Akce

29.05.2014

PHURPA (ru) v pražském Kostele svatého Jana Křtitele Na prádle

PhurpaPhurpa je ruské hudební a performační seskupení praktikující autentickou rituální hudbu tradice Bön, nejstarší (pre-)buddhistické tradice z Tibetu, s využitím ceremoniálních nástrojů a speciální tantrické techniky hrdelního zpěvu. Při ní dochází během vokální meditace i k fyzickým proměnám hlasivek, ke kterým přispívá také cvičení v poloze vzhůru nohama nebo pití černého čaje s tukem a chilli.
Zakládající člen Alexei Tegin se věnoval současné a industriální muzice na Cardinal Art Factory v Moskvě a v polovině 90. let tamtéž zahájil své experimenty s hudbou tradiční a rituální, přičemž zásadní pro něj bylo osobní setkání s několika zpívajícími mistry této spirituální odnože buddhismu. Phurpa vznikla až v roce 2003 jako veřejný projev studia starodávných tibetských liturgií, kterému se všichni členové dlouhodobě věnovali. Kromě svých hlasů používají škálu zmíněných nástrojů, mezi nimiž jsou pro našince i některé exotičtější, jako např. dungkar (trubka z obrovské lastury), dungchen (tři metry dlouhá trouba), damaru (buben z lidské lebky) nebo kangling (trubka z lidské stehenní kosti).
Bez ohledu na spirituální kontext je hudba Phurpy masivní drone lázeň fascinující v detailech, jež se minimalisticky obměňují, takže není ani velké překvapení, že jim vydal repress jedné nahrávky Stephen O’Malley ze Sunn O))) na Ideologic Organ, jinak sublabelu Editions Mego, nebo že v roce 2012 uzavírali berlínský CTM festival.
V Praze vystoupí jako dvojice 29.5. od 19:00 v Kostele svatého Jana Křtitele Na prádle (Říční 6, Praha 1). Koncert bude trvat se vší pravděpodobností přes dvě hodiny, zvolte vhodné oblečení. Vstup na místě 250,- předprodej za 220,- ( https://goout.cz/cs/listky/phurpa/gk/)
http://www.phurpa.ru
http://phurpa.bandcamp.com
http://www.discogs.com/artist/1644117-Phurpa
„Gongs, Gamelan flourishes and archaic woodwinds aside, the bulk of the recording is made up of what the unprepared would describe as death metal’s guttural growl pitched down and solo; extraordinarily technically impressive, its unremitting force bludgeoning any adjectives it could be described with. Yet even the listener knowledgeable about Tibetan ritual music will be alienated by the lower key and slowed pace generating the record’s ominous industrial quality. Ultimately any type of qualitative assessment of such a unique piece seems relatively pointless, the record is a daunting, astonishing and exhausting exploration of vocal fetishism, tradition and extremity.“ (Foxy Digitalis)


aktuálně

diskuze