci mi veškerá ocenění pro Argo a Bena Afflecka nejdou do hlavy. Argo je technicky také na výši, také je natočené podle skutečných událostí a muslimové jsou v něm také silný nepřítel. Bigelow se ale na rozdíl od Afflecka neuchyluje k zjednodušením, vypomáháním si nicotnými vedlejšími příběhy, lehce patetickým proklamacím nebo umělému napětí (ten na poslední chvíli zvednutý telefon v Argu je prostě kaňka jak vrata!), a přitom dosahuje téměř bezchybného výsledku. Určitě by se při dalších pozorováních nějaké chybičky našly, ale podle pravidla maximální hodnocení je devět, další bod je osobní ocenění recenzenta, dávám deset. Protože tohle je po zatraceně dlouhé době film, který ve mně vzbudil nefalšované nadšení!

---- --- -- - -- --- ----

USA, 2012, 157 min

Režie: Kathryn Bigelow

Scénář: Mark Boal

Kamera: Greig Fraser

Hudba: Alexandre Desplat

Hrají: Jessica Chastain, Mark Strong, Joel Edgerton, Chris Pratt, Scott Adkins, Édgar Ramírez, Jason Clarke, Jennifer Ehle, Kyle Chandler, Harold Perrineau, Daniel Lapaine, Fares Fares, Callan Mulvey, Nash Edgerton, Jeff Mash, Lee Asquith-Coe, Mark Duplass, James Gandolfini, Stephen Dillane, Fredric Lehne, Christian Contreras